O vaření

Rajský salát s olivami a mozerellou

2011-06-17T03:48:00.000-07:00

Na rajský salát s olivami a mozerellou potřebujete: Rajčata, cibulku, sýr mozarrella, olivy (pár černých a pár zelených), čerstvou bazalku, stroužek česneku, olivový olej, ocet (pravý vinný, ne kyselinu octovou) sůl, pepř. Rajčata omyjte, nakrájejte na osminky. Oloupanou cibulku nakrájejte na kolečka, okapanou mozzarellu na kostičky. Utřete česnek, přidáním oleje, octa, soli a pepře z něj uděláte dressing. Rozložte rajské na talířky, (hodí se lépe než mistička) přidejte na ně mozzarellu, olivy a kolečka cibulky. Nakonec vše posypte kousky natrhaných lístků bazalky a zalijte dressinkem. Výborný a lehký salát třeba právě v letním horku.

Rychlá dušená kuřecí prsa

2011-06-12T03:40:00.000-07:00

Potřebujeme podle počtu strávníků kuřecí prsa, máslo, sůl, pepř, něco bujonu (nejlépe skutečný vývar, v nouzi stačí kostka). Kuřecí prsa naklepejte přes mikrotenový pytlík, tím zajistíte, že se nerozpadnou. Ve vyšší části je nařízněte, ať se udělají pěkně stejnoměrně. Osolte, velmi jemně opepřete. Na pánvi rozpusťte trochu másla, prsa na něm chvíli obdělejte. Zalijte teplým vývarem (případně přihoďte kousek kostky a zalijte teplou vodou), maso nemá rádo tepelné šoky, přikryjte puklicí a duste do měkka. Jako příloha se snad nejlépe hodí brambory, ale ani rýže není na škodu.

Vepřový guláš (zabíjačkový)

2011-06-07T03:34:00.000-07:00

Udělat si domácí zabíjačkový guláš? Inu proč ne, vždyť není potřeba nic zvláštního. Stačí jen: 1kg vepřového masa, plecko, libovější bok, konec krkovičky, něco z toho. Dvě nebo tři větší cibule, kousek jater, ledvinku, sádlo, sůl, pepř, majoránku a česnek. Maso nakrájejte, ledvinku napřed rozřízněte uprostřed, vyberte bílý vnitřek až na samotnou dřeň, a nechte cvíli namočenou ve vodě, pak též nakrájejte, spolu s játry. Cibuli stačí nasekat poměrně nahrubo, stejně se rozdusí. Cibuli hoďte na sádlo na pánev, nechte osmažit dozlatova, vysypte ji do hrnce a v té samé pánvi osmažte maso i ledvinky a játra. Zatím nesolit. Po zatažení masa jej přendejte do hrnce s cibulkou, promíchejte, zalijte trochou vody a dejte dusit. Dusit, ne vařit! Přidejte trochu pepře. Hlídejte, podlévejte tak asi hodinu (přilévejte jen horkou vodu, jinak to bude trvat hrozně dlouho). Utřete si stroužek (nebo patřičně více, podle chuti) česneku se solí, a přidejte jej do guláše, a nechte jej ještě tak půl hodiny dělat. Nakonec zahustěte trochou mouky ve vodě, nebo nastrouhanou kůrkou od staršího chleba.

Bramborový salát

2011-06-01T03:30:00.000-07:00

Variant bramborového salátu jsou doslova stovky. Se salámem, bez, s majonézou, s hořčicí.. Tady máte jednu z nich. Potřebujete brambory, cibuli, mrkev, kyselé okurky, salám, vajíčko (vajíčka) majonézu, sůl, pepř. Brambory uvařte ve slupce, nechte ochladnout, oloupejte, nakrájejte na kostičky. Mrkev oloupejte, uvařte v mírně slané vodě, nakrájejte. Vejce uvařte na tvrdo, oloupejte a též nakrájejte. Cibuli krájejte na jemno, nikoho nepotěší když si kousne do velkého kusu cibule. Okurek dejte přiměřeně, aby výsledný salát nebyl moc kyselý. Salámu dle chuti, můžete použít prakticky jakýkoliv měkký salám, od šunkového přes junior až po obyč točený, ale nemělo by to být svinstvo z kůží a sojy. Na závěr celý salát promíchejte napřed na sucho, osolte, opepřete dle chuti, zalijte majonézou a opět míchejte.. A nechte odležet v chladnu, chuti se rozleží až druhý den.

Linecké pečivo

2010-11-30T09:05:00.000-08:00

Blíží se vánoce, takže se tu objeví několik receptů na (nejen) sladké pečivo. Z toho právě Linecké je snad nejtradičnější ze současných vánočních pečiv. Jak že se dělá? Potřebujete 500g hladké mouky, 260g cukru, 2 vejce, 250g másla. Mouku přesijte, bude nadýchanější, máslo nechte na teple rozpustit, vše smíchejte dohromady. Těsto nechte v chladnu odpočinout alespoň několik hodin, snad nejjednodušší je udělat si ho den předem. Odpočinuté těsto rozválejte na asi 2-3 mm tlustou placku, následně vykrajujte různými vykrajovátky tvary dle libosti. Do poloviny z nich nadělejte dalšími vykrajovátky otvory. Zbylé kousky těsta znovu zpracujte na menší placku atd atd. Pečte na vymazaném plechu (nebo na pečícím papíře) do zlatova, v plynové troubě to je na plno, asi okolo dvaceti minut. Upečené nechte ochladnout, následně vemte spodní díl, namažte marmeládou a přiklopte horním (s otvorem), dle chuti můžete ještě případně posypat moučkovým cukrem. Marmeláda je lepší nějaká kyselejší, třeba rybízová, ale dobrá je každá.

Pečené kuře s nádivkou

2010-06-10T06:37:00.000-07:00

Pojídat drůbež je dnes v módě, tak proč si neupéct kuřátko. Potřebujete kuře, vcelku jedno, jestli mražené nebo čerstvé, starší bílé pečivo, 2 vejce, jádra z několika vlašských ořechů, máslo, sůl, muškátový ořech. Kuře opláchněte a zkontrolujte kvalitu oškubání, někdy zůstávají brka zejména na křídlech, pak se pálí a dělají potíže.. Na nádivku: Rozkrájejte či podrťte starší pečivo, v případě, že je zcela suché můžete jej trochu zalít mlékem. Kolik potřebujete pečiva? Inu záleží na tom, kolik chcete nádivky, já obvykle dělám druhou nádivku položenou na pekáč mimo kuřa a tak mi potřebné množství vychází na přibližně 10 rohlíků či housek (nebo ekvivalent jakéhokoliv jiného pečiva), na náplň jen kuřete potřebujete tak polovic. Vyloupejte ořechy a nasekejte je či podrťte. Přidejte k pečivu, dále trochu muškátového oříšku (nebo květu) a trochu osolte. Rozdělte si vajíčka na bílky a žloutky, žloutky dejte též do nasekaného pečiva, z bílků udělejte pěkný, tuhý sníh. zamíchejte pečivo se všemi přísadami, podle potřeby přidejte trochu mléka či v nejhorším vlahé vody, dosolte dle chuti. Jako poslední přidávejte po troškách sníh, ten celou nádivku krásně odlehčí. Hotovou nádivkou naplňte kuře, posolte jej a poklaďte kousky másla. Při pečení polévejte výpekem kuřátko, aby mělo pěkně křupavou kůžičku. Podle potřeby podlijte trochou vývaru nebo alespoň vody s rozpuštěnou kostkou. (stačí bohatě 3 dl vody a kousek kostky) Kuřátko je výborné s bramborem, kaší nebo i jen tak s chlebem. (Obrázek je jen ilustrační, lepší jsem tak narychlo nenašel.)

Grilované papriky

2010-05-10T02:24:00.000-07:00

Grilované papriky jsou jednak chuťově výborné a navíc nesmírně pěkně obohatí jídelníček. A poslouží jako krásně barevná příloha ke grilovanému masu, navíc se udělají na okrajích grilu, odkud by normálně jen tak zbytečně unikalo teplo. Co potřebujete? Krom rozpáleného grilu několik paprik (1-2 na osobu dle velikosti) ideálně volte různé barvy, aby výsledek vypadal pěkně na talíři. Trochu oleje, trochu vína, špetku soli, grilovací nebo i jiné koření dle chuti. Papriky vyčistěte a podle velikosti nakrájejte na půlky či čtvrtky, potřete směsí a položte na gril chvíli před tím, než máte hotové maso. Otáčejte a opět potírejte sosem. Za několik minut máte hotovou chuťově vynikající přílohu k masu. A v době kdy grilujete bývají navíc papriky levné, takže nezatěžuje peněženku. Servírujte na talíř jako oblohu, pěkně prostřídejte barvy paprik.

File ala krab

2010-04-04T08:42:00.000-07:00

Jednoduchá, chuťově výborná, na přípravu snadná a navíc levná pomazánka, to nemá chybu. Potřebujete rybu, nejlépe kostky filé z tresky či treskovitých ryb, mrkev, celer, majonézu, špetku soli, citron. Příprava je snadná, na pánev nalijte nepatrně vody, vložte kostku či dvě file, trošinku posolte a nechte udusit do měkka. Mrkev a celer (více celeru než mrkve) nastrouhejte a ještě trochu posekejte nožem, jde o to, aby byly zeleniny opravdu malé kousky, zalijte horkou vodou a nechte spařit, tak minutu, možná ani ne tolik. Vodu slijte, zeleninu vymačkejte do sucha. (Slitou vodu obsahující zeleninovou chuť a vůni nemusíte vylít, lze výborně použít buď do polévky, nebo například pod maso, klidně vydrží den či dva v lednici, v mrazáku případně skoro neomezeně dlouho) File rozdrťte vidličkou, pečlivě vyberte kosti a promíchejte se spařenou zeleninou a majonézou, případně ještě trošičku dosolte, dle chuti. Nechte pomazánku chvíli odležet, aby se spojily chutě a máte hotovo. Nevím jak kdo, ale já to obyvkle servíruji na plátky veky, ozdobené citronem.Celková doba přípravy je jen pár minut, plus tak čtvrthodina na ochladnutí ryby a zeleniny, aby vám to nepálilo prsty.

Sýrová omáčka

2010-04-01T08:51:00.000-07:00

Sýrová omáčka je vynikající, ať již jen tak samotná na těstoviny, knedlíky či brambory, nebo pochopitelně spolu s masem. A přitom jde o recept velice jednoduchý na přípravu a zároveň i cenově dostupný. A jak tedy na to? Potřebujete 1 kelímek smetany ke šlehání (nebo lacinější variantu na vaření) a cca 3 deci mléka nebo ve vodě rozpuštěného sušeného mléka nebo smetany do kávy. Jeden taveňák bez příchuti a nějaký pevný sýr, nejlépe aromatický, třeba s modrou plísní (například niva). Teď se nemusíte děsit nad cenou, od sýra stačí klidně kůrka a trochu oschlé okraje, které zbyly od dřívějška a jinak už k ničemu nelákají. A cca půl polévkové lžíce polohrubé mouky na zahuštění. Do hrnce dáte smetanu s mlékem a uvedete do varu. Přidejte na malé kousky nakrájený tavený sýr, okamžitě míchejte (nejlépe šlahací metlou a na malém ohni), jinak se vám sýr pokusí připálit na dno. Není dobrý nápad šetřit si práci a vhodit do hrnce celou kostku taveňáku, bude se hrozně dlouho rozvářet. Zatím co se bude tavený sýr rozpouštět, přidávejte po špetkách mouku, dokud omáčka nedosáhne skoro přiměřené konzistence. Následně přidejte nastrouhaný sýr s plísní, opět míchejte, ochutnávejte, přisolte či ne dle chuti, případně dosypte ještě trošinku mouky nebo naopak dořeďte vodou, až do dosažení požadované hustoty. Výsledkem je omáčka výborné chuti a kvality. Ostatně, již delší dobu uvažuji, jak by asi chutnala takto udělaná omáčka za použití syrečků, jestli by to neprožralo hrnec. (Sorry, asi to nezkusím, právě mi nakoukla přes rameno matka, přečetla konec a zařvala: Zakazuje se, to by strašně smrdělo!!!)

Komplexní změny

2010-03-31T17:59:00.000-07:00

Dalo to poměrně hodně práce, ale celý tento výtvor byl předělán, posuďte sami, jestli k lepšímu. Za prvé, konečně se mi podařilo zjistit, co se kde pokazilo a proč nemají jednotlivé posty nadpisy, respektive v případě receptů názvy. Šlo samozřejmě jen o drobnost v nastavení, ale ono je to drobnost, až když víte kde je. Nu a když už jsem musel stejně věnovat bohvíkolik času přepsání částí textu a vytvoření nadpisů ke všem 125 postům, které zde byly (ale již nejsou, některé byly omylem duplikované) tak jsem si dal tu práci a k většině jídel se pokusil najít nějaký, alespoň ilustrační obrázek, jen doufám, že mě za ty ukradené nebude nikdo nahánět po poli s vidlemi v ruce. Některé ilustrační vznikly doslova na místě, protože bylo jednodušší vzít foťák, dojít do kuchyně a vyfotografovat dotyčný kus příslušenství, nežli hledat na webu obrázek. Inu, snad to tu vypadá o něco lépe a pro čtenáře tuším mnohem přehledněji. A recepty budou samozřejmě přibývat.

Nebyly to blondýny

2008-08-27T08:51:00.000-07:00

Když se setkám s lidskou blbostí, vždycky mi to v první chvíli vyrazí dech, i když, jak často říkávala moje nejmilejší kamarádka na základce: "Blbý lidi taky lidi, pánbůh je má taky rád." Tuhle jsem nakupovala ve velkém centru a v oddělení domácích potřeb jsem objevila hotový poklad: stojan s nejrůznějšími kuchaňskými pomůckami, počínaje rozličnými otvíráky a škrabkami a konče naběračkami a servírovacími serepetičkami snad opravdu od A až do ZET. Jako žena ve víc než zralém věku si domýšlím na to, že stran kuchyně mám již domácnost opravdu vybavenou do posledního, ale přece jen jsem se zastavila a čučela, ony ty novoučké, chromovaně nablýskané kousky s jednotně žlutobílými rukojeťmi byly opravdu nádhera sama a zároveň tak nějak důstojné jako chirurgické nástroje. A co kdybych tam vykoukala něco, co ještě nemám, co by se opravdu mohlo domo hodit. Nebo si vyberu aspoň jen tak, pro radost? Místo v mém kuchyňském koutku není nafukovací a také peněženka věčně vlaje průvanem... Mám, nemám? Vedle mně tam zaparkovaly s naditými vozy dvě mladé ženy - takový ten typický produkt dnešní doby: dlouhé a hubeňounké jako hodně vycmrndlý ufon, zmalované a postrojené jak z módního magazínu, potácející se na patnácticentimetrových šteklích nepohodlných botek. Jestli měly v miniaturních kabelkách po zlaté kreditce, to opravdu nevím, ale mojí váhavostí při výběru rozhodně netrpěly. Víceméně strhávaly se stojanu od všeho. Já si mezitím po zralé úvaze vybrala dvě velké servírovací lžíce, jednu s pevnou plochou, na podlévání v troubě(naběračkou to v pekáči ne vždycky jde) a druhou s otvory, aby protekl tuk nebo zbytečná tekutina vůbec (máme rádi maso, ale mastnotu ne a nabrat takové vepřové výpečky bez tuku...)
Spokojená s výběrem vidím, jak obě ženské dávají tu plnou lžíci do vozíků také - a pak ta zmalovanější polohlasně přicedila ke kamarádce: "...ale na co má ta baba (myšleno já) tu druhou lžíci? Je přece děravá!" Ne, vážení, nebyly to blondýnky! I když - co já vím...

Nadívaná šunka

2008-06-22T22:37:00.000-07:00

Víte, že i v literatuře se dají najít zajímavé inspirace pro vaření? Mohla bych spatra citovat, počínaje od Verneovek, konče Angelikou. Za sebe si už léta umiňuji, že jednou musím vyzkoušet recept na speciální pečenou šunku, který se vyskytuje v oddechovém románu Edny Ferberové Loď komediantů. Stará černošská kuchařka prý ovšem na tomto díle pracovala celé hodiny! Je k tomu třeba koření – bobkový list, tymián, hřebíček, hořčičné semínko, nové koření a pepř, což vše musí být jemně rozemleto a spojeno s též najemno umletou cibulí. Přesné poměry se v románu samozřejmě neuvádějí, pouze je souhrnem řečeno, že veliká šunka, je-li touto směsí důkladně naditá, prakticky zdvojnásobí svůj objem. No a podle zdravého rozumu soudím, že nejvíc bude ve směsi asi cibule, kdyby se šunka vycpala převážně tím kořením, patrně by to nebylo k jídlu. Kuchařka Queenie prý dělala do šunky dlouhým ostrým špičatým nožem díry, které zmíněnou směsí nacpávala. Díry musely být asi dost blízko u sebe, protože ku konci popisu této laskominy je praveno, že hotová rozkrojená šunka potom vypadala na talíři jako mozaika. Když Queenie šunku svědomitě naplnila, pevně jí zabalila do bílého plátna, plátno zašila režnou nití a takhle celé to šoupla do hrnce a vařila tak dlouho, až maso změklo. Potom šunku vyndala, zbavila obkladu, šoupla jí v pekáči do trouby a neustále polévala, aby zůstala šťavnatá. Tato úprava prý ještě po mnoha létech vzbuzovala obdiv i na vyhlášených večírcích. Tak co, vážení, Nezkusíme to při nějaké významné události ukuchtit???

Brambory zapečené s pařitkou

2008-04-27T04:19:00.000-07:00

Jarní období o jarní krmi si přímo volá! Brambory z loňského roku budou už za chvíli k nepotřebě, pokud s nimi rychle něco nepodniknete! U nás v tento jarní čas projde jídlo nazývané prostě " brambory zapečené s pařitkou". To staré brambory uvaříte - buď v "mundůru" čili ve slupce a nebo, pokud už mají opravdu velice nekvalitu slupky či jsou příliš velké - klidně i oloupané. Podmínkou je, že pro další zpracování musí být vychladlé! Vhodně velkou nádobu ( mám na mysli zapékací misku pro menší množství či velký pekáč) vymažu tukem (může to být margarín či jakýkoli ztužený tuk, příliš se mi neosvědčil olej či jakákoli modifikace másla, i když znáte to, z nouze i "franta dobrej", jen se to víc připaluje). Vymazanou nádobu vysypu stouhankou a kladu: vrstvu vařených pokrájených brambor ( zcela jedno, zda na plátky či na kousíčky, to záleží na kvalitě brambor). Na brambory můžu sypat cokoli masem zavánějící, moji chlapi si ale oblíbili směs nahrubo rozstrouhaného gothajského salámu (takové ty malé salámky se prodávají v supermarketech a zmrazené se strouhají opravdu dobře), nahrubo strouhaný sýr eidam a protože salám je dost mastný, zasypávam jednotlivé vrstvy dost hojně domácí strouhankou. A na to hlavní nesmím zapomenout - to že na jeden velký pekáč dám jeden nadrobno posekaný svazek na krámě koupené pažitky. Do svého velkého pekáče nakladu zcela spolehlivě: brambory, směs, brambory, směs a navrch ještě další brambory. Jednotlivé vrstvy průběžně jemně solím a čerstvě pepřuji rovnou z mlýnku na koření Na zapečení potřebuji ještě rozkvedlat 5 vajec asi ve dvou deckách mléka s trochou strouhanky - a to vše samozřejmě také maličko osolené. I v prosté plynové troubě se mi tohle zapeče do božské zlatavé barvy za 45 - 50 minut

Velikonoční nádivka II

2008-03-30T08:10:00.000-07:00

No, Velikonoce jsme přežili! Dokonce dost dobře. Máme chalupu v takovém místě, kde lidé už dávno rezignovali na velikonoční zvyky. Nikdo nepřišel koledovat, nenamlátil mně ani dcerce zadek umně upletenou pomlázkou, nepopřál všeho dobrého. Také si neodnesl malované vajíčko ( a hlavně, nenalil do sebe tuplovaného panáka nečeho tvrdého podle vlastního výběru, jakž u nás bývalo kdysi zvykem ). Tyto praktiky jsou s novou generací v naší vsi už dobře deset roků passé. Naše rodina ale jisté tradice stále drží. Rozumí se samo sebou, že o druhých největších svátcích roku s dospívající Natálkou na chalupě nejdřív důkladně poklidíme. Začneme okny - na která nakonec zavěsíme mnou kdysi velmi pečlivě uháčkované záclonky s květinovým vzorem - a končíme tradiční výzdobou sestávající z trávy v nízké kameninové míse (kterou nakonec objeví náš kocour. Trávu okouše a ráno nám nechá jejími zbytky půvabně ozdobený vyvržený chrchel vlastních chlupů na převážně bílém bavlněném běhounu v kuchyni). To nás ale moc nenaštve, protože se dáváme do silného horkého čaje s rozinkovým mazancem a našemu oku přitom lahodí váza jarních květin, barvená vejce a legrační čokoládový zajíček. Pro celou rodinu je ale zlatým hřebem programu velikonoční nádivka, které se také někde říká "hlavička". Ano, co se masité části dotýká, děláme jí podle klasického předpisu, půl masa vepřového, půl uzeného, obojí předtím uvařené, dál ale postupuji jen volně. Přidat do směsi spařené kopřivy tak ještě dnes
jako žížnivá čára obletuji Zeměkouli jako kdysi v kresleném filmu "Bill Kamenáč" s drzými zajíci. Do poloviny směsi v pekáči dávám pažitku a zbylou půlku nechávám podle chuti, na tom budiž dosti! A samotný základ, žemle? Tak na to zapomeňte, že bych v dnešních dobách kupovala ze drahé peníze tunu bílého pečiva a navíc ji pak ještě nepohodlně krájela. Dávno už si pro tyhle příležitosti peču takzvanou "buchtu". Jak? Prostě odhadnu, kolik hmoty budu potřebovat a podle toho si odsypu způli hladkou mouku, způli polohrubou. Rukama provzdušním, přidám jen trochu soli, víc nic. Kvásek mi poslouží k zadělání, tedy: vlažná voda, špetka cukru, hrstička hladké mouky jako výživa pro kvasinky. No a jinak - klasika!

Těsto má téct, když ho nalévám do vymazaného pekáčku. Upeču, nechám vychladnout, rozzkrájím... jo, v případě velikonční nádiovky i v mléce romočím... a že je to nakonec bašta!

Pivoňky

2008-02-25T09:13:00.001-08:00

To si ještě počkám, než mi na chalupě před oknem rozkvetou pivoňky. Ale když k tomu dojde, je to hotový zázrak. Přiznám se, že pivoňky miluji a proto jich mám hodně. Hodně keřů, ale i hodně druhů. Na dlouhém záhonu před domem se mezi ostatními trvalkami střídají rané, křehce vypadající pivoňky růžové s pozdní, temně cyklámovou odrůdou. Na nepravidelném záhonu pod kuchyňskými okny spolu sopeří tytéž cyklámové květy s bílými, jakoby napudrovanými tvářemi druhu Lady Anne. Tyto dva druhy ženou do květů skoro současně, daly by se v kyticích dokonale střídat, nejkrásnější ale je, když do jedné místnosti rozestavím několik váz a v každé je jen od jedné barvy. Na světlá místa planoucí cyklámové, do temných zákoutí ty bílé. Růžové rané pivo%nky jsou potvůrky, solitery. Kvetou o hodně dřív a ještě ke všemu se vůbec nehodí k řezu. Ve váze během několika hodin rozpuknou v obrovské neestetické koruny, vypadá to trochu jako by ve váze stály kankánové tanečnice na hlavách a ty své typické nařasené sukně neměly právě v nejlepším pořádku. I na záhonech brzo opadají a nechávají po sobě záplavy nepěkně zahnědlých okvětních lístků, zejména po dešti. Časem sice odkvetou všechny keře, ale i tak zůstanou jejich zelené koruny listů a zdobí. Ale kdeže teď pivoŇky, ani kvíteček, ani lísteček z nich. Leda tak nějaké ta bledule nebo sněženka!

Žemlovka na slano

2008-02-25T09:13:00.000-08:00

Ti mí mlasní chlapi milují chlebíčky. Ani to nemusí být nějak extra obložené chlebíčky, na kaviár, lososa a podobné vymoženosti opravdu nemáme. Ale chlapům stačí dobrá domácí pomazánka, nejlépe tak dva tři druhy. Namazat, trochu ozdobit cibulkou, petrželkou nebo kouskem citronu. Ale i přes tu chlebíčkovou spotřebu, občas se stane, že to prostě nějak neodhadnu a že mi chlebíčková veka zbyde. Jistě, hodilo by se jí usušit a použít na strouhanku, jenomže ona se pro své proporce hrozně špatně strouhá i mele, z rohlíků to jde snáz. Další variantou by byla žemlovka, ale u nás nikdo - ani já - nejsme na sladká jídla. Ze zoufalství jsem nedávno vymyslela "slanou žemlovku" Postup je stejný jako při sladké, ale namočené kousky veky neprokládám jablky či tvarohem, ale něčím slaným. Fantazii se meze nekladou. Pouze zelenina to být nemůže, to by mi neprošlo, ale jestliže k mražené zelenině (například hrášek s mrkví a kukuřicí) přidám orestované a ochucené mleté maso, hned je to o něčem jiném. (Rozumí se, že tuto zeleninu napřed trochu povařím a scedím). Jindy použiji maso z kuřecí nebo hovězí polévky od minulého dne, pokud beru kuřecí, musím je napřed pořádně probrat, aby mi neunikla ani kostička, ani chrupavčička, ale klidně přidám i jůžičky. Všechno posekám najemno a protáhnu trochu po pánvičce, zakápnuté sojovou omáčkou. A když nemám ani to, postačí na kolečka nakrájený salám, klidně třeba i obyčejný točeňát a trochu nastrouhaného sýra. Žemlovku musím nechat důkladně zapéct, aby se utvořila pěkná zlatavá kůrčička, ale když k tomu přidám něco kyselého, doma zavařeného, chlapi baští a vůbec neremcají.

Slepičí polévka

2008-02-04T11:11:00.000-08:00

Tak máme zase po jednom Novém roku a zase máme hlouběji do kapsy. Říkám si, jak asi hospodaří ty mladší ženské, co se z domova nenaučily šetřit. Ale dost možná, že mnohé z nich mají v rozpočtu dostatek, alespoň to tak vypadá, když si dám do souvislosti množství zkažených potravin, které vidím naházené v popelnici. Pro ty, co takto "nehospodaří" a šetří mám tip. I dne se občas dostane koupit balíček "slepice napolévku". V běžných obchodech ho asi často nenajdete, ale větší obchodní řetězce ho v mrazácích mívají. Patrně jde o takzvané "vynesené" slepice, jak to kdysi říkávala moje babička, prostě slepice, co celý život snášely vajíčka a když už teď nenesly, nastal jejich čas, aby naposled posloužily lidskému žaludku. Je to tak, ale takhle chmurně k tomu nepřistupujte, jinak by vám ty z hrnce koukající drůbky zhořkly. Prostě, balíček nechte rozmrznout, aby bylo vidět, co se v něm vlastně nachází, jednotlivé kousky očistěte (bývají na nich kousky peří) a uvařte z nich polévku. Hrnec vezměte dostatečně velký (to aby přes ty mé srandičky nekoukal nějaký ten kostnatý drůbek ven), přidejte mrkev, petržel, celer, cibuli (celou a ve slupce) a stroužek, dva česneku. Hlídejte, není to hovězí, netrvá dlouho, než kousky změknou. Vývar se dá použít jako polévka až druhý den, protože bývá velmi mastný.
Vyndejte z něj zeleninu a maso do misek zvlášť, nechte zchladnout a vražte do ledničky, aby se mastnota vysrážela, pak se na povrchu snadno sebere. Jak naložit s ostatním, to máte několik možností. Buď druhý den připravit opravdu výtečnou a sytou polévku, do které rozsekáte zeleninu i většinu obraného masa a přidáte nějaké zahuštění, nejlépe domácí drobení, to je hned. S pečivem tohle bohatě postačí k večeři. Nebo si polévku necháte na druhý den jen se zeleninou a maso oberete a použijete jinak. Ne, jako slepici na paprice tedy ne, jak to činívala moje šetrná babička, ta měla k vaření celou slepici, kdežto v dnešních balíččích koupíte po různu kusy torza, hubené stehýnko, pár krků a hřbetů, povětšinou hlavně s kůží. Přesto ale oberete docela dost (obírejte pečlivě, ať vám neuniknou chrupavky a drobné kůstky). Obrané můžete rozsekat a použít například do rizota (když přidáte trochu povařeného zmrazeného hrášku, je to úplně bezva!) nebo vše můžete uplatnit v nějakém zeleninovém salátu, případně rozemlít a použít jako
základ na nějakou pomazánku (například přidat k tomu trochu nastrouhaného eidamu, okořenit podle libosti a spojit trochou hořčice a majolky doředěné pivem, pro větší množství se dá nastavit uvařeným rozstrouhaným bramborem.) Záměrně jsem zdůraznila, že použijeme všechno, není důvod v tomto případě nepoužít kůže, z nichž se při řádném povaření tuk vyvařil do polévky, kde ho potom sebereme. Takováto krmě dá sice rozhodně víc práce nže hodit stejk na pánev, ale vyjde vás mnohonásobně levněji

Poetické pojednání o pečeném kuřeti

2007-11-26T08:26:00.000-08:00

Předpokládám, že připravit kuře s nádivkou dovede snad každý, dokonce i lautr začínající hospodyňka, no ale dnes... kdo ví? Alespoň se už dnes nemůže vykládat zábavná historka o novomanželce, která chtěla mužíčkovi připravit pečené kuře a teprve když je vytáhla z touby, musela je okamžitě zabalit a vyhodit, protože je zapomněla vykuchat a pekla je i s vnitřnostmi. Kuřata se dnes prodávají nejen oškubaná, ale i vykuchaná, což je bezesporu velká pomoc. Nicméně, pohovořím dnes o pečeném kuřeti, protože mi připomíná jistou historku z naší domácnosti: když bylo synovi asi dvanáct, chod naší domácnosti nabral řádu tak hektického, že jsem velmi často neměla čas ani pořádně navařit. A takové ty polotovary z mikrovlnky, ty synáček nerad. Tvrdil, že je velký dost a že si tu a tam dovede jistě udělat něco sám, když ho nechám. Ukázalo se, že to "něco" je hlavně kuře s nádivkou, které k smrti zbožňoval - a zbožňuje dodnes! Prostě, pokud alespoň jednou v týdnu nalezne v lednici kuře ku pečení, obstará se sám a nebude mi vyčítat, že o něj nedbám. Vydírání, ale co holt se dalo dělat. Jenomže můj synáček byl zároveň roztržitý jako přestárlý pan profesor a i když jsem mu několikrát zopakovala, jak si má připravit nádivku a co s kuřetem vlastně podniknout, jaksi to nedopadalo k naprostému uspokojení, dokud mne nenapadla spásná myšlenka: postup jsem mu srozumitelně namluvila na kazetu a tu si mohl pouštět tak dlouho, pokud mu to nepřešlo do krve. A protože dovedu být docela srandistka, seriózní pokyny začínaly legrácnou, totiž zpěvem. Na notu písničky o ptáčkovi se zlámanými křidélky z pohádky Královna Koloběžka I. jsem synovi nejdřív zapěla:
"Vyndej kuře z lednice, usmívej se sladce,
že ho umíš připravit, za to vděčíš matce.
Dnes už žádné kuchání a trhání pěří!
Já to ještě dělala - ač málokdo mi věří." Potom následoval popis jednotlivých úkonů v próze a na závěr opět v písňové formě: " kuřátko pak zašiješ jehlou na látání,
párkrát trochu podliješ - a pečínka je k mání!"
Zabralo to nad obyčej dobře a synek brzo předkládal kuřátko tak výtečné, že by se za to nemusel stydět ani šéfkuchař z grandhotelu.
No a protože začátek a konec receptu jsem tu odhalila, krátce připomenu to mezi tím: I dnes je dobré kuře uvnitř prohlédnout, zda tam kousek vnitřností nezůstal, stát se to může. Důkladně opláchnout uvnitř i svrchu by měla být samozřejmost, jakož i odstanit případné kousky peříček či chloupků na kůži. Na nádivku dávám strouhanku s polotrvrdého pečiva, strouhá se mizerně, ale o to lepší je výsledek. Přidám sůl a hrst rozsekaných ořechů, někdy jen špetku muškátového květu. Trochu syrového tuku, másla nebo hery, podle potřeby celá vejce. Hmotou kuře nadiji a přesně podle závěru písně, otvor zašiji, aby ani troška nádivky neutekla. Kuře dám na pekáč, posolím, pokladu plátky másla (či hery), maličko podliji a peču. Podlévám cca po 10 minutách, napřed mírně osolenou vodou, ke konci se nestydím přidat vodu s rozpuštěným masoxem, aby vypečená šťáva dostala lepší chuť. Menší kuře je v plynové troubě hotové cca za 50 minut, velké potřebuje někdy i hodinu a půl!

Zázvorky

2007-11-08T08:43:00.000-08:00

Vánoce jsou za dveřmi, víte to? V některých obchodech prý už se prodává těsto na vánoční cukroví! Nu, kdo chce, má ho mít. U nás se vždycky zadělávalo a peklo cukroví domácí a od toho neustoupím. V posledních létech ale skoro nepeču, ty tam jsou doby, kdy patnáct až dvacet druhů odpočívalo ve špajzu v rozměrných krabicích a početná rodina se nemohla dočkat, kdy konečně uvolním embargo, aby to mohla všechno hltavě zpocívat. Na sladké nás v posledních létech moc nenachytá, jedno pikantní cukroví u nás ale dosud nalézá milosti a to jsou zázvorky. Pravda, trochu štiplavá zázvorová příchuť nemusí vyhovovat každému ale kdo ji má rád, tomu doporučuji alespoň talířek zázvorek k dobrému dezertnímu vínu po jídle jaké příjemnou tečku. Na zázvorky podle receptu mé babičky potřebujete 2 celá vejce, 280 g pískového cukru, 280 g polohrubé mouky a asi 1ú2 kávové lžičky jemně umletého zázvoru - míním sušený, nikoli nastrouhaný zázvorový kořen, jaký přidáváme do indických jídel. Vejce s cukrem utřeme do pěny, vmícháme mouku a zázvor a dobře spojíme. Důležité je těsto opravdu důkladně propracovat na pomoučeném válu! Placku z něj vyválím a tvary vykrájím hned, ale rozložením na vymazaném plechu to končí, zázvorky peču až po odležení, druhý den. Pečou se zvolna, do růžova a odležet se musí ve vlhkém prostředí, aby nebyly tvrdé a suché. Ale když toto všechno dodržíte, jsou na mou duši ňam ňam!

Plněné papriky s houbami

2007-10-08T09:03:00.000-07:00

Je sice pravda, že většinu roku dnes dostanete na krámě koupit vše, co kdysi bývalo jen sezónním zbožím. Tak je to zejména se zeleninou, nicméně takové papriky v zimě a z dovozu jsou bez chuti a vodnaté a navíc ještě drahé. Teď je poslední příležitost ještě nakoupit poctivé úzké papriky, bílé nebo žluté a udělat si je plněné. Mnoho lidí plněné papriky vaří či dusí v nějakém sosu, já je nejčastěji peču. Doma mi u chlapů projdou jak klasicky plněné mletým masem a rýží v rajčatové omáčce (jen nesmí být na sladko), tak houbová modifikace. To jako náplň podusíte na cibulce houby (podle toho, jak moc se vám chce utrácet můžete volit lacinější žampióny nebo rozhodně hodnotnější ale podstatně dražší hlívu ústřičnou, ale několikrát jsem použila i nasbíranou lesní směs, to bylo ovšem jedině tehdy, když houby nasbíral někdo z mých známých a obdaroval mě, já houby v lese ne a nenajdu, kdybych si tím měla zchránit život a ti moji chlapi je sice ohromně rádi jedí, ale do lesa je nedostanete). Houby podusíte na cibulce, podle potřeby můžete trošku podlívat vodou, když jsou hotové a voda vydušená, zalijete rozkvedlanými vejci. Cibulku je dobré smažit na rozpáleném špeku nebo anglické slanině, to propůjčuje směsi velmi lahodnou chuť. Prochladlou směsí naplníte papriky, naskládáte je pečlivě a úsporně proti sobě a pečete ( opět na trošce špeku či anglické a za občasného podlití masoxovým vývarem) asi půl a třičtvrtě hodiny. Takto připravené papriky můžete servírovat s bramorem a zeleninovým salátem, někdy postačí místo brambor chléb, kdo se chce hodně bičovat, může připravit lehkou omáčku (postačí klidně bešamelová) a houskový knedlík.

Špenátový závin

2007-09-11T08:30:00.000-07:00

Tuším jsem se už několikrát zmiňovala, že moji chlapi (míněno manžel + dospělý syn, kterého žádná ženská, bohužel, zatím nechce) nejsou vysazení na zeleninu - a to v jakékoli úpravě. Ne že by nadávali, rámusili, prostě dělali doma vysloveně dusno, když uklohním něco zdravě zeleninového, oni dokážou naštvat daleko víc, protože takové pokrmy prostě tiše sabotují. Najednou je jim u stolu nějak nevolno, právě nemají hlad, něco na ně asi leze, včera museli sníst v kantýně něco zkaženého... (výmluv ovládají na mandele!) a za chvíli je najdu, jak se někde v koutě svorně dojídají zavináči nebo sardinkami v tomatě se spoustou cibule. Za ta léta mám ovšem vymakáno, co ta moje dvojka zbaští bez protestů, i když to zavání zeleninou. Je to jednoduché, zároveň to musí i nějak "smrdět masem". Takový závin se špenátem mi například projde vždycky. A to těsto na něj koupím hotové! (To by mi mohli políbit šos, abych se zadělávala a překládala a válela s pravým listovým domácím!) I špenát poslouží většinou mražený, míním špenátový protlak. Ten nechám mírně rozmrazit a potom ho v kastrolku trochu provařím, osolím a hlavně dochutím spoustou česneku. Někdo dává do špenátu na zahuštění ještě máslovou jíšku nebo dokonce vklepne vajíčko, ale to já nedělám nikdy. Prostě v tomto případě nechám směs svařit na tu správnou hmotu, která se bude na těsto dobře natírat a nebude vytékat. Špenát nechám prochladnout a mezi tím si vyválím placku jako na normální, třebas jablečný štrůdl. Placku natřu špenátovou směsí a!!! tohle je důležité a mám několik možností: buď jde o obyčejnou záležitost, tak doprostřed nakladu jen vídeňské nebo sýrové párky. Nebo celou vrstvu špenátu pokladu plátky šunky a navrch přidám sýr. Nebo použiji vařené uzené, popřípadě kousky anglické slaniny. V každém případě okraje placky potřu rozšlehaným vajíčkem, těsto zavinu a šup s tím na plech (nejčastěji na pruh pečícího papíru, protože to je jedna z moderních vymožeností, která je mi po chuti. Ale když mi papír dojde a zapomenu další roli koupit, plech klidně po starodávnu vymažu tukem a vysypu moukou, ovšem jen v těch místech, kde bude ležet závin, okolo by se to potom jinak pálilo a smrdělo.) Že zbylým vajíčkem potřu celý závin, to snad není třeba dodávat. Maličko ještě navrchu těsto posolím a pokud jsem nevolila verzi se šunkou a sýrem uvnitř, většinou posypu ještě horký a dozlatova upečený závin strouhaným sýrem (postačí obyčejný eidam) po celém povrchu a ještě chviličku zapeču. Takto uplacírovaný špenát mi na jídelníčku projde. A dokonce s úsměvem, pokud je ten závin k večeři, předchází ho silná hovězí polévka s nakrájenými kousky masa a za ním následuje nějaká ta sklínka příjemně vychlazeného bílého vína. Musím ovšem upozornit, že v takovém případě mám stejně navrch já. Sice se mořím s polévkou i závinem (a dokážu se tvářit tak, abych tuto oběť dosti zdůraznila) ale do polévky potom nacpu také spousty vařené zeleniny a toho masa do ní nakrájím docela maloučko. Většinu pečlivě schovám do lednice někam dozadu, aby nebylo těmi mými žrouty objeveno a tam čeká na jídlo do příštího dne.

Francouzské brambory

2007-09-03T08:48:00.000-07:00

Nevím, jestli ve Francii znají baštu, která se u náz nazývá francouzské brambory. Patrně je to jako s ruským vejce, o kterém v rusku celá léta neměli ani ponětí. Francouzské brambory však je jídlo, které u nás doma docela frčí. Už proto, že se dá připravit ve spoustě drobných obměn. Už ten samotný začátek - zda použít brambory vařené ve slupce, oloupané a pokrájené na silnější plátky, nebo brambory taktéž oloupané, ale syrové a krájené na plátky tenčí! Obojí je možné a výsledek bývá chuťově rozličný. Já volím podle toho, jak moc se chci s vařením babrat. Vařené brambory mohu mít jako vedlejší produkt od minulého dne a je mnohem lehčí je oloupat a pokrájet. Směs ze syrových brambor se nadto déle zapéká. Francouzské brambory už celá léta připravuji nikoli v pekáči a v troubě, ale v remosce. Nedávno jsme si koupili novou, zase tu největší a krásně vyvedenou v nerezu a teflonu. Kdo remosku doma nemá, tomu ji vřele doporučuji. Co se francouzských brambor dotýká, základ je jasný: brambory. Kladu je vždy do vymazané mísy, nejlépe vymazané kostkou obyčejného sádla. Co dále do brambor přidám, to záleží na mnoha okolnostech: co mám zrovna po ruce, čeho se potřebuju zbavit, jak moc vysoké datum vzhledem k výplatě se nalézá na kalendáři... Nejraději přidávám mleté maso, míchanici vepřového s hovězím, trochu obdělanou a ochucenou na pánvi. Maso mohu udělat i na cibulce nebo cibuli přidat jako další přísadu, nakrájenou na tenoučké pružky a syrovou, ve směsi se pěkně dodusí a propůjčí jí zase jiný šmak. Někdy přidám i nakrájenou syrovou mrkev, popřípadě papriku nebo cuketu či lilek, uplatní se i kousek květáku nebo brokolice. Když nemám mleté maso, přidávám uzeninu - točený drůbneží salám mívám v mrazničce po ruce prakticky neustále. A doplním nějakými zbytky od dřívějška, zmrazeným kuřecím masem či hovězím z polévky. Jako koření také poslouží leccos - vedle soli bazalka nebo pepř, majoránka i oregano, zkusila jsem i grilovací koření a vůbec to nebylo špatné. Vrcholem je potom "zálivka" - do plné největší remosky používám podle velikosti 4 - 5 celých vajec, rozšlehám je v trošce mléka (v lednici mívám vždycky sáček sušené smetany do kávy, která se rozmíchá raz dva). Přidám trochu polohrublé mouky, osolím, rozkvedlám a je to. Těsně před dokončením někdy směs posypu strouhaným sýrem, to se u nás také oceňuje. A já zase oceňuji, že toto jídlo se krom přípravy dělá v remosce vlastně samo a protože z něj přímo nečiší masová příchuť, nezajímají se o něj naše kočky, nevyskakují na stůl a neloudí.

Masová roláda

2007-08-16T08:27:00.000-07:00

Je zajímavé, že u nás občas přijdeme k dobré krmi víceméně náhodou. Jako tuhle. Začalo to tím, že pro nákup do marketu jel syn a mimo objednané přede mne položil pěkný kousek vepřového plecka se slovy: "Tak smutně se na mně v tom chlaďáku dívalo, že jsem ho musel vzít." Omrkla jsem maso ze všech stran, na fleku je rozbalila a povídám: "No jo, ta flákota se ti snažila sdělit, že chce být roládou." Protože v tomto vachrlatém počasí vypadá maso druhého dne prapodivně i když je předpisově uložené v lednici, pro jistotu jsem je raději vložila do nerezové mísy, potřela směsí česnekového oleje a sojové omáčky a zaklopila pořádnou poklicí. Druhý den jsem ještě při nákupech neměla ani tušení, čím tu roládu naplním. Nakonec jsem koupila vídeňské párky, žampióny a pórek. Napřed jsem na pánvi podusila pokrájené houby zasypané vegetou a sladkou paprikou. Hotové putovaly do další nerez mísy (mám jich čtyřdílnou sadu a prokazují mi úžasné služby při vaření a přílohy na stůl servíruji většinou také v některé z nich). Potom přišel na řadu pórek, dobře vypraný a pokrájený na nudličky. K orestovanému huply žampióny nazpátek a do toho jsem ještě zamíchala a nechala srazit tři vejce. Zatímco směs chladla, rozkrojila jsem maso na plát. Povedl se mi obrovský, i když maso jsem bohužel tu a tam trochu neopatrně nakrojila. Celý kus jsem pečlivě naklepala z obou stran a podle rozumu osolila. Potom přišla ke cti vlažná směs z pánve. Do středu rolády přišel jeden párek (míním 1 kus) a protože flák masa byl opravdu veliký, svědomitě jsem rolovala a mezi vrstvy se postupně umístily párky tři - tedy tři dlouhé nožičky. Pak následoval úkon, který k smrti nenávidím, nicméně se mi vždycky vyplatil: celou tu naditou potvoru zašít. Připadám si při tom výkonu vždycky jako chirurg po operaci, až na to, že mi to zdaleka tak dobře nejde. Naštěstí se mi povedlo maso zarolovat tak, že kde jsem je trochu nařízla se schovalo dovnitř, jinak bych musela zašít ještě i to. No a potom už putovala roláda do trouby, mírně podlitá horkým vývarem z masoxu a obložená pěkně posolenými a pokmínovanými půlkami brambor ve slupce. Jak se to celé peklo, málem jsem slintala. Naštěstí chlapi byli spolu v Baumaxu, tam se vždycky oduševňují nad každým kusem nářadí a domů nespěchají. Přišli až k hotovému a dveře málem vykopli, protože to bylo cítit už na chodbě. Za výbornou večeři jsem byla chválená a samozřejmě, zbylo i na druhý den, takže jsem měla po starostech. Ani studená roláda s kouskem chleba není špatná!

Plněné papriky

2007-08-01T09:31:00.000-07:00

Známe doma úsloví, že "jíme abychom žili, nikoli že žijeme, abychom jedli." Známe je a většinou dodržujeme, nicméně, občas se nám to maličko vymkne z ruky. Zejména v tom okamžiku, kdy může být jídlo, tedy potrava pro tělo, spjata s nějakým zážitkem duševním. Nejčastěji k tomu dochází, když se (zcela výjimečně) některá televizní stanice rozšoupne a rozhodne se dávat něco pořádného. "Pořádného" je v případě mých mužských (já nejsem brána v potaz, můj poradní hlas nic neváží) nepříklad tuto sobotu Pán prstenů. Možnost téměř nepřetržitě (tedy pouze za přítomnosti neustálých vlezlých reklam) sledovat dva tříhodinové díly ze tří, kdy se na plátně odvíjí nesmrtelná Tolkienova sága, to je prostě příležitost u toho dívání netrpět hlady! Jelikož mně to tolik nebere, prohlásila jsem (a byla za to pasovaná na kacířku), že se budu taky ráda dívat, protože přitom aspoň upletu pořádný kus tátova svetru na chalupu. A co se jídla dotýká, udělám veliký kastrol plněných paprik, ty se dají jíst i studené, nebudu muset kolem jídla skákat až do půlnoci, vezmou si podle chuti sami. Po plněných paprikách se jindy můžou moji chlapi umlátit, tentokrát ale za ten návrh málem umlátili mně! Chá, plněné papriky! Dala by si křehká elfka Arwen plněné papriky? Nebo čaroděj Gandalf? Nebo hrdinný chodec - Aragorn?Ani ti skřetové by to nežrali, nemluvě o vládci temnot! To chce jídlo vhodně zapadající do děje! Plněné papriky, to je jako bych si ke svému luxusnímu kostýmku z butiku vzala dřeváky. Nosím přece střevíčky, nadhodil manžel květnatě. Já dobře znám své pappenheimské! Po tom příměru jsem sladce navrhla, že by si někde mohli vyshánět pořádný kus libového bůčku a upéct si ho s kmínem a česnekem, taková krmě by snad byla hodna i trpaslíka Gimliho! Prý jo, skvělý nápad! Také přinesou basu piva. Ale já nemám zapomenout na hořčici. A někdy k desátý večerní by asi bodlo kafe a něco sladkého. Měla jsem sto chutí svým nejbližším navrhnout, ať sami jdou bodnout, můžou se napít vody a dojít si do špajzu na křížaly, to je tak asi jediná "tématická" sladkost, kterou mohla znát i princezna Eowyn. Ale protože jsem s těmi mizery už prakticky zaživa svatá, opět jsem se ovládla a slíbila, že upeču štrůdl. Téma netéma - jablečný štrůdl se skořicí by určitě potěšil přinejmenším mlsné hobity a tak je vhodný jako máloco!

Jednoduché letní jídlo

2007-07-25T08:57:00.000-07:00

Letos se příroda s těmi věčnými vedry vyřádila. To je tak na dlouhou dovolenou někde u vody, na procházky ve večerním lese, na noční posezení s kamarády v chladném sklípku při sklence vína, ale pracovat při tom? A ještě ke všemu opatřovat něco k jídlu? Nevím jak kdo, ale já v prvních týdnech pojala úplnou nenávist k čemukoli vařenému. Ke slovu se dostaly všemožné saláty kombinované s tuňákem, s uzeninou, se sýrem... moje fantazie si přišla na své. Jenže dělej jak dělej, člověk je tvor zkažený vlastními zvyky, po nějaké době se mně i rodině začalo stýskat nikoli po něčem teplém k snědku, ale prostě po něčem uvařeném. No jo, ale moje kuchyň je obrácená na jih, slunce do ní proudí od rána do pozdního podvečera, stoupněte si v této situaci ke sporáku! No, vyřešila jsem to! A to je opětovným důkazem, že každá situace se dá vyřešit, když je člověk přizpůsobivý a vynalézavý. Přes den zůstala strava v mezích salátů a obložených chlebů, slávou a jediným denním kulinářským požitkem byly večeře. Jelikož jsme všichni dospělí a nikomu z nás nevadí ponocování, přiznám hned, že to byly půlnoční večeře. Taková paní doktorka Cajthamlová z televize by asi vyletěla z kůže a s ní všichni ti zdravovědci, co kážou nejíst po páté odpolední hodině. Jenomže nám se v bytě slušně ochladilo teprve po jedenácté noční hodině. A tak se slušně vařilo a baštilo až pak. Nakonec, byla to příjemná změna, oproti běžné denní rutině. Obeznámili jsme se s večerním televizním zpravodajstvím, zhlédli nějaký film, osvežili se ve sprše (podruhé, poprvé před tím televizním sezením) a v lehkých nočních oděvech nonšalantně zasedli ke stolu. Samozřejmě, nepřipravovala jsem hutné pokrmy alá vepřo-knedlo-zelo. Takové kuřecí řízky, koneckonců, hodíte na pánev potřenou olivovým olejem, zasypete je grilovacím kořením a v pěti minutách je uvařeno. Ani přílohu si přitom nemusíte odpírat. Rýži nebo těstoviny v době varu neošidíte, ale víte, že když oloupané brambory nakrájíte na kostičky o velikosti asi 1,5 centimetrů, změknou v horké vodě skoro současně s dokončením masa? Navíc vypadají na servírovací míse úžasně úhledně! K tomu pár plátků rajčat nebo lístky pekuingského zelí pokapané worcestrovou omáčkou (to tak, znovu budu dělat salát a ještě ke všemu mi zůstane hromada nádobí). A protože večer už nehrozilo ani riziko přehřátí, sklenička řádně vychlazeného dobrého bílého vínka se k podobné krmi také podávala!

Pudink ala dortík

2007-07-12T08:03:00.000-07:00

Velmi se omlouvám všem příznivcům mého blogu, kteří si už dlouho na těchto stránkách nic zajímavého nepočetli. To víte, doba dovolených... Už jsem zase doma u počítače (říkám "bohužel" protože natolik jsem mu zase nepropadla, abych za bloudění po internetu zaprodala krásy venkova a idylického pobytu na chaloupce) a budu se věnovat kulinářství, jak jsem na těchto stránkách již byla nahodila. Ne, do ničeho zásadního se dnes pouštět nebudu, jen jeden tip: Léto, pohoda, horko, člověku se nechce nijak zvlášť patlat s jídlem, ale i když kolem sebe má vlastní zahradu plnou ovoce, nechce se mu ani vysloveně pouze zobat ty všechny produkty jako ptactvo nebeské. Já jsem se letos zásobila práškovými pudinky. Ne nějakými těmi drahými serepetkami od věhlasných značek, míním ty poctivé sáčky, co se mají povařit v oslazeném mléce. A jsme u toho. I když nejsem diabetička, vlivem nadměrných kilogramů si každé zrnko cukru a vůbec každou kalorii rvu od úst. Ale tohle se navzájem nevylučuje. Pudinkový prášek (nejlépe jahodový) jsem pokaždé povařila pouze v mírně oslazené vodě, čímž vznikla hmota, která se po vychlazení tvářila jako třaslavé želé. Tato hmota, vyklopená z mističky na přiměřeně velký talíř, už se dala bez problémů obložit čerstvými jahodami či rybízem. Želé z vanilkového pudinku zase výborně chutnalo doplněné o pyré z reveně, mandlový pudink mi ladil s meruňkami. Ne, nešlo o dezert, pokaždé mi ten talíř stačil jako jedno jídlo, při kterém jsem si mlsla a přitom nepřibrala, vážení a vážené! No jasně, jakmile se na chalupě objevili ti moji chlapi, došlo zase na podstatnou masovou baštu, o tom vám povím příště!

Jednoduchý letní salát

2007-05-25T09:02:00.000-07:00

Každému člověku, který zatím přežil nápory tropického vedra, mohu poradit pro jeho vlastní dobro jen jedno: upravit v tomto období stravu! Pokud někdo očekává, že mu potom přestane být tak nepohodlně horko, patrně se mýlí. Naproti tomu lidé, co jsou ochotni se v horkých dnech klidně ládovat knedlíky s vepřovým mají šanci, že si ve vedru zadělají na pěknou mrtvičku, ne-li něco horšího. Létu, horku, sluší lehké a jednoduché stravování. Tuto moudrost pumpuji do svých chlapů celé roky, i když se oni se mlsně ohlížejí po něčem pádnějším k snědku. Je to ale pouhopouhá rozežranost a síla zvyku. Jestliže místo klasického jídla vyrobím velkou mísu zeleninového salátu, přidám něco k tomu a na zakousnutí pro každého pár čtvrtiček chleba, nikdo nemůže vstávat od stolu hladový! Tu máte příklad naší letní večeře pro tři osoby: vyperu, roztrhám a do nerezové mísy naházím 1 růžici hlávkového salátu. Přikapu trochu worcestrové omáčky a opravdu jen trošičku olivového oleje. (Nerezové mísa umatlaná od oleje se udržuje v lepší čistotě než stejně použitá mísa z plastu). Salát promíchám a rozdělím na talíře. Spravedlivý podíl 1 konzervy tuňáka ve vlastní šťávě (ne toho v oleji, ten je moc mastný), naaranžuji doprostřed každé porce. (Záleží na tom, jak kvalitní tuňákovou konzervu zvolíte, ale garantuji, že klidně postačí i nejlevnější "drť". Já ji přecedím přes síto a šťávu s troškou přidaného masa uplacíruji do misky vděčnému kocourovi, je po tom jako posedlý). Okolo "rybí hromádky" rozložím na každém talíři 1 vejce uvařené natvrdo. Rozdělené na 6 dílků rychlokraječem to vypadá báječně. Dál přidávám ingredience podle fantazie: většinou něco rajčete, něco salátové okurky, pár kostiček sýra eidamu nebo malinko nadrobeného balkánského sýra, ředkvičky, různobarevné papriky... K tomu tenké plátky chleba nebo může být i tmavý toustový chléb, mírně opečený. K takovéto lehké večeři vás jen osvěží a neskolí sklínka dobrého bílého vína, rozumí se, že řádně vychlazeného. A nemusíte se stydět, že takhle večeříte až kolem půl osmé při televizních zprávách, my to děláme také tak!

Trocha historie

2007-05-15T08:37:00.000-07:00

Patlání jednotlivých potravin dohromady a vytváření pokrmů je snad staré jako lidstvo samo. Snad jen ti pradávní lovci mamutů nemachrovali a když obrovského skoroslona v jámě utloukli kyji, rozřezali jeho maso na kousky a baštili jen tak. Později už začalo vystupovat do popředí vaření, kombinace toho či onoho, aby vzniklo něco docela jiného. Ozvěny této snahy objevíte i v leckterých románech. A někdy se nestačíte divit, co všechno kdysi lidé na vyživení svého těla vymysleli, co už současnost zase zapomněla či dokonale zavrhla. Tuhle jsem vzala do ruky 8. část románu o markýze Angelice, která se jmenuje V pokušení. A tam jsem našla zmínku, že na jakési párty se "podávalo jídlo podle prastarého receptu, který je rozšířený mezi Holanďany na pobřeží Hudsonu od Nového Amsterodamu až po Orange". A zde čtěte: to se do hrnce nalily dva galony nejlepší madeiry, tři galony vody, přidalo se sedm liber cukru, jemný ovesný šrot, koření, hrozinky a citróny. Tato směs se podávala vařící v obrovské stříbrné míse, která stála uprostřed stolu a každý návštěvník si stříbrnými lžícemi nabíral toto posilující jídlo... No řekněte, nedali byste si také? Mne by aspoň vůbec nevadilo, že k té madeiře a hrozinkám hltám také šrot jako to boží hovádko.

Rychlé hovězí plátky

2007-05-04T08:38:00.000-07:00

Málo platné, maso je maso, říkají si doma ti moji. A já, koneckonců, také. Človek může potraviny střídat, vařit vynalézavě, snažit se žít zdravě, ale nějaká ta flákota v některých domácnostech prostě být musí a to dost často, jinak je zle. Nejraději připravuji takové maso, které je rychlé - kuřecí, případně vepřové. Ale občas klidně sáhnu i po hovězím. Na to mám jeden dobrý recept, když se dodrží, maso je pak opravdu velmi rychle hotové. Chce to hovězí roštěnec. Z něj musíte nakrájet plátky, osolit, opepřit, zakápnout trošku citrónem a potřít olejem. Takto připravené plátky musí asi dvě hodiny odpočívat, nejlépe mezi dvěma talíři. Před přípravou ještě nakrájím 1 větší cibuli a několik stroužků česneku. Maso po obou stranách rychle opékám, přidám česnek i cibuli, když to všechno skoro je, přidám maličko vody a dodusím pod poklicí. Kdo má rád maso poněkud krvavé, stačí mu jen proces opékací. Hovězí plátky podávám s majonézovými omáčkami, někdy s bramborem, jindy stačí jen hromádka křupavých topinek. A komu se tato varianta zdá příliš nezdravá, může to udělat jako moje kamarádka. K takto připravenému masu servíruje zeleninový salát a na sucho opékané plátky toustového chleba. Musím uznat, že i tak je to výborné!!!

Kakaový dort nepečený

2007-04-30T08:52:00.000-07:00

Zítra bude svátek, to je pro mne den k dobru i přesto, že chlapi budou od rána mlsně pokukovat a přemýšlet, cože jim v tom volnu připravím dobrého. Ještě nevědí, že budou mít smůlu! K jídlu dostanou něco studeného, byť i elegantně namazaného na veky. Přijede mi sestřenka z Brna a tak přece nebudu pro chlapy vařit a zvlášť ještě připravovat extra pohoštění. Spláchnu to všechno najednou a ještě mi zbyde čas, abych udělala nepečený kakaový dort, po tom se zaručeně olíznou všichni. Udělejte si ho podle mého návodu také! Potřebujete - 2 velké sáčky piškotů, balíček kakaa, 4 žloutky, 20 dkg. moučkového cukru, 250 dkg másla, podle nálady šlehačku, ovoce nebo obojí na zdobení. Kakao (asi 10 dkg) svařte v trošce vody (asi 4 deci). Nechte vychladnout. Žloutky, máslo a cukr utřete do pěny, do toho opatrně přimíchejte i kakao. Piškoty velmi hrubě podrťte válečkem. Do vymazané a vysypané dortové formy dávejte střídavě vrstvu piškotové drtě a vrstvu kakaového krému. Zakončete krémem. Vše nechte v lednici do druhého dne ztuhnout a potom podle fantazie zdobte, krájejte a papejte!

Květákové pyré

2007-04-22T11:54:00.000-07:00

Včera jsem potěšila. A dost mne to překvapilo, protože večeře byla zeleninová. Ale je pravda, že trošku voněla po uzenině a to někdy docela překvapivě ty mé chlapy přátelsky naladí. K večeři bylo cosi, so já nazývám květákové pyré. Celý květák rozeberu na růžičky a uvařím skoro do měkka v osolené vodě. Mezitím oloupu asi 4 velké brambory, které rozkrájím na kostičky asi 1 cm. velké. 30. dkg točeného salámu pokrájím na větší kousky a osmahnu trochu na pánvi. Posekám celý svazek pažitky. Nastrouhám asi 15 dkg. eidamu. Připravím vymazaný a vysypaný pekáč. Pak postupuji následovně: Scezený květák rozsekám na drobnější kusy, přihodím brambory, uzeninu, pažitku, sýr, přiklepnu tři celá vejce, zaliju šlehačkou, osolím, opepřím. Toto činím v jiné nádobě, než ve které budu směs zapékat! Mám na to velikou mísu, ve které se nemusím bát směs pořádně zamíchat. Přendám do pekáče, vrazím do trouby a peču, až se utvoří příjemná kůlrčička. Toto lehké jídlo se může podávat jak se zeleninovým čerstvým salátem, tak třebas s kyselou okurkou nebo nakládanou zeleninou!

Rajská omáčka s masovými koulemi

2007-04-17T08:40:00.000-07:00

Takové ty krmě, co se připravují v jediném hrnci, ty přímo zbožňuji. Některé z nich vyznávají i ti moji chlapi. Tuhle si po dlouhé době žádali karbanátky v rajčatovém sosu. Ty se, jako všechno, dají dělat několika způsoby. Já vezmu většinou mleté maso (míchané hovězí s vepřovým), přidám pepř, sůl, trochu vody, aby se s hmotou lépe pracovalo - a uhňácám koule, asi tak 4-5 cm. v průměru. Načež nakrájím cibulku, klasicky jí zpěním v dostatečně velkém hrnci na oleji a! Tady se to liší. Mám li k dispozici čerstvá rajčata, jsou už v této fázi spařená, oloupaná a nakrájená, tudíž je vysypu na cibulku, přidám sůl a špetku cukru pro zvýraznění chuti, chvíli podusím ve vlastní šťávě, potom připosadím do směsi ony masové koule, přiliju horký vývar z masoxu a dusím všechno pod pokličkou za občasného zamíchání, až se většina vody vydusí, takže zůstane husté rajčatové pyré a maso je měkké až do středu. Pokud čerstvá rajčata nemám, příprava je jednoduchá, protože použiji konzervovaná (pozor, některá nebývbají oloupaná ani nakrájená, ty je nutné ještě napřed doupravit) a potom postupuji jako v prvním případě. Tuto baštu podávám buď s rýží, nebo přidám trochu vařené ráže rovnou na začátku do masa, jako se to dělá u plněných paprik a k hortovému jídlu potom postačí kousek chleba. Když mi tchýně kdysi svěřovala tento recepis, trvala na tom, že masové koule musím poklopit přiměřeně velkým talířem, který bude tlačit koule dolů, aby nevyplouvaly a zároveň poslouží jako poklička. Musím přiznat, že při vší úctě k matce mého manžela, když nebyla v dohledu, nikdy jsem se neodhodlala namatlat ještě zbytečně jeden talíř, s nejistou vyhlídkou, že v té horké lázni nepraskne. A musím přiznat, jen pod pokličkou to šlo uvařit úplně stejně!

Velikonoční nádivka

2007-04-10T08:43:00.000-07:00

O Velikonocích patří na stůl velikonoční nádivka, to asi ví i každé malé dítě. Tradice moc nectíme, vajíčka nebarvíme neb koledníci nechodí a co potom s nimi? (Tedy s těmi vejci, i když ruku na srdce, ani s těmi koledníky bychom si asi neporadili). Domácí chlapi se na mne ráno vrhnou s pomlázkou a náramně si to užívají a já se jim za to odvděčím nikoli malovaným vajíčkem nebo panákem něčeho tvrdého do žaludku, alébržto dobrou baštou. A jsme u toho. Kdybych ten den podala klasickou velikonoční nádivku, v níž jsou podle tradice kopřivy a masa pomálu, byl by oheň na střeše nebo minimálně smutek. Léta už tuto situaci řeším šalamounsky: na stůl přijde plněná roláda. Letos to byla vepřová kapsa, protože maso jsem jaksi pozapomněla v mrazáku příliš a ono potom ne a ne rozmrznout, aby se s ním dalo náležitě pracovat. Vtip spočívá v tom, že vyrobím nádivku z máčené housky v mléce za přísad soli, muškátového oříšku a vajec, přidám do ní ale posekanou... ne, kopřivy ne, to by u nás asi také neprošlo, přidávám meduňku nebo oregano, pochopitelně čerstvé. Nebo bazalku. Naplním plát vepřového masa, zaroluji a pečlivě ovážu pevnou nití, v letošním případě jsem kapsu důkladně sešila. Maso peču za stálého hlídání a podlévání až do úplného vítězství. Letos jsem sklidila poklonu! Pečeně prý snad ještě nikdy nebyla tak křehká a šťavnatá!

Indické jídlo

2007-03-31T08:08:00.000-07:00

Moje kolegyně v práci není vegetariánka - od masa zbaští, co jen uvidí. Ale její blízcí přátelé přísahají na rostlinnou stravu a tak se nám, v jedné malé kanceláři, dostane čas od času za vyučenou. Začne to tím, že kolegyňka Stáňa otevře krabici s jídlem, které nám voní a voní. A v té plastové krabici je toho dost a kolegyňka štědře nabízí: "Vezmi si se mnou. Dáš si? Chceš aspoň ochutnat? Tímžto pádem dnes doma občas připravujeme to, čemu já říkám "indické jídlo podle kolegaňky Stáni". Na to je zapotřebí mít v první řadě hlávku květáku. "Stánino indické" připravuji do hluboké litinové pánve a pro tři osoby je celý květák moc, tak jeho větší půlka činí základ. Ale úplně napřed na pánvi na olivovém oleji zapěním čistou kurkumu (asi 2 rovné polévkové lžíce) a malou lžičku tmavého hořčičného semínka. Na to přihodím nadrobno nakrájený květák (asi 2/3 z celkového množství) a 1/3 brambor, pochopitelně oloupaných a nakrájených na kostičky menší než je 1 cm. v průměru. Chvíli dusím, zaliji vřelou vodou a dál dusím pod poklicí, než přidám velmi najemno pokrájenou zelenou papriku, asi tak 2 ks. na pánev. Těsně před dokončením přidám nadrobno nakrájená a oloupaná rajčata, úplně nakonec zaliju směs poctivou smetanou a nechám ještě trochu probublat.

Steak, stejk

2007-03-25T10:05:00.000-07:00

Čas od času je nutné pustit chlup a dát do placu jídlo, na kterém se nešetří penězi ani gramáží. U nás to většinou vyhrává takzvaný "důkladný stejk," to si ti moji dva chlapi dají do nosu a ani já se příliš nezamýšlím nad zdravou linií. Protože takové orgie pořádám výhradně, když se něco výjimečného oslavuje, ještě jsem nás finančně nezruinovala, ani nevážíme příliš mnoho. Na "důkladný stejk" je pochopitelně nejlepší svíčková, protože ale na porci pořítám přibližně 30 dkg. masa, leze to přece jen příliš do peněz. Každopádně, stejk lze stejně tak úspěšně zrobit z vysokého kusu svíškové či z hovězího na plátky. Krom svíčkové, která je křehká sama o sobě, ostatní druhy masa je dobré nechat přemrznout v mrazáku, tím se jejich struktura poněkud naruší a maso je potom křehčí. Nakrájím příslušné plátky, naklepu je a důkladně je opepřím čerstvým pepřem a trochu osolím. Nechám je v chladu nějakou dobu odpočinout, potom rychle opékám v pánvi na směsi olivového oleje s troškou másla (a pochopitelně se spoustou cibulky, nakrájené na tenké nudličky). Správný stejk může pozřít pouze člověk, který se nebojí nemoci šílených krav, protože maso má být navrchu pěkně opečené a uvnitř krvavé). Svíčková se dělá rychleji, ale o tužší maso bývá hotové tak za 8 minut. Jako ústupek k těmto jídelním orgiím nedoplňuji maso o smažené hranolky, nýbrž podávám brambory vařené a k tomu na velikém talíři různou nakrýjenou zeleninu podle fantazie, v žádném případě tam u nás nesmí chybět také čerstvá cibule, nakrájená na nudličky. A protože jde o pokrm slavnostní, zapíjíme dobrým červeným vínem!
Mimochodem, výborná příloha jsou třebas grilované papriky.

Zapečená paštika

2007-03-19T11:18:00.000-07:00

Dnes je Josefa a já mám klid, protože nikdo z naší rodiny se tak šťastnou náhodou nejmenuje a nikdo z našich známých také ne. Bývaly ale doby, kdy jsme na chalupě přímo proti vratům měly sousedy, kde se Pepové vyskytovali rovnou dva. Protože celá rodina k nám byla vstřícná a v hodně případech nám pomohla, rozumí se, že jsme na Pepíky nikdy nezapomněli. Flaška vodky pro každého byla samozřejmostí, ale jedno dostávali navrch. Pepové totiž u mne kdysi ochutnali domácí paštiku z bílého masa a ač byli odchovanci jitrniček a jelítek a tlačenky z domácího prasátka ( z čehož jsme zase hojně dostávali o zabijačkách k ochutnávce my), po té jemné pochoutce v listovém těstě se mohli málem utlouct. Nad jejich nadšenými tvářemi, když jsem s velikánskou mísou vcházela do dvora, napadla mne pokaždé scéna z románu Waltra Scotta Ivanhoe, konkrétně ta, kdy tlustý mnich z kapličky u sv. Duncana (zakamuflovaný bojovník Robina Hooda, bratr Tuck), sleví, že se dnes nemusí postit, že pojí se svým návštěvníkem, a jak doslova praveno v mém starodávném překladu: "...a v tu ránu byl všemi deseti v paštice!" Nevím, co je na té paštice za vědu, její výroba je vlastně hodně jednoduchá. Potřebuji vařené bílé drůbeží maso a listové těsto. Těstem vyložím vybranou vymazanou formu, (plát asi 3/4 centimetrů tlustý), naplním ji bílým masem, usekaným co nejdrobněji a ochuceným podle fantazie. Já dávám sůl, pepř, hrstku sušeného oregana nebo bazalky a aby to slušně drželo pohromadě, přidám 1 - 2 celá vejce. Masovou směs upleskám, aby vznikla jednotlitá hmota a překryji stejně tlustým plátem těsta i nahoře, jako víkem. Ve víku ale vykrojím několik malých otvorů, aby jimi mohla ven pára. To vše navrchu přeliji dalším rozšlehaným vejcem a peču v hodně předehřáté troubě. ( celkem většinou asi 45 minut)

Ořechový slaný koláč

2007-03-15T09:46:00.000-07:00

Velmi laciné a u nás oblíbené jídlo je můj vlastní vynález, kterému pracovně říkám "Ořechový slaný pekáč". Nedá se nic dělat, na zahradě máme dva vlašské ořešáky, plodí jako zblázněný a jejich produkty přece nebudeme vyhazovat! Stejně jich rozdáme po známých plné tašky! Na ořechový pekáč dávám asi 1/2 kila polohrubé mouky, sůl, celý prášek do pečiva, asi 10 dkg strouhaného sýra (nejlépe eidam), 10 dkg jemně usekaných jader vlašských ořechů, vlažné mléko na zadělání podle potřeby (připraveno mám 1/2 litru). S "ořechovým pekáčem" se naprosto nesmolím. Suché ingredience naházím do mísy, promíchám, přidám vejce a zadělám těsto hustoty perníkového, naliji do vymazaného a vysypaného pekáče a peču dozlatova. Upečený obsah pekáče nechám před krájením ochladnout, aby se mi "nezdrcnul", jak říkávala moje babička, potom krájím (podle fantazie a okamžité inspirace, někdy na rovnoměrné kostky, jindy pečeninu překrojím v půli nádoby na podél a potom ukrajuji úhledné plátky). Na talíři zdobím pažitkou, petrželkou, obkládám zeleninou (opět podle momentálního nápadu a podnětu). Jídlo je to vydatné a přestože je nikde v české kuchařce nenajdete, zdá se tak ryze zemité a české, že jsem se stran jeho oblohy nikdy nepustila do experimenů, nikdy jsem se nepokusila o pomeranč, natož třeba o granátové jablko či papáju, to by naši asi nerozchodili. Takhle kyselé domácí okurčičky do pěti centimetrů, s česnekem a mírně pikantní, v nálevu s feferonkou. A když se k tomu najde v lednici vychlazené pivo... Někdy mám pocit, že by zblajzli všechno, i kdybych jim mezi ořechové plátky vpašovala podrážku od staré boty!

Bramborové opečánky

2007-03-13T09:30:00.000-07:00

Když rodinu nacpu králíkem se svíčkovou, jak jsem se o tom tuhle zmiňovala, samozřejmě zase jindy musím rozpočet jindy stáhnout. A to činím nejraději krátce po takových hostinách, dokud na ně lačné huby a žaludky mých blízkých nezapomněly, abych to náhlé přiškrcení kohoutků náležitě vysvětlila. Jedním z takřka postních a velmi laciných jídel jsou u nás dost oblíbené bramborové opečánky. To uvařím brambory ve slupce, chladné oloupu, nastrouhám a nějak ochutím. Klidně přidám majoránku nebo oregano a česnek, mohu ale nemusím přdat 1 celé vajíčko, zapracuji trochu hrubé mouky. Tvořím podle nálady malé placičky, válečky nebo kouličky a na oleji smažím dozlatova. Podávám se salátem, nejraději z kysaného zelí, ale může to být i hlávkový nebo kterýkoli jiný, postačí i kyselá domácí okurka nebo zavařená zelenina. Samotné opečánky hustě posýpám pažitkou nebo petrželkou. Pokud k takovéto baště ještě dodám sklenku piva, chlapi se ani moc neškubou, že mají bezmasý den.
Poznámka nenažraného syna: Vynikající též pojídat s orientálně zaměřenými omáčkami, prostě si jen tak udělám mističku chili, kari nebo tak něčeho a smažené placičky si do toho namáčím.

Králičí svíčková

2007-03-11T12:02:00.000-07:00

Netrvám na tom, že se u nás musí každou neděli skvít na stole nějaká hutná krmě a ještě k tomu čerstvě upečený moučník ke kávě, taková hospodyňka nejsem, ale občas ke klasickému svátečnímu obědu sáhnu, jaksi pro tradici. Dnes jsme si dali králíka se svíčkovou omáčkou. Někdo se s přípravou svíčkové s prominutím srabí tak složitě, že bych z toho umřela, já to zas tak neprožívám a s králíkem je to vlastně jednoduché. Králíka opláchnu, překrojím na dvě půlky (předek a zadek), ze všech stran ho osolím a umístím ho do hlubokého litinového pekáče s víkem. (Králíka půlím proto, že vcelku se do toho pekáče nevejde). Pokapu ho trochou rozpuštěného másla. Nahrubo nakrájím očištěnou zeleninu - asi čtyři velké mrkve, středně velký celer, petržel a cibuli. Tohle všechno naházím na rozpůlenou mrtvolku, přidám asi 5-6 bobkových listů, 20 kuliček pepře, 5 kuliček nového koření a 5 jalovců a vše zaleju horkou vodou, do které jsem přidala asi lžíci octa. Pekáč dám do chladu a nechám odstát - většinou večer všechno naložím, druhý den ráno peču. Napřed odklopené, potom dusím pod poklicí, nakonec dopékám - všechny fáze asi 1/3 z celkového času. Měkké maso vyjmu, přendám je do menšího pekáčku a šoupnu zpět do trouby aby nevychladlo, zeleninu se zbytkem šťávy nechám natolik ochladnout, abych z ní mohla vybrat na lžíci všechno koření. Ostatek rozmixuji, naliji do kastrolu, přivedu do varu a asi minutu promíchám s 1 smetanou, ve které jsem rozmíchala asi 2 malé lžičky hladké mouky. Dochutím - a jdu servírovat. Králíka podávám rozporcovaného na míse a ozdobeného plátky citrónu. Na množství zkonzumované omáčky naše klasická omáčková nádoba nestačí, takže ji supluje hluboká nerezová miska většího objemu, houskové knedlíky (které hravě uvařím mezi pečením králíka), servíruji v další nerezové míse, ale na pařáku, aby se zespodu neopotily. Netřeba snad dokládat, že ke slušné svíčkové patří kopeček šlehané smetany (kterou v tomto případě v příslušné nádobě ochotně uvrtí lačně slintající muž či syn) a brusinkové želé (které v naší situaci nahrazují takzvané "falešné brusinky" - želé ve značném množství vyrábím z nadnormativních kilogramů červeného rybízu z naší venkovské zahrady). No a k pití se takovou ambrózii sluší zapíjet výhradně nektarem, manžel tedy velmi ochotně sáhne do své vinotéky a vytasí se lehkým červeným! Nedělejte si jen chutě, uvařte si!

Rebarborový koláč

2007-03-08T08:38:00.000-08:00

Kalendář pokročil. I když písemně tu sice ještě jaro není, po lehké, ale dlouhé zimě se přece jen už za chvíli objeví na krámě takové zboží, jako třebas rebarbora neboli reveň. A to je dobře, protože i po sebemírnější zimě potřebuje tělo přísun nějakých vitamínů a reveň je jedna z plodin, které je rozumné na jaře konzumovat. Ovšem s mírou, obsahuje hodně kyseliny štavelové a ta může být ve větším množství v těle spíš na škodu. Kompot z rebarbory je sice úžasně chutný, ale já raději připravuji reveňový páj. Předpokládám, že každý ví, že páj je vlastně koláč, ale takový hodně rychlý a množstvím se hodí do malé kulaté formy, nikoli na velký plech, jako koláče Magdaleny Dobromily Rettigové. Prostě páj je koláček, který popsala moje kamarádka v kuchařské knize slovy "ihned k sežrání". Napřed si připravím reveň - očištěnou a oloupanou nakrájím asi na centimetrové kousky, potom si vymažu a vysypu formu, naposled se dám do těsta. Předpis co mám já je na 1 plný šálek prosáté hladké mouky, 1 lžička prášku do pečiva, 6 lžic teplého tuku, špetka soli, 4 lžíce teplé vody, trošku cukru. Z toho vyrobím těsto, (vodu přidávám podle potřeby, někdy na ty 4 lžíce ani nedojde) klasicky rozprostřu do vymazané a vysypané kulaté formy (a po prvním fiasku, kdy mi rozehřátá reveň tekla do formy i do trouby, nikdy nezapomenu okraje těsta pěkně vytáhnout, aby se vytvořila jakási nádobka). Do ní nakladu reveň a posypu hustě cukrem, tradiční žmolenka v tomto případě odpadá. Při pečení páje je podmínka pracovat s těstem rychle!!! Peču v předehřáté troubě a hotový, ještě vlažný páj pravidelně padne k nedělní kávě.

Poctivý vývar

2007-03-06T08:32:00.000-08:00

Vzpomínám si na jednu pohádku, která se opírala i o fakta ze života. Když prostá dívka po dlouhém putování dorazila k začarovanému zámku, kde našla v komůrce zraněného prince, nasbírala jitrocel, tím mu rány vyléčila a potom zabila kuřátko a uvařila silnou polévku, aby se pacient posilnil. To ještě netušila, že se něco nastará, než vše přivede k řádnému konci, zranění princové byli v zámku celkem tři, ale všechny tou osvědčenou metodou vyléčila, zlomila zámeckou kletbu a vysvobozená matka princů jí toho nejmladšího a nejhezčího dala za manžela. Do naší rodiny se tedy tímto způsobem nikdy žádný princ nedostal, ale že jitrocel je léčivý, to víme a silnou polévkou léčí ženy z maminčina rodu pacienty také odpradávna. Nezabíjejí ale kvůli tomu kuřátko, spokojují se flákotou hovězího. Na takovou polévku to chce opravdu veliký kus masa, já dávám nejraději míchané:kus klasického žebra s kostí, péro a ještě pořádný kus předního bez kosti. (Je nutné mít na paměti, že zesláblý pacient nemá žaludek úplně v pořádku a ořezat veškerý přebytečný tuk! Ta tam je doba, kdy se nemocní léčili mastnou polévkou z volské oháňky, po té by dneska asi průměrný rekonvalescent rovnou zemřel.). Někdy přidám i kuřecí stehno nebo dvě, ale rovněž: kvůli mastnotě stažené z kůže! A spoustu zeleniny, ta je ve vývaru také hodně d§ležitá! Zeleninu očistím, případně oloupu, ale do velkého hrnce jí házím vcelku. Polévku vařím pod poklicí několik hodin, zeleninu postupně odlovuji, jak je měkká, do vedlejší misky, i kuřecí stehna, maso s kostí až naposled. Vývar cedím přes husté síto, aby v něm nezbyly kůstky, Celkově ho svařím tak na 1,5 l. tekutiny. Rekopnvalescentomi podávám několikrát denně, podle jeho chuti. Buď pouze vývar nebo i rozsekané něco z toho ostatního. Zejména se mi tato polévka osvědčila pro pacienty po dlouhých chřipkách, po dobrání antibiotik. Materiál mám nakopuen od předešlého dne a k vaření polévky vstávám před šestou, abych tak k desáté podávala první šálek. Ještě se mi nestalo, aby po tomhle životabudiči pacient nebyl do 24 hodin výrazně lepší.

Zapečené brambory se sýrem

2007-03-03T01:51:00.000-08:00

Hrozně ráda mám jídla, která se dají připravovat do jednoho hrnce - nebo pekáče či zapékací misky, to je fuk, ale aby se při tom nenasvinilo moc nádobí. Myčku nemám, jednak na ni nemám peníze ani místo, také příliš nevěřím v čistotu nádobí, které v uzavřeném prostoru ošudlám několika deckami vody za pomoci silných čistících prostředků. Lesklé bude, to zaručeně - a měřitelně asi i bez bakterií, ale co z něj potm za jiné škodliviny rodina pohltá, to raději nechci vědět. Takže myčka na nádobí jsem já a snažím se pochopitelně toho nádobí mýt co nejméně. Proto ty oblíbené recepty do jednoho hrnce. Například zapečené brambory se sýrem. Pro nás tři potřebuji asi 60 dkg brambor, velkou cibuli, 5 dkg špeku nebo anglické slaniny, několik rajčat nebo rajčatový protlak, trochu žampionů (stačí 3 - 4 větší), 1 hermelín, 1 šlehačku, 2 celá vejce, olej, sůl a špetku majoránky. Oloupané brambory nakrájím na plátky, slaninu a cibuli podusím trochu na pánvi, přidám k tomu pokrájené žampiony a rajčata pokud kečup, tak ten až v konečné fázi). Do vymazané zapékací misky kladu vrstvu brambor, prokládám, směsí z pánve, nakonec zaliju šlehačkou z vejci, osolenou a ochucenou majoránkou a nahoru rozprostřu na plátky nakrájený hermelín.

Mleté bifteky

2007-03-01T09:22:00.000-08:00

Moje maminka doma velmi ráda dělávala takzvané "mleté bifteky" Bylo to lacinější, než kupovat maso na bifteky neprave, čili hovězí zadní nebo roštěnku, o pravé svíčkové ani nemluvě. Mamča to neměla tak jednoduché, kopit tenkrát slušné mleté, to byl docela problém, raději si vybírala kus předního hovězího vcelku a ten si doma umlela. Já dělaám mleté bifteky také docela ráda a mám to jednodušší o to, že mleté hovězí dnes většinou dostanu v krámě. maso vyklůopím do misky, osolím, okořením, důkladně prohnětu, případně přidám vajíčko nebo trošku vody, to podle konzistence směsi. A nechám v lednici asi půl hodiny odležet. Potom tvaruji masové placky, které zprudka opékám na pánvi. Takto upravené maso lze servírovat jakkoli, s bramborem, s rýží, zeleninou a nějakou pikantní omáčkou nebo docela jednodušše s chlebem či mezi chleba nebo v žemli jako hamburger. A má to tu výhodu, že naproti hamburgrům v tomto případě víte, co jíte!
Technická poznámka, jde jen o jméno, jinak je to totéž co hamburger. A druhá poznámka, nekupujte na hamburgery maso již umleté, prostě si vyberte nějaký pěkný kousek a ten si umelte doma sami. Jinak ani v dobrém řeznictví nevíte, co do toho namleli.

Špenát

2007-02-27T12:27:00.000-08:00

"Což takhle dát si špenát...?" ptal se ve stejnojmenném českém filmu kdysi drsný hlas Jiřího Schelingera. Ptám se dnes stejně. Vážení a vážené, nezanedbáváte tuto krmi? Já vím, chlapi tvrdí, že to zelené blitíčko nemusí a ženské by si zase raději daly v cukrárně talířek dobrot s mléčnou kávičkou, ale to je všechno špatně! Tyto názory se k nám dostaly bůhvíodkud, vždyť i v době předsudků, kdy "kafíčkové dámy" štvaly krásnou duši Boženy Němcové a kdy se běžně baštilo pětkrát denně, totiž snídalo, dopoledne svačilo aneb přesnídávkovalo, obědvalo, svačilo odpoledne a nakonec dne vydatně večeřelo, i v tom čase špenát zaujímal významné místo v české kuchyni. Možná je to tíém, že dnes se většina lidí při jídle v letu odbývá ovocnými tyčinkami či hamburgery prapodivné provenience. Ale já se dnes znovu ptám: "Opravdu si nedáte špenát?" Jeho příprava je rozmanitá, nejlehčí to hospodyňky mají z mraženého protlaku. Ten je dobré nechat na tácku či plochém talíři skoro rozmrznout, než jej vyklopíte do kastrolku. Ale zato stačí tuto zelenou podivnost za častého míchání dochutit česnekem a solí a asi minutu před odstavením zahustit koupenou instantní jíškou. Někdo ještě přimíchá rozklepnuté vajíčko, přiznávám, že takto mramorově vyvedenou blemcaninu mouji mužští na talíři sabotují k absolutnímu minimu, takže tuto úpravu špenátu nepoužívám. U nás frčí - ne, to vlastně není správný výraz, špenát by frčel, kdyby chutnal jako kotleta - je použitelný špenát čerstvý. Properu lístky, natrhám je na menší kousky a buď je maličko podusím v páře, osolím a pokapu přepuštěným máslem nebo rodina "zkousne" fakt, že jsem lístky natrhala na ty nejdrobnější kousíčky a narychlo k masu osmažila na olivovém oleji. Ale je vám to jasné - toho masa musí být v tomto případě víc!!!

Ořechová šarlota

2007-02-25T10:11:00.000-08:00

Na moučníky si u nás moc nepotrpíme, ale čas od času přece jen něco upeču, přinejmenším, když má přijít nějaká návštěva, aby bylo co ke kafíčku. Nejraději dělám v takovém případě ořechovou šarlotu. Ořechovou proto, že ořechy máme vlastní, ze zahrádky. Příprava moučníku netrvá ani hodinku a výsledek je dokonalý. Potřebuji k tomu 200 g. dětských piškotů, co jsou protáhlé jako psí kosti, nikoli ty kulaté, 170 g. másla, 170 g. cukru, 100 g. mletých ořechů. A zvlášť na krém 2 decky mléka, 2 žloutky a 25 g. cukru. Na polevu 100 g. čokolády na vaření, 40 g. másla a 2 lžíce vody.Máslo a cukr utřu do pěny, smíchám s ořechy, to je na náplň. Na krém dám do kastrolu žloutky a cukr, po troškách to ředím horkým mlékem, udržuji horké na malém plameni (nesmí se vařit), hned po zašlehání všeho odstavím a nechám zchladnout. Teprve prochladlý krém zapracuji do náplně. Mezitím si vymažu dortovou formu máslem, vysypu jí piškotovými drobečky a vyložím její dno i boky piškoty. Na to naliju půlku vzniklé ořechové náplně, překryji dalšími piškoty, přeliji druhou polovinou náplně a zakončím opět piškoty. Tento výrobek dám do lednice, kde musí být nejméně 12 hodin, nejlépe do druhého dne. Před podáváním už jen rozpustím čokoládu s máslem a vodou (aby byla poleve pěkně leskla). Výrobek potřu - a je hotovo!

Saláty

2007-02-21T08:36:00.000-08:00

V českých krajích se většinou pod pojmem "salát" rozumí míchanina čehosi s majonézou, popřípadě salát ovocný nebo zeleninový. Naši bývalí úhlavní kamarádi a nyní málem zase nepřátelé Rusové zato mají ve svých kuchařkách nepřeberně receptů na saláty masové. Nejčastěji bývá zmiňován takzvaný "stoličnyj", který se připravuje z pečené drůbeže či pernaté zvěřiny. Ale to zdaleka není jediný, Rusové tyto vydatné saláty připravují vlastně z jakéhokoli masa, ovšem předem tepelně zpracovaného, buď pečeného nebo vařeného. Do masových salátů se přidává zelenina, přibližně půl na půl. Ale přidat můžete i houby, vařená vejce, brambory, dokonce i jablka. Doplňuje se majonézou nebo jogurtem, prostě - fantazii se meze nekladou. nebudu vám tu popisovat konkrétní recepty, Je to jen návod na to, jak pro začátek můžete třeba zlikvidovat málo estetické kousky masa, které vám zbyly z obraného kuřete nebo kachny. S masovým salátem se to má jako s tím stokrát dobrým dortem, který pekl Čapkův pejsek s kočičkou. A nehleďte na to, že těm to tak docela nevyšlo a že když jim chladnoucí dort ukradl velký zlý pes, i toho otrlce po něm rozbolelo břicho! Do masového salátu můžete ale skutečně nasekat cokoli z toho, co vám chutná a když to provedete s rozumem, špatně po něm nikomu nebude, naopak, všichni se budou olizovat až za ušima. Nezapomeňte, že část masa můžete někdy nastavit i vhodnou uzeninou!

Vepřové ve sladkokyselé omáčce

2007-02-19T08:37:00.000-08:00

Nikdy jsem nepřišla na chuť sladkokyselým pokrmům. Když maminka uvařila k masu okurkovou omáčku, kterou zbožňoval můj otec, loutala jsem knedlíky s masem jen tak nasucho a dokázala jsem odolat spojené kritice a hubování obou rodičů. Přece - to dá rozum, buď má být něco kyselé nebo sladké! Ovšem k dovršení mé životní smůly manžel je z domova na podobné kuchňské excesy navyklý a syn se zvrhl asi zčásti po otci, zčásti po dědovi. Jim oběma ulahodím papáním, na které jsem dostala návod od své kamarádky Oly. Nazývý to prostě a výstižně "vepřové ve sladkokyselé omáčce," no, nač nějaké serepetičky s extra jmény! Ve skutečnosti se to velice blíží čínskému jídlu. Vepřovou kýtu nakrájím na kostičky asi 3 cm a pomíchám v těstíčku (1 vejce, lžíce hladké mouky, trochu solamylu a špetka mletého zázvoru). Maso se rychle osmahne na pánvi na oleji. K němu podávám zásadně suchou rozsýpavou rýži. A omáčku vyrobím z 1/4 l. hovězího vývaru (může být i z kostky, ale pravý je lepší), do něj nadrobno pokrájím 2 stroužky česneku. Vůbec nešetřím sojovou omáčkou! Přidám šťávu z celého citronu, 1/4 hodiny vařím, zahustím solamylem. No a protože mým mužským tolik šmakuje, já, ženská nešťastná, co nemá ráda sladkokyselé, přenechá omáčku jim a sama si na rýži a maso zase nedá nic!

Ryba po ostankinsku

2007-02-17T01:57:00.000-08:00

S rybami je u nás trochu potíž. A jistě nejsme jediná česká domácnost, kde to takhle chodí. Co chvíli můžete v některém článku číst, že Češi konzumují málo ryb, v porovnání s jinými národy. Inu, já bych to vysvětlila hlavně tím, že ryby jsou relativně hodně drahé. Když koupím kilo jen obyčejného mraženého filé, stojí mně zhruba 120 korun - na pánvi to spejchne a je z toho hromádka, co by nakrmila dvě kočky, člověk je po takovém jídle za hodinu hladov jako lev a ještě při konzumaci musí dávat bacha na kosti. Když koupím za stejné peníze kilo kuřecích řízků nebo dokonce za polovic celé akurátní kuřátko, problém s přehlédnutou kostí odpadá a je z toho jídla pro tříčlenou rodinu na dvakrát. A to vůbec nemluvím o kvalitnějších rybách, které stojí podstatně více. Když holt chci občany motivovat aby žili zdravěji (nikoli samozřejmě pro jejich dobro, ale aby nevyčerpávali kvótu nemocenských pokladen, žili déle a déle pracovali na ty nahoře), musím chcá nechcá zařídit, aby ryby byly nejlacinější potravinou a ony se spořivé hospodyňky přizpůsobí. Za komunistů stálo kilo řízků 36 Kčs, kilo filé 14 kaček, toho o sortu lepšího 16 - a měli jsme rybu dvakrát týdně, ať se to tatínkovi líbilo nebo ne! Přes všechny "rybí" potíže u nás čas od času na nějakou tu rybí specialitu dojde - a mně to projde. Například, když připravím "rybu po ostankinsku". Na to stačí opravdu zmrazené filé nebo treska, původní předpis pro tři osoby stanovuje 200 g. - já dávám víc. Rybu nakrájím na kostičky, sýr (asi 10 dkg) nastrouhám, dále potřebuji 5 - 10 oliv, cibuli - podle velikosti 1 - 4 ks), kečup nebo rajský protlak. Varnou mísu vymažu olejem, na dno pokladu na kolečka pokrájenou a dozlatova osmaženou cibuli. Na ní naházím rybu, pokladu půlky oliv, osolím to, zaliji kečupem, posypu strouhaným sýrem a peču v předehřáté troubě asi 30 minut. K tomuto pokrmu podávám brambory nebo bílý toustový chléb a lehké bílé víno.

Česneková pasta

2007-02-13T12:19:00.000-08:00

Někdy po Vánocích začne být v těchto končinách problém s česnekem. V moderních domácnostech nelze nakoupit zásobu a pověsit si cop pod trám, jako tomu bývalo ve starých vlhkých staveních, v panelákových bytech by to bylo vyložené mrhání penězi. V ledničce vydrží nanejvýš hlavička a to ještě jen několik dnů, sušený česnek je prima, ale také se vždycky do všeho nehodí. Já si celé roky připravuji někdy před Vánoci česnek v soli. Ještě než česnek na krámech začne vypadat jako zboží z hodně utahaného second handu, nakoupím několik hlaviček a připravím se na časy příští. Česneku konkrétně kupuji asi 30 deka, ono se ho u nás spotřebuje opravdu hodně. Starší, vyzrálé hlavičky se dají velmi lehce oloupat, ty s tenkou slupkou prostě přeliji horkou vodu a tím se slupka uvolní. Podle návodu mé babičky, která si tuhle kuchyňskou pomůcku připravovala celé roky, česnek se má třít se solí. Tedy, já nevím jak kdo, ale i když si o sobě nemyslím, že jsem v kuchyni úplně levá, tření česneku mi nejde. Takže naprosto klíďo používám nerezový česnekový lis. Stroužky zvážím, abych věděla, kolik mám přidat soli - přidávám asi 1/4. Česnek lisuji do hluboké třecí misky, přidám česnek, paličkou třu, potom směs nacpu do skleničky se šroubovacím víčekm a strčím do lednice. Tento polotovar používám do pokrmů, do bramboračku, bramboráků, na potíraní masa a podobně. Je nutné mít na paměti, že směs již obsahuje sůl a dosolovat pokrmy podle toho!!! Zásadně neuskladňuji česnek v ničem z umělé hmoty ani jej v plastové misce nemíchám, vždy jen nerez, sklo, porcelán! A nechť nikoho nepřekvapí, že směs po krátkém čase pobněkud zmodrá - na závadu to není!!!

Kulajda II

2007-02-11T07:08:00.000-08:00

Přiznám se, že nesnáším vůni kopru. V receptech kde je uváděný ho důsledně vynechávám a tam kde to vysloveně vadí, tam si ho musí nasekat a do jídla čerstvý přihodit ti dva moji - ale v tom případě já u toho nejsem, jím někde daleko od nich, například v obýváku při sledování televizních novin. Třeba když jde o kulajdu. Původní můj recept zní: Do hrnce hodit asi 5 středně velkých, oloupaných a rozumně pokrájených brambor s 1 l. vody. Přidat 1 středně velkou pokrájenou cibuli a sůl, 3 - 4 kuličky nového koření, 2 listy bobku, malou hrst spařených krupek. To vše přiklopit a vařit. Když jsou brambory skoro měkké, přidat houby. Nejlepší je lesní směs, vlastnoručně sebraná, hříbky, poddubáci atd. Ale jde to i s kouoenými žampióny, i když chuť není zdaleka taková. S houbami se polévka vaří už maximálně 5 minut. Potom ji zahustím šlehačkou s troškou soli a lžící polohrubé mouky. Když chci mít chuť extra, přidám do toho i 1 zakysanou smetanu. Takto připravenou polévkou vždy doma nadchnu, pokud ji míním podávat jako plnohodnotnou večeři, vklepnu těsně před dovařením vejce - 1 na každou osobu. A kopr, ten si prostě chlapi nasekají sami a sypou si jej přímo do misek!

Květákové karbanátky

2007-02-09T09:19:00.000-08:00

Docela bych si dala květákové karbanátky! Kdysi byla taková jídla v zimním období nemožná, nyní sice možná jsou, ale nestojí za nic. Květáky jsou buď dlouhodobě skladněné nebo pocházejí z dovozu a tak či tak nemají tu pravou chuť. Nezbude mi tedy, než si zase počkat na čerstvě dorostlý. Květákové karboše jíme doma rádi všichni, takže i když původní rozpis mám na polovinu květáku (a prý to stačí na tři porce), já použiji vždycky celý jeden středně velký květák. Ten rozeberu na růžičky, uvažím ve slané vodě, necháp okapat a vychladnout. Růžičkyn nasekám co nejdrobněji, přidám sůl a trochu muškátového květu (mnoho ne, to by bylo hořké. A muškátový oříšek zase nepoužívám, protože je až příliš výrazný. ) Přidám žloutky 6 vajec, z bílků ušlehám pevný sníh. Květák, koření a žloutky rozhňácám s moukou (polohrubou, asi 15 dkg). Nakonec lehce zamíchám sníh. Když je hmota příliš vlhká, přidám ještě trošku mouky nebo strouhanky. Tvořím placičky velikosti přibližně stejné, jako má normální masový karbanátek. Rychle je smažím na oleji a dávám je potom okapat na ubrousek. Servíruji s novým bramborem a okurkovým salátem. Ňami ňami!

Zelňačka, zelnice, zelné polévka

2007-02-07T09:33:00.000-08:00

Naštěstí my všichni doma máme hodně rádi zelnou polévku, takřečenou zelnici. Zelnice, jak známo, je skoro jako bramborový salát - co rodina, tak se dělá jinak. Já sama ji vařím na několik způsobů. Uvedu ten nejjednodušší, množství stačí bohatě k večeři třem dospělým lidem. Takže: sáček kysaného zelí, asi 7 středně velkých brambor, dvě klobásy (kominické, ostravské, libové párky nebo prostě cokoli v té hmotnosti), sůl, mletá sladká paprika, kostka masoxu, trochu polohrubé mouky. Brambory oloupu, nakrájím na kostky asi 1,5 cm, zaliji vodou v rozumně velkém hrnci, přihodím kostku masoxu, vařím. Zelí vyždímu (tekutinu si nechám na dochucení) a překrájím na co nejmenší kousky. Nakrájím uzeninu na kostičky asi 1/2 centimetru, dám vypéct na pánev. Pokud je tuku na můj vkus mnoho, sliji jej. Na trošku omaštěnou pánev s uzeninou přihodím od oka papriku a nechám maličko zapěnit, naposled přidám asi 2 rovné polévkovlé lžíce mouky a ještě trochu pohoním tu směs po pánvi. Brambory jsou skoro měkké asi po 15 minutách, v té chvíli přidám zelí a veškerý obsah pánve (uzeninu ve sladké paprice a skorojíšce). Zamíchám, ochutnám, dosolím, případně dokyselím vodou ze zelí. Vařím za stálého míchání asi 5 minut, přiklopím poklicí a chvíli nechám dojít.

Zapečené kedlubny s uzeným

2007-02-04T09:43:00.000-08:00

Nedali bychom si dnes už něco jarního? Kuchařka mé babičky mi nabízí kedlubny s uzeným masem. Problém je v tom, že dnes už sotva dostanete normálně velké (tedy pardon, naopak normálně malé) kedlubny. Pěstují se různí ti mutanti gigantů, což je sice dobře, člověk si za své peníze také na něco přijde, ale takové tvary se do babiččina receptu nehodí. Na zapékané kedlubny s uzeným masem potřebujete bulvy tak 8 cm. v průměru. Kedlubny je třeba oloupat, opatrně vydlabat jejich vnitřky a naplnit je nadrobno pokrájeným vařeným uzeným masem. Kedlubnové vnitřky se nastrouhají na hrubé části struhadla a smíchají s trochou soli, muškátového oříšku, polohrubé mouky, 1/4 l. šlehačky, 2 žloutky a trochou strouhanky. Do vymaštěné varné mísy se nakladou kedlubny ( na 4 porce se počítá 8 kousků) a to se zahňácá směsí z toho všeho ostatního. V troubě se to prostě peče tak dlouho, až kedlubny změknou a hmota okolo je mírně dohněda. Podává se s vařenými brambory. Jo, množství jsem si dnes nechala z roztržitosti až na konec, všechno jsem vlastně vyjmenovala až na maso. Do 8 kedluben stačí 20 - 25 dkg uzeného.

Dušená mrkev s karbanátky

2007-01-31T09:25:00.000-08:00

Už jsem se několikrát zmiňovala o tom, že úplně dietní jídla u nás nemusíme. Přesto mi ale občas projde něco, co je tak jaksi "napůl". Jako dušená mrkev s karbanátky. Princip je stejný, jako karbanátky dušené v rajské šťávě, jen postup je o něco odlišný, protože mrkev se dusí o něco déle než rozměklá rajčata. Takže napřed oloupu, nakrájím na tenká kolečka (silnější na půlkolečka) a do přiměřeně velkého hrnce hodím spoustu mrkve. Zaliji horkou vodou (aby byla všechna mrkev ponořená a ještě nahoře zbyl vody asi centimetr), přidám kus masoxu a dost vegety (podravka). Připlácnu to pokličkou a uvedu do varu, zmírním plamen a mírně dusím. Mezi tím si připravím mleté maso (mix vepřového a hovězího). Osolím, přidám 1 vejce, (kdyby to bylo ještě husté tak i trochu studené vody) a vypracuji hladou hmotu na karbanátky. Upleskám boubelaté tvary a mírně je obdělám na teflonové pánvi. Není nutné, aby karbošky byly úplně hotové, vždyť se s nimi bude ještě dál pracovat. Opečením na pánvi se vytvoří dostatečná krustička, aby karbanátky držely pohromadě a také se vysmaží většina tuku, což rovněž není zanedbatelné. Do mrkve píchám dvojzubou vidlicí a karbanátky do ní dávám dodusit až když je tak dopolovic vařená. V té době již má vydušenou velkou část vody, také ji naposled dochutím. Karbanátky dusím v mrkvi asi 7 minut, mrkev nezadělávám! Podávám s brambory.

Chňapky

2007-01-29T09:32:00.000-08:00

Čas od času mne neodolatelně pudí, abych na těchto stránkách místo o dobré krmi začala hovořit tak nějak obecně, řekněme si to přízemně, prostě radit. V dobách Československé socialistické republiky by mne každý ihned utřel, protože mi ještě není šedesát a v Sovětském svazu jsem nebyla. Dnes se naštěstí snad už tohle nevyžaduje, tak to risknu. Ještě moje maminka používala v kuchyni k uchopování horkých hrnců a podobných náležitostí složené utěrky nebo prostě hadry, co zbyly třeba z potrhaných cích či prostěradel. Když jsem ze školních hodin šití donesla do domácnosti první cíleně vyrobené chňapky, dlouho visely na věšáčku jen tak pro parádu. Dnes už jsou celé roky v každé kuchyni běžné. Je ale běžné mít několikery? Takové ty elegantní, v obchodě zakoupené, s magnety, ty asi najdete v kuchyni každé začínající hospodyňky. Jenomže ty poslouží jen k úchopu mírně teplého hrnce, kde by člověku právě tak dobře posloužila ta po starodávnu přeložená utěrka. Kde se dobře vaří, jí a tím pádem zase vaří, potřebujete i silné rukavice, kterými bezpečně vyjímáte například rozpálený pekáč z trouby. Mám jedny takové "palečnice", jak jim říká můj syn, které používám na vyndávání hlubokého litinového pekáče z touby, protože v tom pekáči zvládnu všelicos - chleba, rostbíf, kuře nebo nadívaný bůček. Šiji si je po léta sama a není to žádný problém. Moje ruka obkreslená na paírovém střihu na míru, za výplň chňapek volím staré bavlněné deky, spodní podšití pořídím z bavlněného trička či mužských podvlékaček a za svrchní materiál poslouží cokoli z přírodního materiálu, co se hodí do mé kuchyně (tuhle jsem konečně za tím účelem potrhala zvetšelé květované cíchy po tchýni a prozatím mám dojem, že s tím materiálem vystačím do konce světa. Dlouhé roky se u nás chňapky nepochopitelně ztrácely, vyrobila jsem vždy dvě úplně stejné a vždycky tu a tam vyplula jen jedna a to nás doma mátlo. V posledních létech chňapky cíleně odlišuji - stačí mašlička, knoflík, zajímavý korálek, který ta jedna má a ta druhá ne - a je to hned přehlednější!

Kuře na zelí

2007-01-27T08:48:00.000-08:00

Někdy vařím ráda, jindy mi to vyloženě leze na nervy. Ve většině případěch ale potřebuji, aby vaření, ať už trvá krátce nebo déle, kladlo na můj dozor a obskakování ty nejmenší nároky, jedině tak mohu dělat vedle toho ještě něco jiného. K tomuto účelu bezvadně slouží remoska. Při troše snahy je prakticky nemožné v ní cokoli připálit. Navíc, my máme tu největší, čtyřlitrovou a v ní hravě připravím taková ta "jídla z jednoho hrnce". Takže ani moc nádobí nenašpiním. Například "kuře na zelí", jak tomu říkáme. Může to být celé menší rozporcované kuře, ale také třeba jen kuřecí paličky nebo stehna. Pokud z masa koukají kosti, vyložím dno remosky kusem alobalu, abych nepoškrábala teflonový povrch mísy. Do mísy narovnám stejnoměrně maso, osolím a posypu kmínem. Dokonale omyté a osušené brambory neloupu, ale pokrájím (malé na čtvrtky, větší na úměrně stejné kousky) a nakladu je okolo a na maso. Nahoru navrství kysané zelí (asi tak tři čtvrtiny z toho běžně prodávaného aáčku). Remosku poklopím, zapnu - a je po starosti. Kompletní jídlo se v ní připravuje asi 75 minut, za tu dobu stačí pro klid duše 2x zkontrolovat.

Hořčičná omáčka

2007-01-26T09:05:00.000-08:00

Jsou lidé, kteří by bez omáčky neměli pocit, že vůbec něco jedli. Dovedou se vyžívat v popisech těch nejkurióznějších a rozvlekle diskutovat o přípravě bešamelu. Přiznám se, že my bez omáček žijeme v úplné pohodě, jednu ale v oblibě máme - tedy, zejména já jí mám v oblibě, protože je jednoduchá na přípravu. Na hořčičnou omáčku u nás dojde pokaždé, když mi zůstane (a právě to se často nestává) pořádný kus hovězího masa z polévky. Na omáčku potřebuji ( množství uvádím orientačně) asi: 3 dkg másla, 3 dkg polohrublé mouky, 1 malou cibulu, trošku cukru, sůl, lžičku citronové šťávy, velkou lžíci hořčice, 2 lžíce zakysané smetany. Na trošce másla nechám zesklovatět cibulku, ke zbytku přidám mouku a vyrobím červenou jíšku, tu osolím a pro zvýraznění chuti také maličko dosladím. Jíšku i cibulku dám do hrnce, zaliji hovězí polévkou, v případě, že ta mi nezůstala stačí klidně i rozpuštěná kostka masoxu asi v půl litru vody. Na mírném ohni nechám povařit asi půl hodiny, pokud dobře vyladím plyn pod hrnce, hlídat ani míchat za tu dobu nepotřebuji. Když se cibulka s jíškou dobře provaží, přidám hořčici a citron, procedím hmotu do omáčníku a až v něm přidám a vmíchám zakysanou smetanu. Omáčka je pikantní a chlapům k masu chutná, za přílohu zakousnou cokoli, nejčastěji jim podvrhnu vařené brambory. Maso z polévky není třeba ohřívat, pouze je nakrájím na plátky a každý si svojí porci přelije na talíři horkou omáčkou.

Kuře na česneku

2007-01-23T08:55:00.000-08:00

Dnes si spolu uvaříme kuře na česneku. Ten recept přinesl kdysi do naší domácnosti můj manžel, opsal jej z kuchařky své matky a jako pravý chlap přitom zcela přízemně pominul, že kuřata se už dávno neprodávají opeřená, nýbrž oškubaná. Recept tedy začínal úspornou poznámkou: "1 kuře, peří trhat..." Tedy moderní hospodyňky to mají jednoduché, kuře není třeba kuchat ani oškubat, stačí je vzít, rozporcovat na 6 - 8 kousků, odříznout tučné kusy kůže a biskupa a jednotlivé kousky zprudka opéci ze všech stran trochu na oleji (já to dělám na pánvi, opečené přendám do remosky). Osolím, trochu podliji vařící vodou, mezi maso rozmatlám 6 - 8 rozdrcených stroužků česneku, dusím až změkne. Maso vyndám, šťávu zahustím hladkou moukou, rozmíchanou v trošce vlažné vody. Toť verze obyčejná. Pokud chcete mít kuře poněkud odlišné, na rozdělání mouky místo vody použijte 1/4 sladké smetany ke šlehání. K oběma variantám podávám vždy rýži vařenou po persku, to jest: na 1 šálek rýže počítám 3 šálky vody a 1/4 lžičky soli. Rýži vyperu, dám do kastrou s odolným dnem, zaliju odměřeným množstvím vody, vařím na mírném plameni bez poklice. Občas zamíchám. Jakmile se voda vyvaří tak, že jí nad rýží zůstane asi na šířku prstu, kastrol odstavím a zaklopím poklicí, pod kterou jsem složila čistou utěrku. Voda se za chvíli vsákne a ráže se dodusí. Podotýkám, že na utěrky k takovému účelu není rozumné při praní používat aviváž a ani je není vhodné skladovat v blízkosti toaletního mýdla, jak se v mnoha domácnostech svěží prádlo uchovává! To jednou učinila moje přítelkyně a náramně se divila, že jejímu manželovi nově upravená rýže příliš nešmakovala!

Tukožroutská polévka

2007-01-21T01:43:00.000-08:00

Když dojdu k přesvědčení, že se mi kolem pasu usazuje nepříjemná pneumatika, řeším to hned a nečekám, až se nebudu moct ani sehnout. Ono v takovém případě stačí dostat dolů dvě tři kila a všechno je hned zase v pořádku. Drastických diet se nedopouštím, stejně mají všechny ten zatracený jo-jo efekt a jakmile začnete jíst zase normálně, kila jsou zpět. Osvedčila se mi takzvaná tukožroutská polévka - jednu chvíli tento recept obíhal našim podnikem jako dravý virus a sázím se, že pokud by počítačoví technici překontrolovali počítače všech žen, jen málokterá by neměla ten návod někde uložen. Původní předpis praví: vzít 1 celé středně velké zelí, 6 cibulí, 5 rajčat, 2 zelené papriky, svazek zelené petržele, masox. Vše klasicky očistit, nakrájet, rajčata předtím ještě oloupat, vařit, baštit několik dnů jen to, zhubne se. Ano, zhubne se, ale přiznávám, že když jsem měla několik dnů pojídat jen tuto zeleninovou matlanici, lezla mi až ušima a tak jsem si jí přizpůsobila své chuti. Vynechávám svazek zelené petržele, protože tu opravdu nemusí, krom masoxu a soli naopak přidávám pár kuliček pepře, nového koření a docela hodně bobkového listu. Tuto modifikaci mohou i moji mužští. Tím pádem vařím tukožroutské polévky vždycky kýble, i když hubnout chci pouze já.

Buřtguláš

2007-01-19T09:29:00.000-08:00

Poctivě přiznávám, že nerada vařím teplé večeře. Jednak jdou zbytečně k duhu a také se nemíním vždy podvolit úloze "hospodyňky", co bude večer servírovat skvělé krmě po osmihodinovém pracovním zápřahu v zaměstnání, dvouhodinové cestě do práce a zpět a minimálně hodině úklidových prací v domácnosti. Dost často na mne přijde z takového života vzdor a říkám si s tím pámbíčkem Karla Havlíčka Borovského: "Nebude mi rovno, ne a ne a nebudu hřmít, co z toho mám?...h!" Když už podlehnu, volím baštu, při které se jednak ušpiní co nejméně nádobí a za druhé je jí kopec a vydrží nejméně na dvakrát.Idelální je bramborový guláš, kdybych ho ale takto nazývala doma, to by se chlapi dopředu zabejčili, že mají jíst něco jen od brambor. Říkám mu tudíž buřtguláš a to mi arci projde, oni hned mají před sebou vidinu těch buřtů a začnou slintat jako pavlovovští psi. Na buřtguláš potřebujete spoustu cibule, přiměřeně brambor a dost buřtíků, špekáčků, točeného salámu či cokoli v tom duchu. Cibuli osmahnete na oleji, zasypete mletou červenou paprikou a necháte zasmahnout. Na to naházíte oloupané a na kostičky pokrájené brambory a to buřtoidního cokoli, vše zalijete horkou vodou, osolíte, přidáte kostku masoxu a vaříte, až jsou brambory měkké. Zahustíte polohrubou moukou, kterou jste předem rozkvedlali v trošce vlažné vody.

Nok

2007-01-17T08:32:00.000-08:00

Zvolit správnou přílohu k jídlu, to je hodně důležité. U nás s převahou vítězí brambory nebo rýže, protože pokud zbyde, rýži mohu přihodit do zeleninového salátu a z brambor zase zrobit několik placek, konkrétně tak málo, že nikdo nemusíme mít výčitky, že se oddáváme smaženému, ale papula si přitom přijde na své. Těstoviny jsou také docela v kurzu a přestože knedlíkům se snažíme dost vyhýbat, občas uvařím alespoň noky. Nikoli slizské noky, jak to označuje pan Kodet v Pelíšcích, dobré noky. To utřu 1 žloutek se lžící másla, přidám sůl, asi 1/4 l mléka a ddostatek hrubé mouky (asi 40 dkg). Vytvořím tuhé těsto a podle nálady z něj buď vykrajuji kousky lžící nebo vyváílím váleček o průměru asi dva centimetry a ten nakrájím na pravidelné kousky. Vaří se asi 10 minut ve slané vodě, hotové někdy posypávám navrch trošku opraženou strouhankou, podobně jako bramborové šišky. Klasické vepřo - knedlo - musí být u nás nejčastěji s noky, tehdy ale strouhanku vynechávám. Když chlapi zbaští všechno maso v předstihu, ani se moc neškaredí, když musejí k večeři dojídat noky jen se zelím.

Ukládání potravin

2007-01-13T01:49:00.000-08:00

Ráda bych vám řekla, že je sice hodně důležité umět navařit chutné jídlo a nazdobit je na talíři, ale pěkně prostřít celý stůl, ale ono to zdaleka není všechno. Vezměte si, že vám něco zbyde - a to se stává často, jednak si to nemůžete vždycky tak dokonale vypočítat, jednak je někdy dokonce žádoucí, aby zbylo třebas na večer nebo druhý den. Mějte na paměti slogan z televizní reklamy : "co dáváte své ledničce, to jíte i sami." Je to tak, do ledničky nebo do mazáku je nutné potraviny nikoli halabala odhodit jako zbytky "na pak", ale řádně uložit. Prodává se nezměrné množství potravinových fólií, sáčků a plastových nádob nejrůznějších velikostí, no, nic proti tomu, ale jejich použití pořádně zvažte! Jistě vám každý výrobce bude přísahat, že jsou zaručeně zdravotně nezávadné a kdyby tvrdil opak, musel by být pitomec, vždyť by zkrachoval. Ale mějte prostě na paměti, že nejzaručenější je nerez! Když se trochu poohlédnete, úložné nádoby na jídlo se dají objevit i v nerezové úpravě a i když jsou podstatně dražší, vyplatí se. Přinejmenším při údržbě - ty umělohmotné můžete drhnout jak chcete, po krátkém čase tak nějak osliznou a natáhnou do sebe divný pach a ten se potom může šířit i po kuchyni. Já jsem pro nerez! Dobře poslouží například i taková ta souprava takzvaně na vaření, co se prodává u cizokrajných na tržištích. Na vaření se nehodí, to snad dá každému rozum, nádoby jsou z příliš tenkého materiálu a dna málem prosvítají, ale na ukládání potravin je to jedinečné a navíc vidíte skrz skleněné pokličky dovnitř. A nezapomeňte při ukládání také volit nádoby vhodně velké! Pokud uložím například plnou misku česnekové pomazánky připlácnu jí poklicí, je to dobře. Pokud z misky ale při příštím použití uberu polovinu, je pitomost tu půlku ukládat ve stejně vělké nádobě, která jednak v lednici zbytečně překáží, jednak v ní to málo zbytečně osychá. Nelenujte všechno přendat do vhodně velké menší misky (používejte stěrku a ztráty budou minimální) a nefrňte se, že musíte mýt mnoho nádobí. Jednak ho už v mnoha domácnostech myje myčka, jednak ta trocha práce navíc je v tomto případě vrchovatě na místě!

Pečené česnekové brambory

2007-01-11T09:01:00.000-08:00

Vážení a milí jedlíci, nevím jak vy, ale my doma ještě pořád pociťujeme následky vánočních svátků a slavení konce roku. A to ne že bychom se byli v tu dobu cíleně přežírali! Snažila jsem se v posledních dnech doma trochu odlehčit jídelníček, jenomže zeleninových salátů a rybích specialit mají už to moji plné zuby. Dnes jsem tedy vsadila na česnek! Ten, jak známo, nikdy nestonal, všichni ho máme rádi, takže za pečené brambory s česnekem zaručeně držkovou nedostanu. Příprava je jednoduchá: Brambory neloupejte, jen je důkladně vydrbejte kartáčkem a osušte. Malé překrájejte na půlky, velké podle rozumu na několik menších kusů. Remosku vymažte olejem, brambory do ní slušivě naskládejte, jednotlivé vrstvy posolte, navrch ještě trochu pokapejte olejem a pečte. (Toto jsem přesně až dosud vykonala i já). Hotové promíchejte s několika stroužky utřeného nebo prolisovaného česneku. Brambory nehýří kaloriemi a nadto i k nim můžete podávat jakýkoli zeleninový salát aniž by se zdálo, že hodláte rodinu držet na dietě.

Domácí hamburgery

2007-01-09T13:07:00.000-08:00

Ne že bych v této době chtěla navádět k nějakému obzvláštnímu obžerství, ale vycházím z toho, že moji chlapi chtějí v kterýkoli čas zakousnout něco příjemného. A já se zase snažím, aby to bylo pokud možno co nejméně pracné, nepříliš drahé a špinavého nádobí u toho pokud možno nula! Toto všechno v sobě spojuje bašta, které ti moji říkají "domácí hambáče". Není to vůbec žádná věda, v řeznictví koupím přiměřené množství mletého hovězího masa (kdo se bojí nemoci šílených krav, ať to teď raději rovnou vzdá a jde si uvařit dietní krupičnou kaši). Maso osolím, ochutím (nejčastěji mletým pepřem, ale někdy i sušeným oreganem, grilovacím kořením nebo čímkoli, co mi v tu chvíli padne pod ruku) a tvaruji ploché karbanátky vhodného tvaru. Když je masová směs příliš pevní, přidám ještě trochu vody. Masové packy opeču zprudka na pánvi a každou pak vkládám mezi dva toustové chleby pomazané hořčicí či kečupem a hustě posypané natenko nakrájnou cibulkou v proužcích. Podobnost s kupovanou krmí tohoto druhu není náhodná, chuť se však naprosto nesrovnává, v tom domácím produktu se opravdu vyskytuje maso! Mužští docela neslušně poAmlaskávají a jejich sign¨ální domluva je dost průhledná:"Až to zblajznem, půjdeme jako že se psem a skočíme si na jedno!" Což zdaleko není jen jedno pivo, jak ví, ale tvářím se, že jsem vůbec ničemu nerozumněla! Koneckonců, v takový den už jen naskládám nádobí do myčky a svalím se k televizi, zatímco Arana (kterého JÁ jsem do rodiny nepřitáhla), půjdou výjimečně venčit ti dva výtečníci!

Česká čína

2007-01-07T04:37:00.000-08:00

Miluji čínská jídla, ale tak jako v čínské restauraci je prostě připravit neumím. Marná sláva, k tomu bych si snad napřed musela pořídit rodově šikmé oči. Nebo je nakonec pravda, že to, co nazývají kachnou či kuřátkem je ve skutečnosti bůhvíco. Protože číská jídla miluje i osazenstvo rodinné, žešíme to tak, že se k šikmookým jdeme čas od času nabaštit nebo prostě přinesu domů cosi od nich v plastových krabicích. Běžně ale doma dělám to, žemu můj muž trošku posměšně říká "česká Čína" (což mu ale nikdy nebrání v tom, aby vše nevylízal do posledního zbytečku. Například když dojde na švej-žu-žu. To nakrájím vepřovou kýtu na nudličky, obalím ve škrobu, hodím na pánev s olejem. Oblanšíruju, vyndám. Potom na stejné pánvi podusím něco čerstvého zelí, nakrájeného na co nejtenčí nudličky. Zakápnu sojovou omáčkou a glutasolem, podleju bílým vínem a dusím doměkka. Přidám oblanšírované maso a podávám okamžitě, s rýží!

Rybí polévka

2007-01-04T08:31:00.000-08:00

Pochybuji, že by každý teď po vánocích dostal chuť na rybí polévku, ale my, kteři si ji ani smažené ryby o Štědrovečerní večeři nedáváme, na ni v tuto dobu býváme dost říční. Klasický předpis v kuchařské knize mé babičky praví, že na rybí polévku potřebujete hlavně množství rybích hlav a vnitřností. Nepotřebujete, pokud nejste extra vybíraví, docela vám na to stačí mražená treska nebo rybí filé. Pořídíte si rybí vývar, který přecedíte a použijete jako základ. Z masa vyberete kosti a můžete je později použít třeba na pomazánku. Dále potřebujete: 2 mrkve, 1 petržel, 1 pórek, 1/4 květáku, 1/2 kedlubny, 1 cibule a kus celeru. Vše pokrájíte na kousky a osmažíte na másle, poté přidáte do vývaru s kostkou masoxu. Vaříte, až je zelenina měkká, zahustíte světlou jíškou (jen malinko, aby z toho nebyla kejda) a dochutíte pepřem, solí, muškátovým květem a špetkou nastrouhaného mušklátového oříšku. Polévka se u nás podává s osmaženými kolečky rohlíků, které musím symetricky rozložit po dnu talíře. Pokud použijete skutečně rybí droby, nezapomeňte odstranit žábry, po těch polévka hořkne! A vnitřnosti vařte zvlášť a do polévky přilijte pouze vývar!!!

Olivový olej

2007-01-02T09:01:00.000-08:00

Máme po svátcích a do jara ještě daleko! Báječná příležitost, jak něco zhubnout, což bude znát, jen odložíme kabáty a bundy. Nejsem přítele radikálních a drastických diet, naproti tomu jeden můj strýček trefně tvrdí, že jediná možnost jak zhubnout je nejíst. Tedy on říká tvrdě "nežrat" a filištínsky se přitom poplácává po objemném bříšku. Strýček moc rád papá, ale když sníží příjem potravin, to bříško mu vždycky pěkně spadne, takže je jako chodící reklama na to své úsloví. Vřele ten postup doporučuji každému. Tím nemyslím, že by měl člověk málem umřít hlady, ale ruku na srdce, předpokládám, že když se každý člověk zamyslí nad svým jídelníčkem, objeví tam nějaký hříšek, něco, co by mohl při své konzumaci omezit nebo úplně vypustit. Pro začátek určitě pomůže nahradit běžné tuky v kuchyni olivovým olejem. Pravda, spořivá hospodyňka asi namítne, že je drahý. Je, ale na rozdíl od ostatních tuků má blahodárné účinky na lidský organizmus, obsahuje vitamíny a minerály. Krom toho, pokud vaříte na kvalitních teflonových pánvích, oleje spotřebujete minimální množství. Výborně se hodí také do zeleninových salátů a ty by nikdo ve svém jídelníčku zanedbávat neměl, zvláště v zimě!
Dodatečná poznámka: olivový olej má smysl pouze a jedině extra panenský, neboli extra virgin. Jakýkoliv jiný má nižší obsah užitečných látek a naopak po násilné extrakci z oliv leckdy obsahuje stopy chemických svinstev.

Domácí vaječný koňak

2006-12-30T02:57:00.000-08:00

Jestliže neudělám domácí vaječný koňak tak, abychom si ho mohli dát po štědrovečerní večeři ke kávě, projde mi to, i moje stará matka chápe, že jsem byla zase v jednom kole a časově jsem to nestihla. Ale nevyšetřit si tu chvilinku na přípravu a nepodávat ho ani o Silvestru, to by mi neprošlo! Jen jednou jsem poctivý domácí výrobek nahradila kupovanou láhví a ošívání bylo veliké! Od té doby jsem se ze své nepsané povinnosti nikdy nevykroutila, ona je příprava vaječného koňaku opravdu velmi jednoduchá. Jediná potíž vězí v tom, že musíte mít mixér. Pokud ho nemáte, domácí vaječňák prostě vzdejte a hupte si hotový v krámě. Pokud mixér vlastníte, dejte se do práce! Potřebujete: 8 - 10 syrových žloutků (podle toho, jak jsou velké), asi 3 sáčky vanilkového cukru, 1 konzervu slazeného kondenzovaného mléka a 1 litr rumu. Žloutky, cukr, mléko a část rumu dejte do mixéru a šlehejte, rum postupně dolévejte. Z konzervy dostanete bezpečně všechnu tu sladkou, táhnoucí se hmotu, když jí postupně vyplachujete rumem a pomáháte si kuchyňským štětečkem nebo peroutkou. Koňak je hned po ušlehání řídký, v příjemnou zahoustkou hmotu se změní do druhého dne.

Po štědrém dnu

2006-12-26T10:52:00.000-08:00

Nu tak máme po Štedrém dnu! Sázím se, že i v domácnostech, kde to s hodováním moc nepřehánějí, lidé tu a tam sezobli něco, co by asi neměli. A také možná popili víc, než jim bylo zdrávo. Jelikož nás čeká ještě Nový rok, já doma v krátkém mezidobí nastoluji odlehčovací režim. Hrnek urologického nebo detoxikačního čaje nikoho nezabije, k jídlu kousek ryby, ovoce, syrovou zeleninu. Moji mužští se kdysi dost škaredili, ale postupem let si na tohle zařízení tak zvykli, že ani moc neremcají. Pravda, občas mi vytrhnou do špaju a zbaští tam něco, co už mám naopak nakoupeno na Silbvestra, ale já jsem se zase v průběhu let zlepšila ve schovávání různých těch konzerv tresčích jater či oček a celý špajz mi přece nevybagrují. Nakonec z pohodlnosti slupnou a vypijí co jim přichystám - a tak býváme na Nový rok připraveni v docela slušné kondici!

Na nákupu

2006-12-21T09:15:00.000-08:00

A na řadě je závěr mého rychlokursu při přípravě Vánoc. Jste na nákupu v supermarketu a to má tu výhodu, že tady všechno ze svého seznamu snadno nakoupíte pod jednou střechou. Dokonce i pokud vám scházejí ještě nějaké dárky pro vaše blízké, také tady pochodíte. Ale malé upozornění! Na nákup se vydejte raději ve dvou a i tak dávejte dobrý pozor na své věci! Ono se to mezi lidmi v takovém čase jen hemží poberty! Dobře nakupte a oslavte svátky, které přicházejí! A úplně na závěr - kdo pečlivě přečetl všechno to mé vánoční klábosení, možná si teď říká: vždyť to se hodí jen pro lidi bez starostí, pro ty s nabitou prkenicí, ta ženská vůbec netuší, co je to mít finanční strosti! Nikoli, vážení. Sama jsem poznala léta blahobytu i léta naprosté bídy, ale právě proto vím, že hezkou pohodu si kolem sebe může udělat každý, snad pouze krom těch nešťastníků, kteří mrznou po kanálech a nemají, kam by hlavu složili. (za ně prosím vás, ty mohovitější, neodmítejte jejich prosbu o pár drobných. Pokud možno je ani nenechte prosit, pamatujte, že rozdávat almužny patřilo kdysi ke ctnostem i nejvznešenějších pánů a dam!) I lidé, kteří mají hluboko do kapsy mohou mít své malé potěšení. Já slavila své nejhezčí vánoce, když byla na stole bramborová kaše a kousek obaleného filé pro každého a na přípitek vychlazený bylinkový čaj, místo stromku ve váze jen několik smrkových větví a za dárky blbinky jako kočičí jazýčky a punčocháče. Jistě, dnes kolem sebe lidé vidí na každém kroku reklamy:"půjčíme vám na Ježíška, splácet můžete až později..." No, já bych si to zatraceně rozmyslela! Znám několik domácností, co takhle začaly, aby děti měly hezké svátky... a skončilo to exekucí a zabavením veškerého majetku! Tak rozum napřed a skromnosti zdar! Potom si ty svátky pěkně užijete, i když máte průvan v peněžence!

Šlehačkové cukroví

2006-12-18T08:37:00.000-08:00

Kdo ještě nemá napečeno, dámy, nemusí vůbec zoufat. Místo klasického cukroví může koupit na štědrovečerní stůl nějaké dobré bonbóny nebo třeba různé druhy sušeného ovoce (které je sice před sušením trochu přislazované, takže o nějakém dietním přístupu k Vánocům není ani řeči, ale přece jen je těch kalorií méně než u pečeného). Ale aspoň jeden druh cukroví by snad měl být připraven doma, přinejmenším aby pečení provonělo svátečně byt. Také trochu pro radost a i ze strategických důvodů - manžel vás zastihne v plném pracovním nasazení u touby, dostane laskominy a zjihne... kdežto nad nějakými pičkoty v čokoládě by mohl ohrnout pysk a zchovat se jako ten Ježíšek, co přiletí na peruti a řekne "na...ti!" Na poslední chvíli můžete upéci křehké pochutinky, které mám ve svém receptáři pod názvem "Šlehačkové cukroví". Potřebujete 30 dkg hladké mouky, 1/4 l sladké smetany ke šlehání, 1 kostku ztuženého tuku, na obalení spoustu jemně prosátého moučkového cukru, který smícháte s vanikovým. Z mouky, nadrobno rozsekaného změklého tuku a šlahačky umatláte těsto. Není to žádná slast, lepí se na jakýkoli míchací předmět i na ruce a dá to dost fušku, aby se všechno dohromady hezky spojilo. Těsto nechte aspoň půl hodiny odpočívat, potom vyválejte na placku asi 4 mm vysokou. Můžete z ní vykrajovat ozdobnými formičkami, proč ne, ale řeknu vám - nestojí to za tu práci! Já většinou nakrájím těsto na čtverečky tak 3 x 3 centimetry a šup s nimi na plech. Peče se, až kousky zůstanou nahoře světlé a dole mírně růžové. Horké ihned obalujte v cukru!

Vánoce

2006-12-13T08:41:00.000-08:00

Tak, vážené dámy, předpokládejme, že váš byt už se blýská čistotou a přehledně zpracovaná tabulka s plány letošního pečení leží na stole. Naplánován je i de D, kdy pojedete nakupovat někam do supermarket. Takže neváhejte ještě jednou zasednout ke stolu a vyždímat mozek, cože tam můžete pořídit zároveň. Co přesně nakoupit, v tom vám neporadím, stran potravin a pití záleží jen a jen na vašem vkusu. Ale nezapomeňte ani na ostatní nezbytnosti. Ono dovede docela pěkně potrápit, když právě na první svátek vánoční dojde toaletní papír nebo zubní pasta. Neexistence alobalu, mikrotenových sáčků či potravinové fólie také nepotěší. A co když někde v rodině po celý rok nemusí hořčici, ale tatínka némlich na Silvestra posedne touha dát si ji bohatě k ovaru a křenu! Prostě, přemýšlejte, snažte se vžít do potřeb svých i svých blízkých, poohlédněte se po bytě a řádně se zamyslete, abyste v těch významných chvílích potom měli doma opravdu všechno co potřebujete a mohli jen a jen v pohodě slavit. Příště vám poradím nějaké nepečené cukroví, které máte hotové cobydup a potom vám k tomu vánočnímu radění ještě něco dopovím, ale teď už musím pospíchat, vlastní domácnost volá!

Dobré kotletky

2006-12-11T11:49:00.000-08:00

Dnes vám radit nebudu, vím, že šedesát mi ještě není a ani v Rusku jsem nebyla... ale pardon, tak se to říkalo za mého mládí, já se v tom předvánočním shonu nějak pozapomněla. Ale přesto, dnes radit nebudu!Nebo jen v případě naprosto obráceném. Jste hospodyňka non plus ultra a uklízíte s takovou vervou, že se manžel naštve a zdrhne do hospody? Jít za ním a motivovat ho k návratu nedoporučuji. Na tomto poli jsem zažila jen jediný úspěch. Kdysi jsem měli v domě domovnici Kadlecovou. Její muž, metař, zdrhnul na pivo a rum kdy se mu zlíbilo. Ovšem o hlavu vyšší manželka za ním v určitou hodinu zacházela i do hospody. U pultu zapravila za manžela outratu do posledního halíře, vyhledala jeho houžvičkovskou postavičku mezi stoly, pro povzbuzení mu flákla do tváře jednu nebo dvě rázné a jakmile padl, přehodila si jeho křehké tílko přes rameno a vážně se ubírala k domovu. Tak takhle ne!!! Vy můžete připoutat chotě k domovu dobrou baštou: vezměte malé vepřové řízečky z panenky (nebo stačí i z kotletky, šikovně okrojené, aby to vašemu vládci a veliteli vepřovou panenku v konečné fázi připomínalo). Podle potřeby zapracujte paličkou na maso, osolte, a potřete hořčicí. Poté maso obalte v hladké mouce a kořeňte podle toho, co se u vás doma uplatní nejlépe. (U nás frčí sladká paprika nebo grilovací koření, zatlačené do moučného posypu a hlavně do masa). Smažte rychle na oleji! Poedle vkusu manžela můžete přidat navrch rozpéct trochu sýra, hlavní kus zaklepnout vajíčkem či ke všemu podat tatarskou omáčku v pěkné nádobce!

Rozpis cukroví

2006-12-09T12:15:00.000-08:00

Nu, máte už uklizeno, předpokládám. Já to alespoň vždycky dělám tak, že si napřed uklidím, čímž si zároveň hned odbudu to nejméně příjemné - a potom se v čistém a provoněném bytě dám do cukroví (tedy - když peču, jako že v posledních létech moc nepeču). Pravda, někdo mi namítne, že potom zase kuchyně nevydrží tak čisťounká dlouho a některé úklidové práce je nutné zopakovat. Ano, je to tak, ale stojí to za to! Pokud jsem pekla hodně druhů cukroví, dávala jsem se do akce hned první víkend po Mikuláši. To už jsem ale měla vybrané recepty a vypsané, co všechno budu potřebovat. Na to se mi osvědčila metoda, které můj malý syn říkal "křížem popsaný papír". Vezměte nelinkovaný papír foermátu A 4 a obyčejnou tužku a dejte se do toho. Papír si připravte k psaní širší stranou, je to přehlednější. Nahoře vynechte jednu pomyslnou vodorovnou řádku. Vlevo, svisle pod sebe, vypiště názvy všeho cukroví, co hodláte spáchat. A vodorovně vedle toho uvádějte ingredience, které budete potřebovat. Názvy ingrediencí si pro přehlednost nadepište v tom horním vynechanem řádku. Pokud si nakonec vezmete pravítko a jednotlivé sloupečky a řádky si vylinkujete, vznikne vám přehledná tabulka. Dole stačí jen sečíts konečné množství jednotlivých potravin, trochu nadsadit a můžete jít nakupovat!

Jednoduchá večeře, salát a omeleta

2006-12-06T12:21:00.000-08:00

Vánoce, vánoce přicházejí, šťastné a veselé... bráním se jim, jak mohu, ale moje obrana už poněkud odumírá. Dnes jsem se dala alespoń do uklidu skříně s ložním prádlem a ubrusy a tak měli moji chlapi s parádní večeří utrum. Víte, co jsem jim podvrhla? No, v receptáři to nenajdete a název to nemá - pojmenujme to třeba Tetčina rychlovka. Takže - "Poslechněte, poslechněte, co dnes měli k večeři..." Salát: do mísy nakrájím 1/4 malého čínského zelí, malou červenou papriku, asi 3 oloupané mandarinky rozebrané na dílky, každý dílek vypeckovaný a překrojený na polovinu. Oloupaný a rozebraný grep, z každého dílku stažená slupka a dřeň rozkrojená na dva až tři kousky, vše zakápnuté několika kapkami olivového oleje a rozležené asi 2 hodiny. K tomu omeletku s párkem, v mém podání čili: 3 vejce, trochu řídké majonézy (hned při domácí výrobě se mi v mixeru maličko zdrcla, pak mi zbyla z dresingu a od té doby ji ne a ne udat) , pepř, sůl, trochu teplé vody, našlehat metlou a podle rozumu zahustit strouhanku. Z toho na teflonové pánvi upéct tři omeletky, ty potřít hořčicí a zabalit do každé ohřátý tenký párek dle chuti. Vedle navršit vychlazený salát a sbohem, mí blízcí, v bříškách máte před Vánoci dosti. (No u nás to tak lehce neprošlo. Kdybych mým chlapům zabránila v přístupu k demižonu italského bílého vína, snadno bych se mohla stát obětí domácího násilí. Tož jsem je nechala a ať si dají na zdraví!

Předvánoční úklid

2006-12-04T09:43:00.000-08:00

Slibovala jsem rady, tedy: Dámy! Hlavně si všechno s rozmyslem naplánujte a nemějte přitom velké oči! Pokud je to jen trochu finančně možné, alespoň některé úklidové práce přesuňte na příslušnou firmu. Pokud to nejde, bez váhání zapojte rodinu. Slavit budete všichni dohromady, tak snad se v těch předchozích nepříjemnostech také můžete spojit! Na dospělé dcery by měla působit rozumná argumentace, na mužské jakéhokoli věku nezapůsobí, takže volte správnou taktiku! Ale budete-li je ku pomoci donucovat hartusením a připomínkami ve stylu:" No, pověšení záclon by ti zabralo sotva hodinku, jen si spočítej, kolik času zmaříš válením u televize a chlastáním piva," těžko dopadnete dobře. Možná je to pravda, ale takové výroky se hodí do Troškových komedií, nikoli jako běžný komunikační prostředek ve spokojeném manželství. Vzpomeňte na pořekadlo, které kdysi černé chůvy na americkém jihu vštěpovaly svým svěřenkám: Na cukr se vždycky nachytá víc much než na ocet." Ale také se často říká, že méně bývá více. Příliš horlivým hospodyňkám by se také mohlo stát, že sice manžela ke spolupráci nějak dokopou, ale jeho potom chytně světobol a začne hledat útěchu v náruční fešné mladice.

Slepé myši

2006-12-02T08:08:00.000-08:00

Protože za chvíli už budou Vánoce, které se sice snažíme nedržet jako svátky hodování, nicméně něco slavnostnějšího tu a tam popapáme, v prosinci většinou až do té doby vařím velmi prostě a nebo se jen tak něčím odbýváme. Jedno z oblíbených jídel v tomto čase jsou u nás brambory upravené na způsob, který jsem kdysi objevila v jednom časopise pod názvem Slepé myši. Potřebujete na ně asi 1 kg. větších brambor, 4 stroužky česneku, olej, drcený kmín a sůl. Oloupané brambory nakrájejte asi na centimetrové plátky a rozložte na vymaštěný plech. Potřete je směsí z oleje, urřeného česneku, kmínu a soli - a pečte! Původní recept doporučuje podávat brambory s bílou kávou, ale to by se mi rodina vzbouřila, proto zapíjíme pivem. A jako vlastní vylepšení původního receptu vám prozradím, že úplně jinou verzi získáte, jestliže takto připravené brambory posypete asi 20 minut před dopečením špetkami kysaného zelí!

Vánoce se blíží

2006-11-26T11:22:00.000-08:00

Nechci bušit na poplach, ale za chvilečku jsou tu Vánoce! To, pravda, v dnešní době na mnoho žen nemá takový dopad, jak tomu bývaklo dřív. V některých rodinách se už nepeče vánoční cukroví, protože je jednodušší je koupit hotové, někde vůbec nejsou na sladké a vyskytují se také vegetariáni - to ženské zase vůbec nemusí shánět maso. Ale buď jak buď, vánoční svátky svým způsobem slaví každý, snad až na Svědky Jehovovy, kteří je neuznávají. Takže mi dovolte, vážené dámy, pár rad! V první řadě mějte na paměti, že svátky se mají prožívat v klidu a v pohodě. Jestliže zvládnete vygruntvat celý byt, napéct dvacet druhů cukroví a jaknáleží navařit, ale o svátcích budete podklesávat únavou a šířit kolem sebe špatnou náladu, rodina vám nepoděkuje, ba právě naopak! Věřte mi, také mám tyto omyly za sebou! Proto ať se vám to líbí nebo ne, v příštích dnech budu a budu radit, jak na to ( i když sem tam také utrousím návod na nějaké dobré cukroví z babiččina receptáře! )

Zapečené brambory s uzeným

2006-11-21T09:48:00.000-08:00

Už jsem se tu zmiňovala, že moji mužští víceméně ochotně zbaští cokoli, jen když je to aspoň trochu cítit masem. Dost mi tím připomínají psa, kterého měla kdysi moje babička. V jídle měl své libůstky, ale stačilo, aby babička ukrojila kousek chleba, sežmoulala v dlani střídu a důkladně o ten kousek otřela nějakou uzeninu. V tu chvíli pes podezíravě okouněl jen malou chviličku - a kousek chleba zbaštil. S mými mužskými je to zrovna tak. Nezneužívám toho, ale díky této jejich přirozenosti mohu občas uvařit leccos, co by bez toho masitého přídavku vůbec neuznali. Například zapečené brambory s uzeným masem. Na tři porce stačí 1 kg vařených brambor, 30 dkg vařeného uzeného, 3 celá vejce, asi 5 dkg sýra na strouhání, lžíce sádla, 1/4 l. mléka, sůl a pepř. Oloupané vařené brambory nakrájím na tenké plátky, kladu je do vymaštěné zapékací formy, trochu pokapu rozpuštěným sádlem, osolím, opepřím a stejnoměrně prosypávám nadrobnou pokrájeným uzeným. Navrch mi musí vyjít vrstva brambor. Toto v předehřáté troubě peču asi 20 minut. Ve vhodné nádobě potom rozšlehám v mléce 3 vejce a rozstouhaný sýr. Tím hmotu v misce zaliji a dopeču ještě asi 30 minut. Já tuto krmi vždycky podávám s nějakou domácí nakládanou zeleninou či kyselými okurkami (jo, to mi připomíná, že vám také jednou musím pár svých osvedčených receptíků popsat), ale stejně tak poslouží třeba obloha z pokrájeného rajčeta, papriky, okurky - nebo prostě jen na směs nasypte rozsekanou kadeřavou petrželku a ať vám rodina pro ten večer vleze na záda, každý den se nehoduje, protože není každý den posvícení!

Pár rad na zimu

2006-11-14T08:59:00.000-08:00

Jako začínající mladá hospodyňka jsem si myslela, že není třeba umět vařit, že až na to dojde, stačí mi jedna dobrá kuchařka a pár osvědčených receptů a je to. Jenomže velmi brzo se ukázalo, že tak snadné to není a že vaření je spojedné s celkovým úspěšným vedením domácnosti a že kdysi vůbec nebylo od věci, když všechno to okolo se kdysi dívky učily několik let v klášteře pod vedením jeptišek nebo v rodinné škole. Však to snažení bylo na konci také korunováno osvědčením, po jehož předložení si méně šťastné dívky mohly najít docela slušné zaměstnání v lepších rodinách jako kuchařky nebo hospodyně. Nu, za mého mládí už klášterní nebo rodinné školy neexistovaly a těch pár hodin "vaření" na základce bylo spíš k vzteku než k užitku. Teprve s vlastní domácností na krku jsem byla nucena zjišťovat co a jak a lapat moudra od starých bábrlinek v práci a z různých výstřižků v babských časopisech. Počítejte s tím, vážení, že místo konkrétního receptu na něco tu občas utrousím nějaké to "moudro", aby nastupující generace kuchyňských galejnic nebyla odkázána pouze sama na sebe. Dnes, protože se blíží zima, povím, jak si udržet něco čerstvě zeleného v kuchyni i přes nejhorší měsíce. Středně velké cibule (samozřejmě i se slupkou a zbytky kořínků na špici) posaďte na malé nádobky, které naplníte asi do poloviny vodou. Vody musí být jen tolik, aby se cibule nanamáčela. Však ona si "potáhne" z dálky a brzo začne nahoře vytvářet zelenou nať, která je nasekaná výborná jak na chléb, tak na dozdobení různých polévek těsně před podáváním. Podobně celou zimu poslouží česneková nať - jednotlivé dílky česneku napíchejte přiměřeně blízko vedle sebe do misky naplněné zeminou. Miska by měla být přinejměnším 5 - 7 centimetrů hluboká. Zeminu udržujte stále vlhkou! Při troše snahy můžete mít v zimě stále po ruce i petrželovou a celerovou nať. Petržel či celer seřízněte tak, aby pod místem, z něhož nať vybíhá, zůstal ještě asi centimetr kořene. Zbytek použijte podle vašeho gusta, ale ten kousek s náznaky natěí dejte do přiměřeně velkého květináčku či misky se zemí a zalévejte! Tuhle jednoduchou zimní zahrádku si zařizuji už hezkou řádku let. Prosperuje dobře i v docela tmavé kuchyni, kde se vaří na plynu. Samozřejmě, nečekejte, že tu sklidíte množství, jaké by se uplatnilo ve školní kuchyni! Ale nikdy neupadnete do rozpaků, čím ozdobit polévku, omáčku, minutku na talíři manžela, jehož je třeba uchlácholit, či tác s jednohubkami, když se zjeví nečekaná návštěva! A na rozdíl od různých bramborových lupínků a pražených oříšků, tahle zelená zahrádka je tak trochu i lékárnou a nositelkou vitamínů!

Kapustové karbanátky

2006-11-11T10:08:00.000-08:00

Zeleninu ti moji mužští ani nemusí. Dá to práce je nachytat a nalákat, aby občas také nějakou zblajzli. A je pravda, že většinou to musí být v úpravě, která už svoji podstatou naprosto vylučuje, aby původní ingredience zůstaly zdravé a také čkověku něco přinesly. Například kapustové čevabčičí. To ti moji zbaští bez říkání skoro vždy. Vezmu velkou kapustu, rozdělím ji na listy a Aty trochu ovařím. Potom nastane fuška, je třeba je nadrobno nakrájet. Hrubější kousky žeber nastrouhám, aby vznikla hmota ještě jemnější. Samozřejmě by bylo lepší je umlít, ale kdo by kvůli takové trošce myl mašinku na maso. A umlít všechno - to z toho vznikne drť jako špenátový protlak a špatně se s tím pracuje. Tedy: Kapustu nakrájenou, silnější kousky rozemleté hodím do mísy, osolím, opepřím, přidám dva stroužky rozmačkaného česneku a dvě vejce, špetku majoránky a asi 10 deka vyškvařené anglické slaniny nebo špeku (tuk ne!), podle potřeby strouhanku. Tvořím malé prstíky v podobě klasického čevabčičí a smažím na oleji. Chlapi z toho cítí to masové, jedí a neremcají, i když čevabčátka servíruji s bramborovou kaší. Dokonce chválí, když přidám nykládané okurky nebo kyselou zeleninu okolo.

Kuře s hlívou a rýží

2006-11-09T08:55:00.000-08:00

"Poslechněte, poslechněte, co jsem měl dnes k obědu..." zpíval kdysi Jiří Suchý a potom začal vyjmenovávat všechno možné, čímž pádem před celým národem veřejně přiznává, že jako jeden z prvních zakládá na obezitu. Ale přesně v jeho duchu bych dnes mohla začít provolávat "poslyšte, co budeme mít dnes k večeři." Ti mí chlapi se rádi občas nechají překvapit nějakým mým vynálezem, tak se jim toho dnes dostane. Na sporáku už vařím rýži (doufám, že než vám všem stačím sdělit dnešní recept, nepřekypí mi na plotnu a nespálí se.) Když mám náladu, rýži napřed po bolivijském způsobu opražím na trošce oleje, než ji zaliji vodou, dnes jsem to oblafla a bez pražení olej nalila přímo do vody. Až bude rýže hotová, vyklopím ji do mísy, na pánvi podusím trochu pekingského zelí s hlívou ústřičnou (tu je dobré pokrájet na malé kousky, jinak se musí dusit déle, což je ztráta nejen času, ale i cenných živin z té houby), ochutím zeleninovou vegetou a přihodím k tomu. Naposled zprudka opeču kuřecí prsní řízky (pokud je hlívy i zelí dost, stačí na tři osoby dva kusy), hustě posypané grilovacím kořením. Nechám je na skleněném "prkénku" ochladnout a teprve potom pokrájím na kostičky asi 1 cm. velké a přimíchám do mísy. Dochutím solí - a než se okolo běžící manžel stačí tradičně zeptat: "Co to bude, až to zahodíš?" zavane mu do chřípí lahodná vůně kuřecího masíčka a on šlechetně přehlédne, že v míse je zase vedle masa a rýže i hodně něčeho "zdravého". Takto upravený pokrm může mít bezpočet variací, rýže může být jen s masem nebo jen se zeleninou, v létě se hodí dokonce s ovocem - čerstvá nektarinka, kompotovaný ananas, prostě cokoli. Nazývám jej jednoduše "rýže s něčím" a dokonce ani nezáleží na tom, zda jej podávat teplý či studený. Dodržuji jedině to, že k "rýži s něčím" patří sklenka lehkého bílého vína, samozřejmě správně vychlazeného.

Ohřívaná kuřecí "čína"

2006-11-06T09:11:00.000-08:00

Někdy se ženská musí zbavit nějakých zbytků, to jinak nejde. Někde na vesnici to často pěkně po starodávnu vyřeší tak, že zbytky pohodí slepicím nebo praseti. Ve městech ale slepice ani prasata k dispozici nejsou a občas dokonce zůstane něco takového, co by zvířata buď nežrala nebo by toho pro ně bylo škoda. A členové rodiny by se na to přitom ksichtili, kdyby to hospodyně jen tak beze všeho položila na talíř. Inu, lidé jsou zpovykaní, s tím já nic nenadělám. Mám doma také dva takové... chlapy. V neděli jsme museli na práci k babičce, abych neztrácela čas přípravou jídla na místě, upekla jsem den předtím plný pekáč nádherně okořeněných kuřecích stehen. Jenomže zbylo. Dnes je na mně, jak se s tím vyrovnám. Kdyby šlo jen o mne, nakrájela bych maso mezi trochu těstovin, rajčat a okurek a vyrobila tak studený salát. Ale moji mužští by se - nevím proč - ke studenému kuřecímu ani nepřiblížili. Takže se vzápětí zvednu od počítače, uvařím rýži natural, mezitím pokrájím na drobné kousky velkou cibuli, nechám jí zesklovatět na pánvi, přidám nakrájené kuřecí maso, podle chuti sojovou omáčku, v míse to smíchám s uvařenou rýží a zbytková večeře je na světě. Když navrším na hluboké talíře pěkné porce a ozdobím je dokola domácí pikantní zeleninou a nakládanými okurčičkami nakrájenými na úhledné kousky, ještě budu chválená!

kysely z ruské kuchyně

2006-11-03T09:28:00.000-08:00

Když byl synek malý (to už je hodně dávno) připravovala jsem kvůli němu často dezertík, který jsem nevím už od koho vyzískala s názvem "kysely z ruské kuchyně". Co to má společného s ruskou kuchyné netuším, podle mne jsou ruským pokrmem tak pirohy, bliny nebo polévka ucha, ale budiž. Příprava dezertíku je ohromně jednoduchá a na rozdíl od něčeho pečeného je to málo kalorické. Kysely se dají připravit z ovoce čerstvého, kompotovaného i mraženého. V zásadě potřebujete na 1/4 vody 1/4 l ovocné šťávy nebo hmoty. Šťávu můžete vylisovat, ale stačí i ovoce rozmixovat a přepasírovat. Vcelku je jedno, jaké ovoce zvolíte - v zimě jsem například často jsem používala šťávu z čerstvých pomerančů, v létě rozmačkané jahody, rozmixované vypeckované třešně nebo meruňky, broskve, prostě fakt jakékoli ovoce, které vám chutná. Vodu se šťávou nebo rozmixovanou hmotou dejte do kastrolku, podle chuti přislaďte, uveďte do varu a zahustěte rozpuštěnou škrobovou moučkou nebo pudingovým práškem. Další postup je jako u pudingu - nalít do mističek, nechat ztuhnout, vyklopit, podle fantazie zdobit. Synáček tohle miloval, akorát jednou uvedl do stavu konsternovanosti sousedku na venově, když nad mísou jahod prohlásil:"Maminko, uvaříš z toho zase kyselo?"

Bramborák

2006-10-30T12:29:00.000-08:00

Recept na bramborák je jistě každému notoricky známý a kdo by se v něm dopustil chyby, že? Přesto se zmíním, jak ho připravovala moje sousedka z chalupy, protože ta měla bramboráky vždycky ohromně křehké a celkově tak nějak lepší než všechny bramboráky, co jsem kdy za život ochutnala. Sousedka mi ochotně prozradila, jak na to. Samozřejmě, základem jsou na hrubé straně struhadla nastrouhané syrové brambory, na jemnější straně ustrouhaná cibule, utřený česnek, celé vejce, majoránka, sůl a mouka. Sousedka ovšem oproti tomuto zaběhanému zbyku přidávala ještě jednu velikou bramboru, uvařenou ve slupce, oloupanopu a nastrouhanou na jemné straně struhadla ještě teplou. Ta lépe spojila hmotu dohromady. A na vylepšení chuti přidávala na malé kostičky pokrájenou slaninu. Bramboráky pekla v kuchyni současně na několika pánvích, pěkně dozlatova, s kůrčičkou po okraji. V létě jí někdy manžel vynesl zpod kůlny malý sporáček s velikým železným tálem a v takovém případě pekla placky nasucho přímo na plotně pod širákem a mastila je syrovým máslem.

Hamburger

2006-10-27T08:56:00.000-07:00

Jsem zásadním nepřítelem stravovacího řetězce McDonald. Osobně jsem tam pojedla jen jednou smažerné kuřecí nugetty a bylo mi tři dny zle. A to nejsem žlučníkář, ani mne neobcházejí vředy, či tak něco. Po této zkušenosti člověk snadno zanevře. A rodina se také ksichtí. Ovšem takový hamburger s hořčicí a cibulí, po tom ti moji chlapi pošilhávají. Chtě nechtě jsem byla nucena vymyslet způsob, o kterém by se dalo tvrdit, že vlk se nažral a koza zůstala celá. V tomto případě se nažrali mí chlapi a Mac Donald zůstal ušetřen našich kritik. Říkáme tomu našemu výrobku prostě domácí hambáče. Pro dva jedlíky a mne (osobu vcelku střídmou) potřebuji asi 3/4 kg. hovězího mletého masa. Ano, pouze hovězího, beze strachu z nemoci šílených krav, to dřív budeme nemocní z těch kupovaných polotovarů, tak co! Mleté okořením podle chuti (chlapů, takže hodně) , vytvořím placky velikostí hamburgerů a smažím na pánvi s pokrájenou cibulkou, aby maso dostalo šmak. Karbošky nechám ochladnout, aby byly jen mírně vlahé a kladu je na tmavý toustový chléb, pomazaný hořčicí a hustě pokladený na nudličky nakrájenou cibulí, Totéž naplácám navrch a přiklopím další chlém, výsledek jednoduše trochu opeču v tousteru. Naše domácí hambáče mají několik modifilací, je možné do nic vložit také kousek obyčejného nebo čínského zelí, plátek sýra, kousíček rajčete - prostě fantazii se meze nekladou.
Hotové toustíky na talíři zdobím jak se dá - kousky kadeřavé petrželky, několika lístečky bazalky nebo třeba jen pár vousky pařitky okolo. Tento "hambáčský" výmysl má tu výhodu, že když se mi ti moji někde toulají a nepřijdou včas k večeři, jednoduše opeču karbošky, nandám je na porcelánovou mísu, připravím na pracovní pult jako na bufet dva talíře, v misce spoustu pokrájené cibule, veliký kbelík hořčice a lžičku a jdu spát. Kde uchováváme toustový chléb a zásoby piva si moji milí po návratu kupodivu ihned vzpomenou sami a obslouží se dle své chuti. Barbaři, zdobení toustíků v tom případě vynechávají.

Bezinkové víno

2006-10-24T08:38:00.000-07:00

Dozrály bezinky a já si vzpomněla, jak jsem kdysi dělávala bezinkové víno. Dnes už ho nedělám, nejsou lidé, co by ho ocenili. Moje maminka přešla s léty na becherovku, babička je kolik let v nebíčku a moji mužští tvrdí, že o to rumem navoněné lepidlo nestojí. Ale před léty jsem bezinkové víno pravidelně na podzim připravovala. Je výborné a v malých dávkách dokonce zdraví prospěšné, připravte se ale na to, že je okolo toho dost práce. Tak předně je třeba si opatřit zralé bezinkové plody, to jsou takové ty veliké střapce plné drobných tmavých bobulek, co se utvoří z letních kosmatic. Bobulky je třeba dostat zhruba od stopky, protože ta by přidávala nápoji příliš hořký nádech. A to je kámen úrazu, protože bobulky jsou jako živé, padají a poskakují po zemi a kde co kolem sebe barví na neodstanitelnou fialovou! Tuto část se vyplatí vykonat na stojáka přímo ve dřezu. Na 1 litr bezinkových plodů dám 2 l. vody a 20 minut vařím. Přecedím, přidám 3/4 kg. cukru, 2 vanilkové cukry, znovu 20 minut povařím na mírném ohni. Nechám vychladnout, do chladného vmíchám 1/5 l. rumu. Kdo má rád vůni skořice, může v tomto množství povařit ve druhé fázi 2 - 3 větší kousky. Když se do šťávy nepřidá rum a naopak se ještě trochu naředí neperlivou vodou, je to pití vhodné i pro děti. Když můj syn dorostl do věku, že si o narozeninách chtěl pozvat kamarády na domácí oslavu, měla jsem hned napoprvé nápad. Mezi pohoštění jsem rozestavěla nejen velké sklenky a různé limonády, ale také opravdové skleničky na víno a velkou láhev svého bezinkového. Vzápětí jsem se přesvědčila, že můj synek kolem sebe shromáždil tlupu opravdu slušných mláďat, protože ten nejsmělejší se jen malou chvíli kroutil jako žížala, než zdvořile podotkl, že tohle nevyužijí, protože jsou děti a víno pít nemohou. Bylo kolem toho trochu rozpaků a následně hodně smíchu, když jsem vysvětlila, jak se to s tím "vínem" má. A stalo se to u nás jaksi tradicí. Při dalších návštěvách mladež hned pokukovala, jestli jsou na bufetu vinné sklenky a povědomá láhev, aby si mohli beztestně dávat do nosu napohled stejného červeného jako dospěláci!

Rostbíf, roastbeef, roastbeaf, rosbíf

2006-10-22T12:11:00.000-07:00

Králem jakéhokoli masa je podle mých mužských rostbíf. Nepřu se s nimi o to, i když já bych dala přednost kuřecímu plátku s bazalkou. Jako manželka a matka žroutů - labužníků, přinesu občas domů pořádný kus hověziny a dám se do přípravy rostbífu, abych se těm svým zavděčila. Na rostbíf se ve starých kuchařkách doporučuje použít výhradně odleželou roštěnku, protože ale v určitých dobách byl problém sehnat jakýkoli kus slušného masa a v současné době je zase obtížné zaplatit jeho cenu, většinou si vyhlédnu vhodný kus hovězího zadního. Ten ze všech stran lehce naklepu masivní střenkou starého loveckého nože po dědečkovi, osolím, opepřím a nechám v chladu uležet. (Nedělám ze zmrazeného kusu, takže se maso odleží docela dost. V pátek kus flákoty koupím, přinesu domů a připravím, v sobotu dopoledne peču). Na pekáč nakladu špejle, na ně položím maso, poliji ho sběračkou horkého másla a tumáš, troubo, koukej se snažit! Pečeni v předehřáté plynové troubě chodím kontrolovat asi po desíti minutách a přelévám ji směsí másla a vlastní šťávy, podle potřeby i připraveným vývarem. Maso se podle velikosti peče 1/2 až hodinu. Moji mužští přitom slintají nad vonnými výpary v kuchyni a těší se, až se zakousnou! Rostbíf podávám s vařenými brambory, zeleninou a domácí tatarskou omáčkou. (Když budete hodní, povím vám jednou, jak ji připravuji. Kupované "tatarce" se nepodobá, ale rozhodnně ji předčí! )

Nesladké pečivo k vínu od tety Marty

2006-10-19T08:40:00.000-07:00

Tedy vážení, já vás nechci děsit, ale dny ubíhají ohromně rychle a kolik jich máme do Vánoc? Už abychom se zase začali za chvíli poohlížet po receptech na vánoční cukroví. Já to mám naštěstí snadné - i když moje sbírka předpisů je na tomto poli docela úctyhodná, moji chlapi o sladké moc nestojí a já sama už dávno nejsem éterická víla, která mohla ve dnech vánoční pohody pořádat talíčky cukroví jako na běžícím pásu a její linii to pranic neuškodilo. Peču tudíž minimálně, střídavě pár plechů vanilkových rohlíčků nebo lineckého na slepení či pracny, to musí být, to je tradice, jinak jen něco slaného a dost. Jeden druh cukroví ale nikdy nesmím vynechat. Ve své sbírce ho mám popsaný pod názvem "Nesladké pečivo k vínu od tety Marty" a tím je skutečně řečeno úplně vše. Recept mám od své tety Marty, pečivo je nesladké a skvěle se hodí ke sklínce suchého bílého vína. Je s ním ovšem dost práce, protože je hodně rozsýpavé, to je ale účelem, každý kousek se na jazyku jen rozplyne. Základní předpis zní: 18 dkg hrubé mouky, 13,5 dkg syrového másla, 2 žloutky vařené natrvdo, 1 lžička moučkového cukru, trocha citronové kůry, na zdobení nejlepší půlky burských oříšků nebo hrozinky namočené v čaji, na potřené zbylé bílky. Princip je úplně jednoduchý, žloutky nastrouhat na jemné straně struhadla, přidat do mísy s moukou, cukrem, kůrou a do všeho rozdrobit syrové máslo. Hníst tak dlouho, až je z toho těsto, to nechat asi hodinu odpočinout v chladu, potom z něj vyválet placku asi 2 mm tlustou a z ní vykrajovat malé tvary, mně se nejlépe osvědčily kolečka a čtverečky. Hotové kousky opatrně přenést na mírně pomaštěný plech (na pečícím papíru jsem to nikdy nezkoušela), potřít rozšlehaným bílkem, zdobit oříšky či rozinkami. Pečivo se musí víceméně usušit, mělo by být velice křehké, světlé, jen vespod mírně růžové.

Květákové placičky

2006-10-17T12:44:00.000-07:00

Za chviličku na nás doskočí zima. Budeme víc topit, víc za to platit, pár starých babiček a dědečků zase uhoří ve svých bytech, protože si trošku přitopí spotřebiči ne zrovna úplně předpisu jen proto, že na jiné mít nebudou... Ale o tom jsem mluvit nechtěla, to mi jen tak ukouzlo. My, šťastnější, přece tohle obecně nevidíme, to je proti pravidlům slušnosti. Takže zpět!!! Než zima udeří, plody celé produktivní části roku nás zahrnuje právě končící podzim! Já se vždycky snažím v jídelníčku co nejvíc využít ovoce a zeleninu, protože každé takové jídlo může být to poslední, překulí se den dva a budeme už nakupovat za drahé peníze jen něco nechutného z dovozu. Moji chlapi to kupodivu chápou se stejnou nutkavostí, s jakou medvědi zakládají na sádlo, aby dokázali spokojeně přezimovat. Hltají poslední ovocné koláče a knedlíky a zapékanou tykev se sýrem - ti moji, samosebou, kdepak medvědi! A protože se v posledních dnech objevily v prodeji květáky veliké jako dětská hlava (no, dokonce snad by ta hlavička musela být i vodnatelná), spáchala jsem dnes květákové placičky. Nóblesněji je nacházím v různé formě provedení v kuchařkách nazývané květákovými karbanátky, ale tvuj za ten klam, proč nenazývat věci pravými jmény. Takže na květákové placičky potřebujete: uvařit očištěný květák ve slané, mírně okyselené vodě. Rozsekat ho na co nejdrobnější kousky, případně na ploché míse nebo talíři těm kouskům ještě pomoci, totiž rozpasírovat je vidličkou. Hmotu hodit do mísy, osolit, přidat s rozumem muškátový květ (když to s ním přeženete, výsledné placičky polahodí čichu, ale chuť shledá, že jsou hořké) , přidat strouhané pečivo (nejlíp domácí strouhanku z housek a rohlíků, co zbude, ta kupovaná je mnohem horší kvality). Tohle všechno je nutné uhňácat ručně do malých plochých placiček a velmi pečlivě dozlatova smažit na pánvi.
Zdobit můžete vším, co vaše fantazie přinese k vašim rukám!

Bažant na másle a slanině

2006-10-12T08:53:00.000-07:00

O co u nás příliš nestojíme, je pernatá divočina. Ragů z kance, jelení, to ano, ale bažanta jsme měli jen jednou v životě. Respektive bažanty - protože jeden by pro tři lidi, z nichž dva jsou hltaví chlapi, nemohl stačit. Spískal to tenkrát můj syn. Dlouho mluvil o tom, že ještě nikdy neochutnal bažanta, proč že ho někdy neudělám a kdesi cosi - a když jsem i před vánoci dělala, že jsem na téma "bažant" hluchá, najednou se u nás za oknem objevili dva pernatí viselci. Vzpomněla jsem si na scénu z filmu Šogún a jen jsem polkla: "Doufám, že tam nemají viset tak dlouho, až jim upadne hlavička?" Prý ne, to není nutné! I tak mne polévaly mrákoty při pomyšlení na to škubání! Aspoň jsem se dost oduševněle zchystala na přípravu - ve staré babiččině kuchařce jsem si založila recept, nazvaný Bažant na másle a slanině. Tedy, samotné čištění těch ubohých opeřenců bych charakterizovala jako práci pro vraha. Navíc mi jich bylo líto. Nádherné peří, které jsem musela opatrně vyškubávat v malých hrstkách, nakonec odhalilo malinká tělíčka s hubenými nožkami, trčícími na pracovním pultě vzhůru ke stropu. Kuchání jejich vnitřností také nestálo za nic, i když mám praxi, za mého dětství se ještě prodávala i spotřební kuřata nevykuchaná. Přes všechnu snahu jsem těm dvěma drobkům na několika místech natrhla jemnou kůži, takže (s prominutím) vypadali jako načatý svatý Bartoloměj, což mne ještě víc znechucovalo. Samotná kulinářská úprava bažantů už je hračkou. Osušené osolené bažanty jsem prošpikovala a posadila na pekáč, do bříška dostal každý po oloupané bramboře, štědře zalité máslem (brambora má vzít masu určitou pachuť, není určená ke konzumaci). Zbylý špek jsem pokrájela na kostičky a rozhodila okolo spolu s hojností celého pepře, nového koření a několika kuličkami jalovce. Podle babiččina receptu se k takto upečenému bažantovi může podávat dušené červené zelí a vařené brambory. Mým mužským se to zdálo málo exkluzívní, takže nakonec byli ti chudáci pečení obloženi pomeranči a hranolky z friťáku, což bych si já osobně ráda odřekla. Tabule byla tenkrát nádherně ozdobená svícny ze smrčiny, vždyť byl jeden ze svátků vánočních, k jídlu se ve sklenkách třpytila tmavá a silná frankovka, ale nějak to za mnoho nestálo. Nevím, jestli nám všem opravdu svorně chuť bažantů neseděla nebo (aniž jsme si to chtěli navzájem přiznat) litovali jsme je, že - dávajíce nám tak málo kulinárního požitku - přes všechno své nádherné peří skončí smutně v odpadu bílé záchodové mísy. Dobrou chutˇ! Ne, vážně, nedejte se mým líčením odradit, co jednoho nenadchne, jinému zachutná! Kuchařská kniha mé babičky byla u tohoto předpisu nenápadně založená jejím černým vlasem a stránka, poněkud zašpiněná zaschlou krví, dodnes nese poznámku jejím krásným písmem :"Výtečné, můj Karloušek si vždy pochvaluje!"

Špagety s houbami

2006-10-09T08:52:00.000-07:00

Občas nás doma něco popadne a dokud nás to neomrzí, držíme několik dnů klasickou zahraniční kuchyni. Nejčastěji to bývá kuchaření na čínský způsob, ale hned za tím se řadí recepty z Itálie. A když se řekne Itálie, na prvním místě jsou samozřejmě těstoviny. Už slavné herečky jako Claudia Cardinale nebo Sophia Loren prohlašovaly, že si na těstoviny musí dávat pozor, aby neztratily své pověstné postavy. No, my si sice také dávámo pozor, protože těstoviny jsou dost na kilogramy, ale takové špagety po sicilsku!!! A přitom je to tak jednoduché! Uvařte špagety, zvlášť si mezitím připravte nakrájenou cibulku, tu osmahněte na oleji, přidejte česnek, červenou papriku (může být i trochu pálivé) a přihoďte pokrájené houby (my máme nejraději hlívu ústřičnou). Podušené je to raz dva, ke konci zasypu směs hojně sušeným oreganem neboli dobromyslem. Vmíchám do okapaných špaget, zvláš't k tomu servíruji kečup a nastrouhaný sýr, pochopitelně parmezán! A skleničku dobrého červeného vína!

2006-10-05T09:18:00.001-07:00

Je pravda, že občas prostě musím navařit lacino. Ale šidit papulku těm svým chlapům, to dlouho nelze. Prakticky si je ovšem vždycky usmířím, když jim po zlepšení financí připravím královskou polévku. Rozpořet pro jednoho člověka znamená: 1 kuřecí prsní řízek, 5-10 dkg. šunky, 1 vejce natvrdo. Všechno pokrájím a povařím se solí a mletým pepřem. Na závěr přidám trochu sheryy ( nejlépe tak decku na jednu porci) a servíruji s opečenými tousty. Polévka se dá ozvláštnit i zeleninou. Protože ale kuřecí maso a šunka je rychle provařené, zeleninu nastrohám na hrubé straně struhadla, aby byla hotová současě. A pro jemnou kuřecí chuť to s ní nijak nepřeháním - na jednu porci stačí jedna menší mrkev, pár nudliček petržele a celeru. Když dávám do polévky zeleninu, nepřidávám sherry.

Prejt žebrácký (chlebový)

2006-10-03T09:23:00.000-07:00

Je pravda, že nejčastěji se snažím pro rodinu vařit tak, aby předla spokojeností. Ono je tak nejsnazší vyjití, máte-li doma dva chlapy. Když se pořádně nacpou, jsou ve vlídném rozmaru a občas mne dokonce nechají chvíli vyšívat nebo číst, aniž by některý z nich skuhral, že nemůže najít kapesník, ponožky nebo spodky, ačkoli má všechno přehledně naskládané ve své skříni. Jenomže občas to prostě s rodinným rozpočtem nevyjde. Někde se utratí o něco víc a sorry... nejsme milionáři, na účtu před výplatou vždycky jen tak tak vyjdeme, většina z vás to asi zná. Tu straším po bytě a hledám, co kde vypaběrkovat. Jedno jídlo mne spasí skoro vždy. Říkám tomu žebrácký prejt. Posháním všechen skoro tvrdý chleba (samozřejmě nesmí být z igelitových sáčků plesnivý) a nakrájím ho na kostičky. Ty zaliji vývarm z masoxu. Chléb nechám změknout, musí z toho vyjít hmota asi jako skutečný prejt. Mezitím si vedle připravím pokrájenou cibuli a na kostky nakrájený špek - to společně obracím na pekáčku, až se špek pořádně rozpeče a cibule zesklovatí. No a potom to smíchám dohromady s chlebovou směsí a 1 rozkvedlaným vejcem a nechám chvíli v troubě zapéct. Protože kyselých zelenin a okurek máme naštěstí z vlastní zahrady vždycky ve špajzu ve sklenicích dost, mužští se s takovou přílohou na prosté jídlo vůbec neškaredí.

Ovárek čili ovar

2006-10-01T07:14:00.000-07:00

Nemyslete si, že svoji rodinku překrmuji! Na vaření nemám moc času a často musím počítat do berouse každou korunu v peněžence, to asi většina ženských v tomto státě. Jindy se ale dám vidět, aby ti moji chlapi viděli, jak mi na nich záleží. V takových chvílích jim připravím třeba ovarovou polévku. Chce to 1 vepřové koleno ( já beru zadní, to je větší a masitější), 1 cibili ve slupce, oloupanou kořenovou zeleninu, čili mrkev, celer, petržel, 2 stroužky česneku, kostku masoxu nebo maggi koření, sůl, pepř, majoránka. Koleno opláchnu, nařežu na něm kůži a hodím do hrnce s vodou spolu se zeleninou a kořením. Zeleninu je nutné hlídat, je pochopitelně vařená dřív, než maso. Odlovím ji, nechám vychladnout a rozsekám. Cibuli nepoužiji, je v polévce moc rozblemcaná, navíc než se otočím, najde ji a zbaští můj syn. Maso vařím tak dlouho, až jde od kosti. Vedle v hrnci si současně uvařím kroupy nebo krupky. Když je maso měkké, vyndám je, nechám ochladnout, vhodím zpět do polévky s pokrájenou zeleninou a zahustím všechno kroupami. Ovarová polévka je u nás ceněná podobně jako gulášovka nebo boršč. Chlapi jí zblajznou jako hlavní jídlo s chlebem a skočí si do hospody " na jedno". Jestli si bláhově myslí, že já nevím, jak si tam dávají do trumpety, tak to se šeredně mýlí. Ale ten den panuje v naší rodině harmonie a soulad. Mně přinesou půllitřík domů, jako ocenění, že jsem se tolik nastarala ( ona příprava té polévky zabere skoro dvě hodiny) a nechají mne dívat na zamilovaný film. A do špajzu se pro klobásu nebo naložené vepřové plíží až o půlnoci a bosky!

to polévka ceněná, chlapi jsou blažení, že jsem se kolem toho tolik naběhala ( ona ta doba přípravy trvá asi tzak dvě hodiny), zblajznou polévku s chlebem a skočí si do hospody " na jedno". Jestli si myslí, že nevím, kolik toho tam vychlápají, tak to se mýlí. Ale pro ten den je u nás doma mír.

Slavnostní řízky

2006-09-27T08:48:00.000-07:00

Občas se hodí k jídlu něco slavnostnějšího. Každý si volí podle své chuti, u nás vítězí v takovém případě nejčastěji bašta nazvaná prostě Slavnostní řízky. Rozpis uvádím pro 4 osoby, protože k nám třem v takový den obvykle ke stolu přubude ještě moje mlsná matka. Tedy: 4 velké řízky, 1/8 l bílého vína, 1 větší šálek nakrájené kořenové zeleniny, 1 cibule, 2 lžíce másla, 4 lžíce strouhanky, 1 zakysaná smetana, podle chuti sůl, celý pepř, nové koření a bobkový list. Postup je jednoduchý: víno svařím s kořením a zeleninou. Maso, od minulého dne naklepané a odleželé v potírce z oleje a soli otřu a rychle opeču na másle. Potom je přendám do zapékací misky, zasypu zeleninou, navrch přidám strouhanku, zaliju směs smetanou a v přiklopené misce dusím, až je maso měkoučké. Slavnostní řízky mohou mít bezpočet variant. Maso můžete použít vepřové, ale i kuřcí prsa. Smetana může být zakysaná, ale také sladká ke šlehání. I zeleninu není striktně třeba dodržovat tu klasickou mrkev, petržel a celer, hodí se například různobarevné papriky a hned má jídlo úplně jiný šmak. I přílohy jde střídat od hranolků až k rýži, vynechala bych jedině knedlíky a těstoviny. No a když už se na začátku přípravy bílého vína napila zelenina, není důvod, aby hotový pokrm - rozumí se pěkně naservírované na svátečním porcelánu - rodina ve svornosti nezapila stejným mokem! Moje maminka si náramně šmakuje a při přípitku vždycky provolává :" Ať žijí děti našich rodičů!"

Makrelová pomazánka

2006-09-23T09:16:00.000-07:00

V jednom se u nás doma dokonale shodneme - milujeme uzené makrely. Všichni tři na nich ovšem svorně nenávidíme odstraňování kostí. Postupem času se to prostě vyřešilo tak, že chlapi ode mne požadují výrobu makrelové pomazánky. Připadám si pokaždé jako mučednice, protože rybu vcelku si každý vykostí sám, zatímco na pomazánku musím všechno oddřít sama. Chlapi se mne marně pokoušejí chytit na vějičku jak ušetříme, protože do pomazánky stačí ryby dvě. Je ale fakt, že když se vyrovnám s kostmi, příprava pomazánky už je dál prajednoduchá: utřu vykostěné maso s rostlinným máslem, trochu osolím, opepřím a je to. Rozežraný choť si navrch žádá ještě najemno nakrájenou cibulku, ale tu si v tomto případě na prkénnku přichystá sám. Jen jedno upozornění na závěr: kdysi jsem někde vyčetla radu, že makrelu není třeba úplně zbavovat kostí, pokud maso umixujeme. Drobné kostičky prý se rozdrtí. Nevěřte tomu! Zkusila jsem to jen jednou. Po velkých nesnázích jsem sice vyrobila hladkou pastu, ale trčely z ní desítky kostiček jako ostny z ježka. Pokusila jsem se je z hmoty vybrat, ale bylo to beznadějné. Že jsem toho rádce proklela do horoucích pekel, když jsem zbytečně drhla smradlavý mixér, netřeba snad podotýkat.

Boršč

2006-09-20T08:34:00.000-07:00

Klasické ruské jídlo, polévka boršč, má desítky modifikací. Postupem se tu o některých zmíním, ale dnes začnu tou nejméně finančně i časově náročnou variantou. Pokud mám totiž čas se matlat s přípravou několikanásobně déle a v rozpočtu nehledím na korunu, dávám do borčše maso, hovězí i vepřové maso a to hodně! Ale jde to i jinak. Maso koupím mleté, pokud možno pouze hovězí, aby polévka nebyla mastná. Mleté maso míchané či dokonce pouze vepřové je záminkou pro prodejce, aby do toho namlel všechny mastné kusy, co v prodejně najde, snad i kus přebývajícího sádla ze zadnice paní řeznice. Vedle mletého hovězího potřebuji kořenovou zeleninu, pár brambor, skleničku naložené červené řepy, kečup a samozřejmě koření - sůl, celý pepř, nové koření a bobkový list - a na závěr materiál na jíšku = mouku a tuk. Očištěnou nakrájenou zeleninu a brambory zaliju vodou, přidám koření, vařím. Mezitím udělám na pánvi jíšku. Brambory a zelenina jsou hotové tak za 20 minut. Asi 7 minut předtím přidám mleté maso, řepu a trochu kečupu, před koncem zahustím jíškou. Je to rychlé a chutné, ale pravda, skutečnému poctivému boršči se to nevyrovná. Chlapi nicméně baští a těší se, až jim příště uvařím ten poctivý boršč, se smetanou a s takovým množstvím masa, až v tom bude lžíce stát!
Dodatečná poznámka, dnes v restauracích prakticky vždy dostanete namísto boršče jakousi podezřelou, polosyntetickou tekutinu, která je sice údajně stoprocentně přírodní a neobsahuje žádné konzervanty, ale přitom je dodávaná v igelitových pytlících, jako kdysi mléko a má !!při pokojové teplotě!! trvanlivost tři čtvrtě roku. Snad každému je jasné, že to nemá s potravinou nic společného.

Škubánky

2006-09-17T04:09:00.000-07:00

Když tak občas prohodím slovo o jídle se svými kolegyněmi, mám dojem, že prosté, obyčejné pokrmy, jaké ve své kuchyni ještě běžně připravovala moje babička, z jejich stravování jaksi vymizely, vyšly z módy. Buď se drží na vegetariánské kuchyni, ze které musí každý normální člověk chcípnout nebo kuchtí čínu, masa na všemožné způsoby a tak podobně. Mám ale pocit, že to nemusí být vždycky zmlsaností a roztáhlostí, pravděpodobně už ta prostá jídla asni nedovedou připravit. A když si například připočítám cenu jednoho kila brambor, dost možná dojdou k názoru, že učit se to se jim ani nevyplatí. Škoda. Moji rodinku by sice nenadchlo, kdybych je tak chtěla krmit denně, ale když jednou za čas uvařím třebas obyčejné škubánky, šmákneme si všichni. Přitom je to maličkost. Do středně velkého hrnce dám asi do poloviny oloupané a nakrájené brambory, které uvařím v osolené vodě. Horká voda by po uvaření měla sahat asi 2 centimetry nad obsah. Přidám 2 - 3 hrsti polohrubé mouky a nechám pod poklicí chvíli spařit. Potom všechno rozšťouchám, bez přidání másla či jakéhokoli tuku. Pravda, chlapi by mi například klasické škubánky s mákem nevzali do papuly, ale když je nechám ochladnouzt a studené vykrajuji lžící, smažím na rozpáleném sádle a solím, mohou se po tom utlouct!

Kafíčko

2006-09-14T09:26:00.000-07:00

Abych se tu pořád nebavila jen o jídle! Kdo má rád kávu, umí ji připravovat na mnoho způsobů a vždycky si ji vychutná. Já k takovým lidem patřím, ačkoli zbytek mé rodiny ne. Vůbec si nedovedu představit, že byly doby, kdy káva byla novinkou, pokládanou za nesmírnou vzácnost, pili ji jen velmi zámožní lidé a to ještě ne denně. Já nemít každý den své obyčejné spotřební ranní kafíčko které by mne postavilo na nohy, nikdy se neproberu ani natolik, abych mohla vůbec začít něco užitečného dělat. Ale takhle v neděli nebo ve svátek, prostě když nepospíchám a mám na sebe trochu času, to si dopřeju onačejší kávičku! Například kávu na arabský způsob. V první řadě upozorňuji, že to chce mít džezvu! V obyčejném kastrolku pořádnou kávu nikdy neuvaříte, protože širokým vrškem kastrolu unikne veškeré aroma. Na jednu porci vezmu 7 gramů kávy a 12 - 14 centilitrů vody. Napřed ale nasypu do džezvy cukr, přidám polovinu vody a nechám to svařit. Teprve potom následuje velmi jemně mletá kvalitní káva, zamíchám, nechám vzkypět. Přidám druhou polovinu vody a když všechno ještě jednou vzkypí, odstavím džezvu a je hotovo. Aby rychleji klesla dolů jemná kávová drť, po chvilce přiliji lžičku studené vody. No a potom se už jen mohu posadit, zvolna upíjet tmavý horký mok a chvíli se cítit jako v jiném světě, kde nikdo nezná slovo "chvátat".