O vaření

Dobré kotletky

Dnes vám radit nebudu, vím, že šedesát mi ještě není a ani v Rusku jsem nebyla... ale pardon, tak se to říkalo za mého mládí, já se v tom předvánočním shonu nějak pozapomněla. Ale přesto, dnes radit nebudu!Nebo jen v případě naprosto obráceném. Jste hospodyňka non plus ultra a uklízíte s takovou vervou, že se manžel naštve a zdrhne do hospody? Jít za ním a motivovat ho k návratu nedoporučuji. Na tomto poli jsem zažila jen jediný úspěch. Kdysi jsem měli v domě domovnici Kadlecovou. Její muž, metař, zdrhnul na pivo a rum kdy se mu zlíbilo. Ovšem o hlavu vyšší manželka za ním v určitou hodinu zacházela i do hospody. U pultu zapravila za manžela outratu do posledního halíře, vyhledala jeho houžvičkovskou postavičku mezi stoly, pro povzbuzení mu flákla do tváře jednu nebo dvě rázné a jakmile padl, přehodila si jeho křehké tílko přes rameno a vážně se ubírala k domovu. Tak takhle ne!!! Vy můžete připoutat chotě k domovu dobrou baštou: vezměte malé vepřové řízečky z panenky (nebo stačí i z kotletky, šikovně okrojené, aby to vašemu vládci a veliteli vepřovou panenku v konečné fázi připomínalo). Podle potřeby zapracujte paličkou na maso, osolte, a potřete hořčicí. Poté maso obalte v hladké mouce a kořeňte podle toho, co se u vás doma uplatní nejlépe. (U nás frčí sladká paprika nebo grilovací koření, zatlačené do moučného posypu a hlavně do masa). Smažte rychle na oleji! Poedle vkusu manžela můžete přidat navrch rozpéct trochu sýra, hlavní kus zaklepnout vajíčkem či ke všemu podat tatarskou omáčku v pěkné nádobce!

posted by Giovana @ 11:49 AM