Domácí višňový likér
Není náhodou doba višní? Tak co takhle připravit si domácí višňovku? V posledních létech už ji moc nedělám, chlapi o ní nestojí a pro sebe se nechci namáhat, ale dokud žila moje mlsná tchýně, višňovka u nás byla náramně populární. Je na to zapotřebí asi 2 kg. zralých višní, 1 l vody, 1 l vodky nebo nebo rumu 750 g krystalového cukru a několik kousků celé skořice. Vodu svařím s cukrem, nechám ochladnout a dám do pětilitrové nádoby. Přiliju rum či vodku, přidám skořici a dobře okapané oprané višně. Nádobu je nutno velmi důkladně uzavřít, jinak alkohol vyprchá a vzniklý produkt chutná jako růžová voda. Zavírám pevně korkovou zátkou a ještě přes ní dvojnásobnou vrstvou dobře upevněného celofánu. Nádobu postavím na dva týdny na slunce, potom otevřu a přecedím. Tady mám dvě možnosti: buď višně vypeckuji, rozmixuji, přecedím přes síto a přidám zpět do tekutiny, čímž se ta zahustí mírně do sirupovata. Nebo stočím tekutinu do láhví a samotné višně uzavřu do skleničky, nacpu do ledničky a průběžně jimi zdobím zmrzlinové či ovocné poháry. Komu by se tatováto verze višňovky zdála příliš slabá, může podle chuti použít v základu méně vody a o to víc lihoviny, ale celkové množství tekutiny je vhodné zachovat. A ještě něco - rum a vodka dávají višňovce v konečné fázi odlišný výraz. Já i moje tchýně (hodná tchýně, podotýkám!!!) jsme si svorně notovaly nad tou z vodky.
Sýrová mísa
Když mají přijít hosté, stvářím ňamky (většinou slané) se značnou pečlivostí, různí přátelé již mají své libůstky, co by si u nás dali, někteří si přímo zamlouvají při své návštěvě to a to... Svým mužským ale nejvíc přijdu vhod něčím rychlým a nečekaným. Když se prostě najednou o televizních reklamách jen otočím v kuchyni a vzápětí vstoupím do pokoje, nesouc něco v ruce. Tu oba zavětří, s čumáky nahoru jako pes husky. Jedna z takových rychlých a velmi výtaných ňaminek je pro ně sýrová miska. Udělat si ji může každý, kdo má rád olivy a sýr. Je k tomu zapotřebí jedno větší balení vypeckovaných oliv (asi 250 g) s papričkou či jinou nápní (pikantní nálev nevylít). A různé druhy sýra typu eidam, ementál, gouda, hermelín a různé jeho varianty. Stačí tak tři, čtyři druhy, na poměru množství naprosto nezáleží, to asi každému chutná jinak. Nevhodné jsou drobivé sýry, jako je niva nebo balkánský sýr, nevypadalí ve směsi úhledně. Já dávám 1 hermelínek, asi 10 dkg goudy a cca 15 dkg obyčejného eidamu, aby ta moje rodina zase "neproňamíkovala" majlant. Všechen sýr nakrájím na kostičky cca půl centimentrové, olivy stačí na čtvrtky. Všechno hodím do přiměřeně velké misky, přidám nálev z oliv, pár kapek olivového oleje a smíchám. Na hlubokém tácu servíruji misku se sýrovou pochutinou, pro každého malou mističku a lžičku a na zvláštním talířku nakrájené bílé pečivo. Pojídat z malých mističek a zakusovat pikatérii kousky nakrájeného rohlíčku považují moji mužští za velké potěšení. A když je u toho lahvinka dobrého vína... Sýrovou směs dělám většinou několik hodin dopředu, aby se chutě mohly dobře rozležet.
Kuřecí řízky s houbami
Nedá se nic dělat, i když je venku stále vedro k padnutí, jíst se koneckonců aspoň občas musí, chlapi na mne dnes koukali jako vyhladovělé šelmy. Dnešní oběd jsem tedy už nemohla odbýt nějakým studeným salátem nebo pomazánkou, ale moc jsem se za sporákem omeškávat také nehodlala. S předstihem jsem uvařila rýži na přílohu a to ostatní jsem zvládla v minutce: žampióny jen tak narychlo podušené na trošce oleje, ochucené vegetou a pepřem a kuřecí stehenní řízky. Maso jsem předtím obalila ve směsi polohrubé mouky, špetky soli a pořádného množství sušené bylinné směsi, kterou jsem koupila pod názven Italské koření. Nevím, v čem spočívá ta exotika, podle chuti je to podrcená bazalka a možná ještě trošku dobromyslu. Řízky byly hotové za pět minut, navíc jsem je opekla na stejné pánvi, na které jsem předtím připravovala žampióny, takže jsem ušetřila nádobí. Rýži s masem a houbami jsem stejně doplnila spoustou rajčat a okurky, ale zeleninu jsem si tentokrát netroufla nijak prosazovat, pouze jsem jí pokrájela na velkou mísu a tu jsem postavila doprostřed stolu, ať si každý vezme, kolik chce. Kdybych vytvořila klasický salát a přidělila ho do misek, asi by se už ozvalo reptání, ale takhle všechno bez řečí zmizelo!
Jaké nádobí
Léto! Vždycky jsem se z něj radovala, teď mi leze na nervy. Pořád je horko jako někde v Africe, čekám, kdy mi pod okny budou špacírovat sloni. Vařit? Ani náhodou! Napijte se vody. Ale můžeme si rychle povědět, jak by mělo vypadat nádobí, v němž zase budeme vařit, až to příroda dovolí. Zvlášť začínající hospodyňky by to mohlo zajímat. Nádobí je dobré pořizovat nejen s ohledem na finanční možnosti, ale také s přihlédnutím k početnosti rodiny. Zajisté by bylo nesmysl, aby si například mladí manželé, neplánující rodinu, pořizovali veliké hrnce a kastroly - pokud tedy nejsou mimořádní jedlíci. Naštěstí dnes už není třeba nakupovat nádobí striktně v daných sadách, každý si může sestavu vybrat podle své potřeby. Na nádobí se nevyplatí šetřit. Kvalitnější výrobky jednak zaručí kvalitnější přípravu pokrmů, také déle slouží v bezvadném stavu. Nejlepší materiál je pochopitelně nerez. Některé nádobí má poklice skleněné, což je jistá výhoda, do hrnců je vidět. Ovšem - hospodyně nesmí mít brebtavé ruce, sklo má své výhody i nevýhody, na to, že je nerozbitné bych nevsadila ani starou korunu československou. Na sporáky elektrické či se sklokeramickou deskou vybíráme nádobí s plochým zabroušeným silným dnem, nádobí na plyn mívá dna tenčí a stěny nádob mírně zaoblené, aby se plamen šířil stejnoměrně i po stěnách. I při vaření na plynu je dobré mít jeden - dva hrnce s důkladně silným dnem, ve kterých se nebude nic připalovat - leda bychom byli zapřisáhlí nepřátelé ragú a gulášů!
Zapečené cukety
Letní specialitou se může snadno stát cuketa - tím spíš, když někdo z rodiny proběhne po tržišti a potká tam cukety tak obrovské, že mi to připomíná pohádku "vyrostla řepa převeliká..." To se totiž stalo u nás. Tedy: máte-li dost cukety na plný pekáč, aby práce stála za to, dejte se do vaření. Co vám poradím je výtečné, i když bohužel, dost pracné. Cuketu je třeba oloupat, vydlabat z ní dřeň se semínky a zbytek nakrájet na kostičky tak maximálně centimetrové. Nastrouhejte sýr eidam - asi 15 dkg. Nakrájejte salám - stačí úplně obyčejný točený drůbeží, asi 20 dkg. Pokud máte po ruce kus tučného od šunky nebo něco podobného, také se do toho hodí. Salám i to ostatní od masa chce trochu opéci na pánvi, aby vše pustilo tuk. Trochu tuku použijete na vymazání pekáče, ale jinak jde při tepelné úpravě pouze o odstranění zbytečné mastnoty z uzeniny. Do velké mísy dejte 1 smetanu, asi deci mléka, 3 celá vejce, sůl, pepř, opečený okapaný salám, eidam a asi dvě hrsti strouhané housky - a to všechno rozšlehejte na hustší těstíčko. Nakrájenou cuketu oblanšírujte ve vroucí vodě, rychle zchlaďte a v míse dobře rozmíchejte s připraveným těstíčkem. Směs přendejte do pekáče a šup s ní do trouby a důkladně zapéct. Je to výtečný letní pokrm a báječně se k němu hodí zejména okurkový salát.
Masová Pomazánka
V těchto dusných dnech moc nevařím. Ostatně ani mnoho nejíme, milejší je nám sklenice vychlazeného džusu (nejraději rajčatového nebo z grapefruitů) prostřídaná miskami mražené zeleniny (nejvíc jde na odbyt hrášek a cukrová kukuřice). Chvílemi ale žaludek zavolá po něčem podstatnějším a já přitom vím, že se neodhodlám postavit za plotnu, nezapnu remosku, nepokusím se dokonce ani o zapečené tousty, protože to všechno nesnesitelně otepluje byt, kde je i bez toho horko jako v peci. Vytrhnou mne pomazánky a nejraději mám tu, které říkám "zbytková". Ona to tak docela pravda není, ale pokud mi v lednici zůstalo něco vhodného, čeho bych se ráda urychleně zbavila, obvykle to tam přihodím. Jako základ volím hořčici. Jogurty a různé takové ty zakysané smetany u nás nemilujeme, naopak milujeme majonézu, ale tu si v tom horku netroufám. Hořčice tedy kydnu do menší mísy slušnou dávku, přidám cibuli, natvrdo vařená vejce (pro tři osoby stačí tři vejce), kus eidamu a něco od salámu (kuřecí točený mívám v mrazáku v igelitce neustále). Pokud zbyde kousek nelákavě okoralého sýra. na chvilku ho namočím do vlažné vody a do směsi nastrouhám, výborné jsou zbytky maso od kuřete či z polévky. Důležité je všechny ingredience rozsekat na co nejmenší kousky! Komu kousky vadí, může vše umlít v mašince na maso, naši to ale nemají rádi a když jsem to zpočátku několikrát udělala, bylo mi dvojhlasně vytýkáno, že výsledný produkt vypadá eklhaftně jako výkaly někoho těžce nemocného. Kdežto pokud si dám tu práci s nakrájením na echt-echt drobno, kousíčky zejména cibulky, sýra a salámu vypadají v hořčičné patlanici dobře. Směs mažu na rozkrojené housky, na čerstvý chléb nebo na chlebíčkovou veku. Neuškodí přízdoba kouskem kadeřavé petrželky. Pokud obrovský tác s "chlebíčky" donesu na stůl k televizi ozdobený nepravidelně rajčaty, okurkou a paprikou, jsem chválena a chválena! Mužští se k tomu někdy rádi napájejí točeným pivem (což s předstihem obstará jeden z nich), častěji se ale spokojí sklenkou bílého vína a po večeři hojností vychlazeného neslazeného čaje.
Vepřové Závitky se zelím
Nakrmit ty své chlapy na chalupě - a nakrmit je dobře, to pokládám za kumš. na který jsem doopravdy hrdá, na vaření tam mám totiž ještě méně času než ve městě. Pomyšlení, že se ženská s rodinou jezdí o víkendu ven "rekreovat" nebo se nanejvýš oddává pouze aktivnímu odpočinku je úplně scestné. Mám na krku celou domácnost jako jindy plus ještě navíc zahradu. Ale protože jíst se chce, za léta jse si vypracovala jistý postup, jak to všechno zvládnout, aniž bych se uštvala domrtva. Často se uchýlím k nějaké rychlé pomazánce, v létě vypomůžou nejrůznější zeleninové saláty s tuňákem (klasické konzervy s hotovými jídly u nás nepřipadají v úvahu nikdy), ale nesmírně ráda mám cokoli na pekáči, co se dělá vlastně samo. To je hrozně důležité - jednak mohu při vaření dělat i něco jiného a také - elektrická trouba se mi nevejde do kuchyně, mám ji v komoře na patře a tudíž mi jde o to, abych pořád neběhala po schodech nahoru a dolů jako šílenec. Jedna bašta tyhle požadavky splňuje přímo ideálně: vepřové závitky se zelím! Není to můj vynález, kdosi mu to poradil, ale je to fakt skvělé. Maso používám nejraději z hodně libového vykostěného bůčku, ale kdo by byl absolutně proti jakékoli mastnotě, může vzít plecko. Maso nakrájím na plátky, naklepu, klasicky osolím a rozložím po nich kysané zelí. Opakuji - kysané! Ze sterilovaného to zdaleka nedopadne tak dobře! Všechno svinu jako při výrobě španělských ptáčků a sepnu párátky. Klasické upevnění našich babiček - nitě- nepoužívám nikdy, je velmi obtížné je ze závitků nakonec odstranit. A po prvním pokusu už jsem nikdy nepoužila ani ty drátené kolíčky, co jsem až do té doby považovala za geniální vynález - nedaly se totiž skoro vůbec umýt! Závitky nakladu těsně vedel sebe do pekáče, zasypu je hojně mletým kmínem a podliji pivem. Peču chvíli odklopené, později pod poklopem a dopéct nechám opět odkryté - celková doba zabere asi hodinu. Na poklopení a odklopení svrchního pekáčku ochotně nahoru nalákám ty své mužské. Vůbec neremcají, naopak, už dopředu se těší na dobré jídlo a pod záminkou ochutnávání přitom vypijí nejen tu první láhev piva, kterou jsem otevřela na podlití masa, ale i několik dalších. Závitky podávám pouze s čerstvým chlebem a dalším pivem.
