Thursday, August 16, 2007

Masová roláda


Je zajímavé, že u nás občas přijdeme k dobré krmi víceméně náhodou. Jako tuhle. Začalo to tím, že pro nákup do marketu jel syn a mimo objednané přede mne položil pěkný kousek vepřového plecka se slovy: "Tak smutně se na mně v tom chlaďáku dívalo, že jsem ho musel vzít." Omrkla jsem maso ze všech stran, na fleku je rozbalila a povídám: "No jo, ta flákota se ti snažila sdělit, že chce být roládou." Protože v tomto vachrlatém počasí vypadá maso druhého dne prapodivně i když je předpisově uložené v lednici, pro jistotu jsem je raději vložila do nerezové mísy, potřela směsí česnekového oleje a sojové omáčky a zaklopila pořádnou poklicí. Druhý den jsem ještě při nákupech neměla ani tušení, čím tu roládu naplním. Nakonec jsem koupila vídeňské párky, žampióny a pórek. Napřed jsem na pánvi podusila pokrájené houby zasypané vegetou a sladkou paprikou. Hotové putovaly do další nerez mísy (mám jich čtyřdílnou sadu a prokazují mi úžasné služby při vaření a přílohy na stůl servíruji většinou také v některé z nich). Potom přišel na řadu pórek, dobře vypraný a pokrájený na nudličky. K orestovanému huply žampióny nazpátek a do toho jsem ještě zamíchala a nechala srazit tři vejce. Zatímco směs chladla, rozkrojila jsem maso na plát. Povedl se mi obrovský, i když maso jsem bohužel tu a tam trochu neopatrně nakrojila. Celý kus jsem pečlivě naklepala z obou stran a podle rozumu osolila. Potom přišla ke cti vlažná směs z pánve. Do středu rolády přišel jeden párek (míním 1 kus) a protože flák masa byl opravdu veliký, svědomitě jsem rolovala a mezi vrstvy se postupně umístily párky tři - tedy tři dlouhé nožičky. Pak následoval úkon, který k smrti nenávidím, nicméně se mi vždycky vyplatil: celou tu naditou potvoru zašít. Připadám si při tom výkonu vždycky jako chirurg po operaci, až na to, že mi to zdaleka tak dobře nejde. Naštěstí se mi povedlo maso zarolovat tak, že kde jsem je trochu nařízla se schovalo dovnitř, jinak bych musela zašít ještě i to. No a potom už putovala roláda do trouby, mírně podlitá horkým vývarem z masoxu a obložená pěkně posolenými a pokmínovanými půlkami brambor ve slupce. Jak se to celé peklo, málem jsem slintala. Naštěstí chlapi byli spolu v Baumaxu, tam se vždycky oduševňují nad každým kusem nářadí a domů nespěchají. Přišli až k hotovému a dveře málem vykopli, protože to bylo cítit už na chodbě. Za výbornou večeři jsem byla chválená a samozřejmě, zbylo i na druhý den, takže jsem měla po starostech. Ani studená roláda s kouskem chleba není špatná!

Wednesday, August 01, 2007

Plněné papriky


Známe doma úsloví, že "jíme abychom žili, nikoli že žijeme, abychom jedli." Známe je a většinou dodržujeme, nicméně, občas se nám to maličko vymkne z ruky. Zejména v tom okamžiku, kdy může být jídlo, tedy potrava pro tělo, spjata s nějakým zážitkem duševním. Nejčastěji k tomu dochází, když se (zcela výjimečně) některá televizní stanice rozšoupne a rozhodne se dávat něco pořádného. "Pořádného" je v případě mých mužských (já nejsem brána v potaz, můj poradní hlas nic neváží) nepříklad tuto sobotu Pán prstenů. Možnost téměř nepřetržitě (tedy pouze za přítomnosti neustálých vlezlých reklam) sledovat dva tříhodinové díly ze tří, kdy se na plátně odvíjí nesmrtelná Tolkienova sága, to je prostě příležitost u toho dívání netrpět hlady! Jelikož mně to tolik nebere, prohlásila jsem (a byla za to pasovaná na kacířku), že se budu taky ráda dívat, protože přitom aspoň upletu pořádný kus tátova svetru na chalupu. A co se jídla dotýká, udělám veliký kastrol plněných paprik, ty se dají jíst i studené, nebudu muset kolem jídla skákat až do půlnoci, vezmou si podle chuti sami. Po plněných paprikách se jindy můžou moji chlapi umlátit, tentokrát ale za ten návrh málem umlátili mně! Chá, plněné papriky! Dala by si křehká elfka Arwen plněné papriky? Nebo čaroděj Gandalf? Nebo hrdinný chodec - Aragorn?Ani ti skřetové by to nežrali, nemluvě o vládci temnot! To chce jídlo vhodně zapadající do děje! Plněné papriky, to je jako bych si ke svému luxusnímu kostýmku z butiku vzala dřeváky. Nosím přece střevíčky, nadhodil manžel květnatě. Já dobře znám své pappenheimské! Po tom příměru jsem sladce navrhla, že by si někde mohli vyshánět pořádný kus libového bůčku a upéct si ho s kmínem a česnekem, taková krmě by snad byla hodna i trpaslíka Gimliho! Prý jo, skvělý nápad! Také přinesou basu piva. Ale já nemám zapomenout na hořčici. A někdy k desátý večerní by asi bodlo kafe a něco sladkého. Měla jsem sto chutí svým nejbližším navrhnout, ať sami jdou bodnout, můžou se napít vody a dojít si do špajzu na křížaly, to je tak asi jediná "tématická" sladkost, kterou mohla znát i princezna Eowyn. Ale protože jsem s těmi mizery už prakticky zaživa svatá, opět jsem se ovládla a slíbila, že upeču štrůdl. Téma netéma - jablečný štrůdl se skořicí by určitě potěšil přinejmenším mlsné hobity a tak je vhodný jako máloco!