O vaření

Rostbíf, roastbeef, roastbeaf, rosbíf

Králem jakéhokoli masa je podle mých mužských rostbíf. Nepřu se s nimi o to, i když já bych dala přednost kuřecímu plátku s bazalkou. Jako manželka a matka žroutů - labužníků, přinesu občas domů pořádný kus hověziny a dám se do přípravy rostbífu, abych se těm svým zavděčila. Na rostbíf se ve starých kuchařkách doporučuje použít výhradně odleželou roštěnku, protože ale v určitých dobách byl problém sehnat jakýkoli kus slušného masa a v současné době je zase obtížné zaplatit jeho cenu, většinou si vyhlédnu vhodný kus hovězího zadního. Ten ze všech stran lehce naklepu masivní střenkou starého loveckého nože po dědečkovi, osolím, opepřím a nechám v chladu uležet. (Nedělám ze zmrazeného kusu, takže se maso odleží docela dost. V pátek kus flákoty koupím, přinesu domů a připravím, v sobotu dopoledne peču). Na pekáč nakladu špejle, na ně položím maso, poliji ho sběračkou horkého másla a tumáš, troubo, koukej se snažit! Pečeni v předehřáté plynové troubě chodím kontrolovat asi po desíti minutách a přelévám ji směsí másla a vlastní šťávy, podle potřeby i připraveným vývarem. Maso se podle velikosti peče 1/2 až hodinu. Moji mužští přitom slintají nad vonnými výpary v kuchyni a těší se, až se zakousnou! Rostbíf podávám s vařenými brambory, zeleninou a domácí tatarskou omáčkou. (Když budete hodní, povím vám jednou, jak ji připravuji. Kupované "tatarce" se nepodobá, ale rozhodnně ji předčí! )

posted by Giovana @ 12:11 PM