O vaření

Špenát

"Což takhle dát si špenát...?" ptal se ve stejnojmenném českém filmu kdysi drsný hlas Jiřího Schelingera. Ptám se dnes stejně. Vážení a vážené, nezanedbáváte tuto krmi? Já vím, chlapi tvrdí, že to zelené blitíčko nemusí a ženské by si zase raději daly v cukrárně talířek dobrot s mléčnou kávičkou, ale to je všechno špatně! Tyto názory se k nám dostaly bůhvíodkud, vždyť i v době předsudků, kdy "kafíčkové dámy" štvaly krásnou duši Boženy Němcové a kdy se běžně baštilo pětkrát denně, totiž snídalo, dopoledne svačilo aneb přesnídávkovalo, obědvalo, svačilo odpoledne a nakonec dne vydatně večeřelo, i v tom čase špenát zaujímal významné místo v české kuchyni. Možná je to tíém, že dnes se většina lidí při jídle v letu odbývá ovocnými tyčinkami či hamburgery prapodivné provenience. Ale já se dnes znovu ptám: "Opravdu si nedáte špenát?" Jeho příprava je rozmanitá, nejlehčí to hospodyňky mají z mraženého protlaku. Ten je dobré nechat na tácku či plochém talíři skoro rozmrznout, než jej vyklopíte do kastrolku. Ale zato stačí tuto zelenou podivnost za častého míchání dochutit česnekem a solí a asi minutu před odstavením zahustit koupenou instantní jíškou. Někdo ještě přimíchá rozklepnuté vajíčko, přiznávám, že takto mramorově vyvedenou blemcaninu mouji mužští na talíři sabotují k absolutnímu minimu, takže tuto úpravu špenátu nepoužívám. U nás frčí - ne, to vlastně není správný výraz, špenát by frčel, kdyby chutnal jako kotleta - je použitelný špenát čerstvý. Properu lístky, natrhám je na menší kousky a buď je maličko podusím v páře, osolím a pokapu přepuštěným máslem nebo rodina "zkousne" fakt, že jsem lístky natrhala na ty nejdrobnější kousíčky a narychlo k masu osmažila na olivovém oleji. Ale je vám to jasné - toho masa musí být v tomto případě víc!!!

posted by Giovana @ 12:27 PM