O vaření

Bramboračka nadivoko

Myslím, že jsem se až dosud zapomněla zmínit o polévkách. A přesto polévky hrají v naší kuchyni dost podstatnou roli. Od přislazených bramborových fujtajblíků, které jsem kdysi vyvářela svému děťátku, když přecházelo z miminčí stravy na lidskou až po silné masové a zeleninové vývary, když někdo z nás choří. Taková polévka z pořádného kusu žebra a dvou kuřecích stehen stažených z kůže aby nebyla moc mastná - jéje, ta by postavila na nohy i mrtvého, natož nějakého moderního Lazara, co se ještě drží na antibiotikách! (Samozřejmě, úměrně k masu je v ní i zeleniny a nepřejte si vidět v jak velkém kotli se to vaří na sporáku). Ale přestože je v receptech návodů na polévky bezpočet, v běžných dobách jsem vymyslela jeden extra por svoji rodinku, děsně milující věci kapku nadivoko: 2 - 3 pořádné mrkve, 1 petržel, dost celeru, 1 velkou cibuli, 2 brambory - to vše pokrájím na kousky, zaleju vodou a přihodím masox. Potud nudné, uznávám. Navíc ale pokračuji, jako kdybych nakládala na svíčkovou: asi 20 kuliček pepře, 10 nového koření, 5-6 velkých bobkových listů. Přiklopím, vařím - je to za pár minut. Zahustím nasucho opraženou hrubou moukou (jde-li mi o odlehčenou verzi), případně šlehačkou s troškou hladké mouky. Je to dost pikantní na to, aby mi rodinka odpustila, že k večeři neservíruji něco onačejšího a navíc jsou moji milí už tak vycvičení, že jim nevadí ani vyndávání koření z talířů!

posted by Giovana @ 2:06 AM