Tuesday, September 11, 2007

Špenátový závin


Tuším jsem se už několikrát zmiňovala, že moji chlapi (míněno manžel + dospělý syn, kterého žádná ženská, bohužel, zatím nechce) nejsou vysazení na zeleninu - a to v jakékoli úpravě. Ne že by nadávali, rámusili, prostě dělali doma vysloveně dusno, když uklohním něco zdravě zeleninového, oni dokážou naštvat daleko víc, protože takové pokrmy prostě tiše sabotují. Najednou je jim u stolu nějak nevolno, právě nemají hlad, něco na ně asi leze, včera museli sníst v kantýně něco zkaženého... (výmluv ovládají na mandele!) a za chvíli je najdu, jak se někde v koutě svorně dojídají zavináči nebo sardinkami v tomatě se spoustou cibule. Za ta léta mám ovšem vymakáno, co ta moje dvojka zbaští bez protestů, i když to zavání zeleninou. Je to jednoduché, zároveň to musí i nějak "smrdět masem". Takový závin se špenátem mi například projde vždycky. A to těsto na něj koupím hotové! (To by mi mohli políbit šos, abych se zadělávala a překládala a válela s pravým listovým domácím!) I špenát poslouží většinou mražený, míním špenátový protlak. Ten nechám mírně rozmrazit a potom ho v kastrolku trochu provařím, osolím a hlavně dochutím spoustou česneku. Někdo dává do špenátu na zahuštění ještě máslovou jíšku nebo dokonce vklepne vajíčko, ale to já nedělám nikdy. Prostě v tomto případě nechám směs svařit na tu správnou hmotu, která se bude na těsto dobře natírat a nebude vytékat. Špenát nechám prochladnout a mezi tím si vyválím placku jako na normální, třebas jablečný štrůdl. Placku natřu špenátovou směsí a!!! tohle je důležité a mám několik možností: buď jde o obyčejnou záležitost, tak doprostřed nakladu jen vídeňské nebo sýrové párky. Nebo celou vrstvu špenátu pokladu plátky šunky a navrch přidám sýr. Nebo použiji vařené uzené, popřípadě kousky anglické slaniny. V každém případě okraje placky potřu rozšlehaným vajíčkem, těsto zavinu a šup s tím na plech (nejčastěji na pruh pečícího papíru, protože to je jedna z moderních vymožeností, která je mi po chuti. Ale když mi papír dojde a zapomenu další roli koupit, plech klidně po starodávnu vymažu tukem a vysypu moukou, ovšem jen v těch místech, kde bude ležet závin, okolo by se to potom jinak pálilo a smrdělo.) Že zbylým vajíčkem potřu celý závin, to snad není třeba dodávat. Maličko ještě navrchu těsto posolím a pokud jsem nevolila verzi se šunkou a sýrem uvnitř, většinou posypu ještě horký a dozlatova upečený závin strouhaným sýrem (postačí obyčejný eidam) po celém povrchu a ještě chviličku zapeču. Takto uplacírovaný špenát mi na jídelníčku projde. A dokonce s úsměvem, pokud je ten závin k večeři, předchází ho silná hovězí polévka s nakrájenými kousky masa a za ním následuje nějaká ta sklínka příjemně vychlazeného bílého vína. Musím ovšem upozornit, že v takovém případě mám stejně navrch já. Sice se mořím s polévkou i závinem (a dokážu se tvářit tak, abych tuto oběť dosti zdůraznila) ale do polévky potom nacpu také spousty vařené zeleniny a toho masa do ní nakrájím docela maloučko. Většinu pečlivě schovám do lednice někam dozadu, aby nebylo těmi mými žrouty objeveno a tam čeká na jídlo do příštího dne.

Monday, September 03, 2007

Francouzské brambory

Nevím, jestli ve Francii znají baštu, která se u náz nazývá francouzské brambory. Patrně je to jako s ruským vejce, o kterém v rusku celá léta neměli ani ponětí. Francouzské brambory však je jídlo, které u nás doma docela frčí. Už proto, že se dá připravit ve spoustě drobných obměn. Už ten samotný začátek - zda použít brambory vařené ve slupce, oloupané a pokrájené na silnější plátky, nebo brambory taktéž oloupané, ale syrové a krájené na plátky tenčí! Obojí je možné a výsledek bývá chuťově rozličný. Já volím podle toho, jak moc se chci s vařením babrat. Vařené brambory mohu mít jako vedlejší produkt od minulého dne a je mnohem lehčí je oloupat a pokrájet. Směs ze syrových brambor se nadto déle zapéká. Francouzské brambory už celá léta připravuji nikoli v pekáči a v troubě, ale v remosce. Nedávno jsme si koupili novou, zase tu největší a krásně vyvedenou v nerezu a teflonu. Kdo remosku doma nemá, tomu ji vřele doporučuji. Co se francouzských brambor dotýká, základ je jasný: brambory. Kladu je vždy do vymazané mísy, nejlépe vymazané kostkou obyčejného sádla. Co dále do brambor přidám, to záleží na mnoha okolnostech: co mám zrovna po ruce, čeho se potřebuju zbavit, jak moc vysoké datum vzhledem k výplatě se nalézá na kalendáři... Nejraději přidávám mleté maso, míchanici vepřového s hovězím, trochu obdělanou a ochucenou na pánvi. Maso mohu udělat i na cibulce nebo cibuli přidat jako další přísadu, nakrájenou na tenoučké pružky a syrovou, ve směsi se pěkně dodusí a propůjčí jí zase jiný šmak. Někdy přidám i nakrájenou syrovou mrkev, popřípadě papriku nebo cuketu či lilek, uplatní se i kousek květáku nebo brokolice. Když nemám mleté maso, přidávám uzeninu - točený drůbneží salám mívám v mrazničce po ruce prakticky neustále. A doplním nějakými zbytky od dřívějška, zmrazeným kuřecím masem či hovězím z polévky. Jako koření také poslouží leccos - vedle soli bazalka nebo pepř, majoránka i oregano, zkusila jsem i grilovací koření a vůbec to nebylo špatné. Vrcholem je potom "zálivka" - do plné největší remosky používám podle velikosti 4 - 5 celých vajec, rozšlehám je v trošce mléka (v lednici mívám vždycky sáček sušené smetany do kávy, která se rozmíchá raz dva). Přidám trochu polohrublé mouky, osolím, rozkvedlám a je to. Těsně před dokončením někdy směs posypu strouhaným sýrem, to se u nás také oceňuje. A já zase oceňuji, že toto jídlo se krom přípravy dělá v remosce vlastně samo a protože z něj přímo nečiší masová příchuť, nezajímají se o něj naše kočky, nevyskakují na stůl a neloudí.