Poetické pojednání o pečeném kuřeti
Předpokládám, že připravit kuře s nádivkou dovede snad každý, dokonce i lautr začínající hospodyňka, no ale dnes... kdo ví? Alespoň se už dnes nemůže vykládat zábavná historka o novomanželce, která chtěla mužíčkovi připravit pečené kuře a teprve když je vytáhla z touby, musela je okamžitě zabalit a vyhodit, protože je zapomněla vykuchat a pekla je i s vnitřnostmi. Kuřata se dnes prodávají nejen oškubaná, ale i vykuchaná, což je bezesporu velká pomoc. Nicméně, pohovořím dnes o pečeném kuřeti, protože mi připomíná jistou historku z naší domácnosti: když bylo synovi asi dvanáct, chod naší domácnosti nabral řádu tak hektického, že jsem velmi často neměla čas ani pořádně navařit. A takové ty polotovary z mikrovlnky, ty synáček nerad. Tvrdil, že je velký dost a že si tu a tam dovede jistě udělat něco sám, když ho nechám. Ukázalo se, že to "něco" je hlavně kuře s nádivkou, které k smrti zbožňoval - a zbožňuje dodnes! Prostě, pokud alespoň jednou v týdnu nalezne v lednici kuře ku pečení, obstará se sám a nebude mi vyčítat, že o něj nedbám. Vydírání, ale co holt se dalo dělat. Jenomže můj synáček byl zároveň roztržitý jako přestárlý pan profesor a i když jsem mu několikrát zopakovala, jak si má připravit nádivku a co s kuřetem vlastně podniknout, jaksi to nedopadalo k naprostému uspokojení, dokud mne nenapadla spásná myšlenka: postup jsem mu srozumitelně namluvila na kazetu a tu si mohl pouštět tak dlouho, pokud mu to nepřešlo do krve. A protože dovedu být docela srandistka, seriózní pokyny začínaly legrácnou, totiž zpěvem. Na notu písničky o ptáčkovi se zlámanými křidélky z pohádky Královna Koloběžka I. jsem synovi nejdřív zapěla:
"Vyndej kuře z lednice, usmívej se sladce,
že ho umíš připravit, za to vděčíš matce.
Dnes už žádné kuchání a trhání pěří!
Já to ještě dělala - ač málokdo mi věří." Potom následoval popis jednotlivých úkonů v próze a na závěr opět v písňové formě: " kuřátko pak zašiješ jehlou na látání,
párkrát trochu podliješ - a pečínka je k mání!"
Zabralo to nad obyčej dobře a synek brzo předkládal kuřátko tak výtečné, že by se za to nemusel stydět ani šéfkuchař z grandhotelu.
No a protože začátek a konec receptu jsem tu odhalila, krátce připomenu to mezi tím: I dnes je dobré kuře uvnitř prohlédnout, zda tam kousek vnitřností nezůstal, stát se to může. Důkladně opláchnout uvnitř i svrchu by měla být samozřejmost, jakož i odstanit případné kousky peříček či chloupků na kůži. Na nádivku dávám strouhanku s polotrvrdého pečiva, strouhá se mizerně, ale o to lepší je výsledek. Přidám sůl a hrst rozsekaných ořechů, někdy jen špetku muškátového květu. Trochu syrového tuku, másla nebo hery, podle potřeby celá vejce. Hmotou kuře nadiji a přesně podle závěru písně, otvor zašiji, aby ani troška nádivky neutekla. Kuře dám na pekáč, posolím, pokladu plátky másla (či hery), maličko podliji a peču. Podlévám cca po 10 minutách, napřed mírně osolenou vodou, ke konci se nestydím přidat vodu s rozpuštěným masoxem, aby vypečená šťáva dostala lepší chuť. Menší kuře je v plynové troubě hotové cca za 50 minut, velké potřebuje někdy i hodinu a půl!
posted by Giovana @ 8:26 AM
0 comments
