Thursday, October 12, 2006

Bažant na másle a slanině


O co u nás příliš nestojíme, je pernatá divočina. Ragů z kance, jelení, to ano, ale bažanta jsme měli jen jednou v životě. Respektive bažanty - protože jeden by pro tři lidi, z nichž dva jsou hltaví chlapi, nemohl stačit. Spískal to tenkrát můj syn. Dlouho mluvil o tom, že ještě nikdy neochutnal bažanta, proč že ho někdy neudělám a kdesi cosi - a když jsem i před vánoci dělala, že jsem na téma "bažant" hluchá, najednou se u nás za oknem objevili dva pernatí viselci. Vzpomněla jsem si na scénu z filmu Šogún a jen jsem polkla: "Doufám, že tam nemají viset tak dlouho, až jim upadne hlavička?" Prý ne, to není nutné! I tak mne polévaly mrákoty při pomyšlení na to škubání! Aspoň jsem se dost oduševněle zchystala na přípravu - ve staré babiččině kuchařce jsem si založila recept, nazvaný Bažant na másle a slanině. Tedy, samotné čištění těch ubohých opeřenců bych charakterizovala jako práci pro vraha. Navíc mi jich bylo líto. Nádherné peří, které jsem musela opatrně vyškubávat v malých hrstkách, nakonec odhalilo malinká tělíčka s hubenými nožkami, trčícími na pracovním pultě vzhůru ke stropu. Kuchání jejich vnitřností také nestálo za nic, i když mám praxi, za mého dětství se ještě prodávala i spotřební kuřata nevykuchaná. Přes všechnu snahu jsem těm dvěma drobkům na několika místech natrhla jemnou kůži, takže (s prominutím) vypadali jako načatý svatý Bartoloměj, což mne ještě víc znechucovalo. Samotná kulinářská úprava bažantů už je hračkou. Osušené osolené bažanty jsem prošpikovala a posadila na pekáč, do bříška dostal každý po oloupané bramboře, štědře zalité máslem (brambora má vzít masu určitou pachuť, není určená ke konzumaci). Zbylý špek jsem pokrájela na kostičky a rozhodila okolo spolu s hojností celého pepře, nového koření a několika kuličkami jalovce. Podle babiččina receptu se k takto upečenému bažantovi může podávat dušené červené zelí a vařené brambory. Mým mužským se to zdálo málo exkluzívní, takže nakonec byli ti chudáci pečení obloženi pomeranči a hranolky z friťáku, což bych si já osobně ráda odřekla. Tabule byla tenkrát nádherně ozdobená svícny ze smrčiny, vždyť byl jeden ze svátků vánočních, k jídlu se ve sklenkách třpytila tmavá a silná frankovka, ale nějak to za mnoho nestálo. Nevím, jestli nám všem opravdu svorně chuť bažantů neseděla nebo (aniž jsme si to chtěli navzájem přiznat) litovali jsme je, že - dávajíce nám tak málo kulinárního požitku - přes všechno své nádherné peří skončí smutně v odpadu bílé záchodové mísy. Dobrou chutˇ! Ne, vážně, nedejte se mým líčením odradit, co jednoho nenadchne, jinému zachutná! Kuchařská kniha mé babičky byla u tohoto předpisu nenápadně založená jejím černým vlasem a stránka, poněkud zašpiněná zaschlou krví, dodnes nese poznámku jejím krásným písmem :"Výtečné, můj Karloušek si vždy pochvaluje!"

0 Comments:

Post a Comment

<< Home