Wednesday, July 25, 2007

Jednoduché letní jídlo

Letos se příroda s těmi věčnými vedry vyřádila. To je tak na dlouhou dovolenou někde u vody, na procházky ve večerním lese, na noční posezení s kamarády v chladném sklípku při sklence vína, ale pracovat při tom? A ještě ke všemu opatřovat něco k jídlu? Nevím jak kdo, ale já v prvních týdnech pojala úplnou nenávist k čemukoli vařenému. Ke slovu se dostaly všemožné saláty kombinované s tuňákem, s uzeninou, se sýrem... moje fantazie si přišla na své. Jenže dělej jak dělej, člověk je tvor zkažený vlastními zvyky, po nějaké době se mně i rodině začalo stýskat nikoli po něčem teplém k snědku, ale prostě po něčem uvařeném. No jo, ale moje kuchyň je obrácená na jih, slunce do ní proudí od rána do pozdního podvečera, stoupněte si v této situaci ke sporáku! No, vyřešila jsem to! A to je opětovným důkazem, že každá situace se dá vyřešit, když je člověk přizpůsobivý a vynalézavý. Přes den zůstala strava v mezích salátů a obložených chlebů, slávou a jediným denním kulinářským požitkem byly večeře. Jelikož jsme všichni dospělí a nikomu z nás nevadí ponocování, přiznám hned, že to byly půlnoční večeře. Taková paní doktorka Cajthamlová z televize by asi vyletěla z kůže a s ní všichni ti zdravovědci, co kážou nejíst po páté odpolední hodině. Jenomže nám se v bytě slušně ochladilo teprve po jedenácté noční hodině. A tak se slušně vařilo a baštilo až pak. Nakonec, byla to příjemná změna, oproti běžné denní rutině. Obeznámili jsme se s večerním televizním zpravodajstvím, zhlédli nějaký film, osvežili se ve sprše (podruhé, poprvé před tím televizním sezením) a v lehkých nočních oděvech nonšalantně zasedli ke stolu. Samozřejmě, nepřipravovala jsem hutné pokrmy alá vepřo-knedlo-zelo. Takové kuřecí řízky, koneckonců, hodíte na pánev potřenou olivovým olejem, zasypete je grilovacím kořením a v pěti minutách je uvařeno. Ani přílohu si přitom nemusíte odpírat. Rýži nebo těstoviny v době varu neošidíte, ale víte, že když oloupané brambory nakrájíte na kostičky o velikosti asi 1,5 centimetrů, změknou v horké vodě skoro současně s dokončením masa? Navíc vypadají na servírovací míse úžasně úhledně! K tomu pár plátků rajčat nebo lístky pekuingského zelí pokapané worcestrovou omáčkou (to tak, znovu budu dělat salát a ještě ke všemu mi zůstane hromada nádobí). A protože večer už nehrozilo ani riziko přehřátí, sklenička řádně vychlazeného dobrého bílého vínka se k podobné krmi také podávala!

Thursday, July 12, 2007

Pudink ala dortík

Velmi se omlouvám všem příznivcům mého blogu, kteří si už dlouho na těchto stránkách nic zajímavého nepočetli. To víte, doba dovolených... Už jsem zase doma u počítače (říkám "bohužel" protože natolik jsem mu zase nepropadla, abych za bloudění po internetu zaprodala krásy venkova a idylického pobytu na chaloupce) a budu se věnovat kulinářství, jak jsem na těchto stránkách již byla nahodila. Ne, do ničeho zásadního se dnes pouštět nebudu, jen jeden tip: Léto, pohoda, horko, člověku se nechce nijak zvlášť patlat s jídlem, ale i když kolem sebe má vlastní zahradu plnou ovoce, nechce se mu ani vysloveně pouze zobat ty všechny produkty jako ptactvo nebeské. Já jsem se letos zásobila práškovými pudinky. Ne nějakými těmi drahými serepetkami od věhlasných značek, míním ty poctivé sáčky, co se mají povařit v oslazeném mléce. A jsme u toho. I když nejsem diabetička, vlivem nadměrných kilogramů si každé zrnko cukru a vůbec každou kalorii rvu od úst. Ale tohle se navzájem nevylučuje. Pudinkový prášek (nejlépe jahodový) jsem pokaždé povařila pouze v mírně oslazené vodě, čímž vznikla hmota, která se po vychlazení tvářila jako třaslavé želé. Tato hmota, vyklopená z mističky na přiměřeně velký talíř, už se dala bez problémů obložit čerstvými jahodami či rybízem. Želé z vanilkového pudinku zase výborně chutnalo doplněné o pyré z reveně, mandlový pudink mi ladil s meruňkami. Ne, nešlo o dezert, pokaždé mi ten talíř stačil jako jedno jídlo, při kterém jsem si mlsla a přitom nepřibrala, vážení a vážené! No jasně, jakmile se na chalupě objevili ti moji chlapi, došlo zase na podstatnou masovou baštu, o tom vám povím příště!