O vaření

Masová roláda

Je zajímavé, že u nás občas přijdeme k dobré krmi víceméně náhodou. Jako tuhle. Začalo to tím, že pro nákup do marketu jel syn a mimo objednané přede mne položil pěkný kousek vepřového plecka se slovy: "Tak smutně se na mně v tom chlaďáku dívalo, že jsem ho musel vzít." Omrkla jsem maso ze všech stran, na fleku je rozbalila a povídám: "No jo, ta flákota se ti snažila sdělit, že chce být roládou." Protože v tomto vachrlatém počasí vypadá maso druhého dne prapodivně i když je předpisově uložené v lednici, pro jistotu jsem je raději vložila do nerezové mísy, potřela směsí česnekového oleje a sojové omáčky a zaklopila pořádnou poklicí. Druhý den jsem ještě při nákupech neměla ani tušení, čím tu roládu naplním. Nakonec jsem koupila vídeňské párky, žampióny a pórek. Napřed jsem na pánvi podusila pokrájené houby zasypané vegetou a sladkou paprikou. Hotové putovaly do další nerez mísy (mám jich čtyřdílnou sadu a prokazují mi úžasné služby při vaření a přílohy na stůl servíruji většinou také v některé z nich). Potom přišel na řadu pórek, dobře vypraný a pokrájený na nudličky. K orestovanému huply žampióny nazpátek a do toho jsem ještě zamíchala a nechala srazit tři vejce. Zatímco směs chladla, rozkrojila jsem maso na plát. Povedl se mi obrovský, i když maso jsem bohužel tu a tam trochu neopatrně nakrojila. Celý kus jsem pečlivě naklepala z obou stran a podle rozumu osolila. Potom přišla ke cti vlažná směs z pánve. Do středu rolády přišel jeden párek (míním 1 kus) a protože flák masa byl opravdu veliký, svědomitě jsem rolovala a mezi vrstvy se postupně umístily párky tři - tedy tři dlouhé nožičky. Pak následoval úkon, který k smrti nenávidím, nicméně se mi vždycky vyplatil: celou tu naditou potvoru zašít. Připadám si při tom výkonu vždycky jako chirurg po operaci, až na to, že mi to zdaleka tak dobře nejde. Naštěstí se mi povedlo maso zarolovat tak, že kde jsem je trochu nařízla se schovalo dovnitř, jinak bych musela zašít ještě i to. No a potom už putovala roláda do trouby, mírně podlitá horkým vývarem z masoxu a obložená pěkně posolenými a pokmínovanými půlkami brambor ve slupce. Jak se to celé peklo, málem jsem slintala. Naštěstí chlapi byli spolu v Baumaxu, tam se vždycky oduševňují nad každým kusem nářadí a domů nespěchají. Přišli až k hotovému a dveře málem vykopli, protože to bylo cítit už na chodbě. Za výbornou večeři jsem byla chválená a samozřejmě, zbylo i na druhý den, takže jsem měla po starostech. Ani studená roláda s kouskem chleba není špatná!

posted by Giovana @ 8:27 AM