Česká čína
Miluji čínská jídla, ale tak jako v čínské restauraci je prostě připravit neumím. Marná sláva, k tomu bych si snad napřed musela pořídit rodově šikmé oči. Nebo je nakonec pravda, že to, co nazývají kachnou či kuřátkem je ve skutečnosti bůhvíco. Protože číská jídla miluje i osazenstvo rodinné, žešíme to tak, že se k šikmookým jdeme čas od času nabaštit nebo prostě přinesu domů cosi od nich v plastových krabicích. Běžně ale doma dělám to, žemu můj muž trošku posměšně říká "česká Čína" (což mu ale nikdy nebrání v tom, aby vše nevylízal do posledního zbytečku. Například když dojde na švej-žu-žu. To nakrájím vepřovou kýtu na nudličky, obalím ve škrobu, hodím na pánev s olejem. Oblanšíruju, vyndám. Potom na stejné pánvi podusím něco čerstvého zelí, nakrájeného na co nejtenčí nudličky. Zakápnu sojovou omáčkou a glutasolem, podleju bílým vínem a dusím doměkka. Přidám oblanšírované maso a podávám okamžitě, s rýží!
posted by Giovana @ 4:37 AM
0 Comments:
Post a Comment
<< Home