O vaření

Jednoduché letní jídlo

Letos se příroda s těmi věčnými vedry vyřádila. To je tak na dlouhou dovolenou někde u vody, na procházky ve večerním lese, na noční posezení s kamarády v chladném sklípku při sklence vína, ale pracovat při tom? A ještě ke všemu opatřovat něco k jídlu? Nevím jak kdo, ale já v prvních týdnech pojala úplnou nenávist k čemukoli vařenému. Ke slovu se dostaly všemožné saláty kombinované s tuňákem, s uzeninou, se sýrem... moje fantazie si přišla na své. Jenže dělej jak dělej, člověk je tvor zkažený vlastními zvyky, po nějaké době se mně i rodině začalo stýskat nikoli po něčem teplém k snědku, ale prostě po něčem uvařeném. No jo, ale moje kuchyň je obrácená na jih, slunce do ní proudí od rána do pozdního podvečera, stoupněte si v této situaci ke sporáku! No, vyřešila jsem to! A to je opětovným důkazem, že každá situace se dá vyřešit, když je člověk přizpůsobivý a vynalézavý. Přes den zůstala strava v mezích salátů a obložených chlebů, slávou a jediným denním kulinářským požitkem byly večeře. Jelikož jsme všichni dospělí a nikomu z nás nevadí ponocování, přiznám hned, že to byly půlnoční večeře. Taková paní doktorka Cajthamlová z televize by asi vyletěla z kůže a s ní všichni ti zdravovědci, co kážou nejíst po páté odpolední hodině. Jenomže nám se v bytě slušně ochladilo teprve po jedenácté noční hodině. A tak se slušně vařilo a baštilo až pak. Nakonec, byla to příjemná změna, oproti běžné denní rutině. Obeznámili jsme se s večerním televizním zpravodajstvím, zhlédli nějaký film, osvežili se ve sprše (podruhé, poprvé před tím televizním sezením) a v lehkých nočních oděvech nonšalantně zasedli ke stolu. Samozřejmě, nepřipravovala jsem hutné pokrmy alá vepřo-knedlo-zelo. Takové kuřecí řízky, koneckonců, hodíte na pánev potřenou olivovým olejem, zasypete je grilovacím kořením a v pěti minutách je uvařeno. Ani přílohu si přitom nemusíte odpírat. Rýži nebo těstoviny v době varu neošidíte, ale víte, že když oloupané brambory nakrájíte na kostičky o velikosti asi 1,5 centimetrů, změknou v horké vodě skoro současně s dokončením masa? Navíc vypadají na servírovací míse úžasně úhledně! K tomu pár plátků rajčat nebo lístky pekuingského zelí pokapané worcestrovou omáčkou (to tak, znovu budu dělat salát a ještě ke všemu mi zůstane hromada nádobí). A protože večer už nehrozilo ani riziko přehřátí, sklenička řádně vychlazeného dobrého bílého vínka se k podobné krmi také podávala!

posted by Giovana @ 8:57 AM