O vaření

Mrkev

Moje šetrná babička mne vždycky učila, že správná hospodyně nikdy nedopustí, aby se nějaké potaviny zkazily a musely se vyhodit. Ve světě, kde mnoho lidí denně umírá hlady, toto pravidlo dodnes dodržuji, připadá mi správné. Ovšem v kombinaci s jinými okolnostmi je to někdy dost fuška a rozhodně vznikají jídla tak podivná, že je v žádné kuchařské knize nenajdete. Jako včera! V lednici jsem měla už několik dnů sladkou smetanu ke šlehání, kterou jsem původně chtěla použít na zapečené kuřecí řízky, ale v těch vedrech jsem se neodhodlala zapnout troubu. V košíku se moc netvářily tři středně velké mrkve a v jindy chladném špajzu se bál poslední koneček suchého salámu, i on v těchto hicech seschlý víc než dost a nevábně opocený. "O houby jde," řekla jsem si, "večer udělám slanou omeletu, tam se ztratí všechno. Salám nakrájím nadroboučko, tu mrkev nahrubo nastrouhám, těsto zadělám naředěnou šlehačkou... No jo," došlo mi, "ale jen můj syn uvidí na pánvi mrkev, popadne ho psotník!" Můj dospělý synáček totiž, žijící se mnou ve společné domácnosti, ne že by mrkev nejedl, ale uznává ji výhradně za syrova - buď pouze oloupanou, kterou chroupe nebo najemno nastrouhanou, s cukrem a s citrónem. Jakmile ji jakkoli jakkoli tepelně upravím, z mrkve poživatiny se stává mrkev jedovatá,. Nevěřícně ji očichává ji, frní se a keců má víc než kdysi Gustáv Husák při novoročním projevu. "I to zmáknu," napadlo mne. "Naliju na mrkev trochu sójové omáčky a přidám žampióny, ty má ten zmetek rád!" A tu o houby šlo! V jediné prodejně zeleniny, co potkávám cestou do práce, žampióny neměli - prý si plnou lísku hned ráno vzali z místní hospody! "To nebudu řešit, to nebudu řešit," říkala jsem si dokolečka, dost otrávená, "hin se ukáže!" Ukázalo se - synek nebyl doma, což mne v tu chvíli ale nevzrušovalo. Připravila jsem mrkev, nakrájela salám a čekala na synka s večeří. Až v osm po zprávách konečně zavolal, že se vrátí až ráno - hrom do toho! No, vážení, teď tedy k tomu, co jsem si včera z nutnosti zrobila k večeři: na pánev jsem dala rozpéct ten salám (asi tak hrstku). Do mísy s nahrubo nastrouhanou mrkví ztmavlou sójovou omáčkou jsem klepla jedno vajíčko ( zapůsobily výčitky svědomí a omezila jsem se ) zalila půlkou kelímku šlehačky a maličko zaprášila hladkou moukou( no tak, malá hrstka jí byla!) Že z toho nevznikne počestná omeleta bylo jasné od prvního okamžiku, ale když jsem tu směs naplácala na salám, vcelku hezky se pekla a spokojeně bublala. Obracečkou jsem to všechno nutila k výkonu asi pět minut. Propečená hromádka skončila na hlubokém cibulákovém talíři ozdobená čtvrtkami rajčátka a u televize se při Rodinných poutech kamarádila se sklínkou vinného střiku. Syn ráno s blaženě nevyspalýma očima překročil vstupní práh rovnou do kuchyně, znalecky přejel prstem po pánvi, olízl a pravil "Ale, maminka si včera dávala do nosu... móc dobrý!"

posted by Giovana @ 8:39 AM