O vaření

Trocha historie

Patlání jednotlivých potravin dohromady a vytváření pokrmů je snad staré jako lidstvo samo. Snad jen ti pradávní lovci mamutů nemachrovali a když obrovského skoroslona v jámě utloukli kyji, rozřezali jeho maso na kousky a baštili jen tak. Později už začalo vystupovat do popředí vaření, kombinace toho či onoho, aby vzniklo něco docela jiného. Ozvěny této snahy objevíte i v leckterých románech. A někdy se nestačíte divit, co všechno kdysi lidé na vyživení svého těla vymysleli, co už současnost zase zapomněla či dokonale zavrhla. Tuhle jsem vzala do ruky 8. část románu o markýze Angelice, která se jmenuje V pokušení. A tam jsem našla zmínku, že na jakési párty se "podávalo jídlo podle prastarého receptu, který je rozšířený mezi Holanďany na pobřeží Hudsonu od Nového Amsterodamu až po Orange". A zde čtěte: to se do hrnce nalily dva galony nejlepší madeiry, tři galony vody, přidalo se sedm liber cukru, jemný ovesný šrot, koření, hrozinky a citróny. Tato směs se podávala vařící v obrovské stříbrné míse, která stála uprostřed stolu a každý návštěvník si stříbrnými lžícemi nabíral toto posilující jídlo... No řekněte, nedali byste si také? Mne by aspoň vůbec nevadilo, že k té madeiře a hrozinkám hltám také šrot jako to boží hovádko.

posted by Giovana @ 8:37 AM