Pivoňky
To si ještě počkám, než mi na chalupě před oknem rozkvetou pivoňky. Ale když k tomu dojde, je to hotový zázrak. Přiznám se, že pivoňky miluji a proto jich mám hodně. Hodně keřů, ale i hodně druhů. Na dlouhém záhonu před domem se mezi ostatními trvalkami střídají rané, křehce vypadající pivoňky růžové s pozdní, temně cyklámovou odrůdou. Na nepravidelném záhonu pod kuchyňskými okny spolu sopeří tytéž cyklámové květy s bílými, jakoby napudrovanými tvářemi druhu Lady Anne. Tyto dva druhy ženou do květů skoro současně, daly by se v kyticích dokonale střídat, nejkrásnější ale je, když do jedné místnosti rozestavím několik váz a v každé je jen od jedné barvy. Na světlá místa planoucí cyklámové, do temných zákoutí ty bílé. Růžové rané pivo%nky jsou potvůrky, solitery. Kvetou o hodně dřív a ještě ke všemu se vůbec nehodí k řezu. Ve váze během několika hodin rozpuknou v obrovské neestetické koruny, vypadá to trochu jako by ve váze stály kankánové tanečnice na hlavách a ty své typické nařasené sukně neměly právě v nejlepším pořádku. I na záhonech brzo opadají a nechávají po sobě záplavy nepěkně zahnědlých okvětních lístků, zejména po dešti. Časem sice odkvetou všechny keře, ale i tak zůstanou jejich zelené koruny listů a zdobí. Ale kdeže teď pivoŇky, ani kvíteček, ani lísteček z nich. Leda tak nějaké ta bledule nebo sněženka!
Žemlovka na slano
Ti mí mlasní chlapi milují chlebíčky. Ani to nemusí být nějak extra obložené chlebíčky, na kaviár, lososa a podobné vymoženosti opravdu nemáme. Ale chlapům stačí dobrá domácí pomazánka, nejlépe tak dva tři druhy. Namazat, trochu ozdobit cibulkou, petrželkou nebo kouskem citronu. Ale i přes tu chlebíčkovou spotřebu, občas se stane, že to prostě nějak neodhadnu a že mi chlebíčková veka zbyde. Jistě, hodilo by se jí usušit a použít na strouhanku, jenomže ona se pro své proporce hrozně špatně strouhá i mele, z rohlíků to jde snáz. Další variantou by byla žemlovka, ale u nás nikdo - ani já - nejsme na sladká jídla. Ze zoufalství jsem nedávno vymyslela "slanou žemlovku" Postup je stejný jako při sladké, ale namočené kousky veky neprokládám jablky či tvarohem, ale něčím slaným. Fantazii se meze nekladou. Pouze zelenina to být nemůže, to by mi neprošlo, ale jestliže k mražené zelenině (například hrášek s mrkví a kukuřicí) přidám orestované a ochucené mleté maso, hned je to o něčem jiném. (Rozumí se, že tuto zeleninu napřed trochu povařím a scedím). Jindy použiji maso z kuřecí nebo hovězí polévky od minulého dne, pokud beru kuřecí, musím je napřed pořádně probrat, aby mi neunikla ani kostička, ani chrupavčička, ale klidně přidám i jůžičky. Všechno posekám najemno a protáhnu trochu po pánvičce, zakápnuté sojovou omáčkou. A když nemám ani to, postačí na kolečka nakrájený salám, klidně třeba i obyčejný točeňát a trochu nastrouhaného sýra. Žemlovku musím nechat důkladně zapéct, aby se utvořila pěkná zlatavá kůrčička, ale když k tomu přidám něco kyselého, doma zavařeného, chlapi baští a vůbec neremcají.
Slepičí polévka
Tak máme zase po jednom Novém roku a zase máme hlouběji do kapsy. Říkám si, jak asi hospodaří ty mladší ženské, co se z domova nenaučily šetřit. Ale dost možná, že mnohé z nich mají v rozpočtu dostatek, alespoň to tak vypadá, když si dám do souvislosti množství zkažených potravin, které vidím naházené v popelnici. Pro ty, co takto "nehospodaří" a šetří mám tip. I dne se občas dostane koupit balíček "slepice napolévku". V běžných obchodech ho asi často nenajdete, ale větší obchodní řetězce ho v mrazácích mívají. Patrně jde o takzvané "vynesené" slepice, jak to kdysi říkávala moje babička, prostě slepice, co celý život snášely vajíčka a když už teď nenesly, nastal jejich čas, aby naposled posloužily lidskému žaludku. Je to tak, ale takhle chmurně k tomu nepřistupujte, jinak by vám ty z hrnce koukající drůbky zhořkly. Prostě, balíček nechte rozmrznout, aby bylo vidět, co se v něm vlastně nachází, jednotlivé kousky očistěte (bývají na nich kousky peří) a uvařte z nich polévku. Hrnec vezměte dostatečně velký (to aby přes ty mé srandičky nekoukal nějaký ten kostnatý drůbek ven), přidejte mrkev, petržel, celer, cibuli (celou a ve slupce) a stroužek, dva česneku. Hlídejte, není to hovězí, netrvá dlouho, než kousky změknou. Vývar se dá použít jako polévka až druhý den, protože bývá velmi mastný.
Vyndejte z něj zeleninu a maso do misek zvlášť, nechte zchladnout a vražte do ledničky, aby se mastnota vysrážela, pak se na povrchu snadno sebere. Jak naložit s ostatním, to máte několik možností. Buď druhý den připravit opravdu výtečnou a sytou polévku, do které rozsekáte zeleninu i většinu obraného masa a přidáte nějaké zahuštění, nejlépe domácí drobení, to je hned. S pečivem tohle bohatě postačí k večeři. Nebo si polévku necháte na druhý den jen se zeleninou a maso oberete a použijete jinak. Ne, jako slepici na paprice tedy ne, jak to činívala moje šetrná babička, ta měla k vaření celou slepici, kdežto v dnešních balíččích koupíte po různu kusy torza, hubené stehýnko, pár krků a hřbetů, povětšinou hlavně s kůží. Přesto ale oberete docela dost (obírejte pečlivě, ať vám neuniknou chrupavky a drobné kůstky). Obrané můžete rozsekat a použít například do rizota (když přidáte trochu povařeného zmrazeného hrášku, je to úplně bezva!) nebo vše můžete uplatnit v nějakém zeleninovém salátu, případně rozemlít a použít jako
základ na nějakou pomazánku (například přidat k tomu trochu nastrouhaného eidamu, okořenit podle libosti a spojit trochou hořčice a majolky doředěné pivem, pro větší množství se dá nastavit uvařeným rozstrouhaným bramborem.) Záměrně jsem zdůraznila, že použijeme všechno, není důvod v tomto případě nepoužít kůže, z nichž se při řádném povaření tuk vyvařil do polévky, kde ho potom sebereme. Takováto krmě dá sice rozhodně víc práce nže hodit stejk na pánev, ale vyjde vás mnohonásobně levněji
