Velšský králík
Velšský králík: tento recept jsem kdysi krátce po svatbě vyčetla v nějakém časopiseu a i když se mi zprvu zdál dost podivný, jakmile jsme si pořídili chalupu a začaly se k nám čas od času trousit nečekané návštěvy, velice jsem ho ocenila, protože je poměrně levný a hlavně rychlý. Původní rozpis je 1/2 kg. sýra, ale jistě si každý dovede odhadnout a rozpočítat ostatní ingredience i na menší množství. Tedy: ve vodní lázni zahřát šálek piva, tři lžíce másla, 1 lžíci hořčice, 2 lžičky worcestrové omáčky, špetku soli a pepře - a když je všechno pohromadě, přisypat do toho postupně cca 1/2 kg. sýra (chce to něco rozpustného, mně se osvědčila niva). To vše nechám za stáleho míchání propojit tak 5 minut a tlustě mažu na topinky. Zvlášť v této situaci je dobré mít na paměti, že se jí i očima! Servírovat na pěkném ubrusu a nádobí, když je na ozdobu na topinkách nějaký ten lísteček oregana či bazalky vůbec to neškodí, i malá kytička sedmikrásek udělá své - a není nutné podávat zrovna francouzská vína! Je jednou musela vystačit i s lahvovým pivem!
Saké, domácí
Abych se neoduševňovala pořád jen nad jídlem, ve výjimečně dobrém rozmaru se dám jednou za čas do výroby domácího saké a výsledek moje rodinka vítá vždy s nadšením. Chce to: 1/2 kg. rýže, 1 a 1/2 kg cukru, 5 dkg droždí, 7 dkg hrozinek, 6 hřebíčků, 6 kuliček nového koření a 5 cm. celé skořice a pro jazýček, co má rád nahořklé trochu pelyňku - já ho doma nedávám. A samozřejmě, ještě 5 l. sklenici, potravinářskou hadičku a klidné místo, kde bude probíhat kvasný proces. Všechny ingredience naházím do sklenice, až po břichatý okolek zaliji studenou vodou (ne ledovou, kvůli kvasnicím), sklenici povážu celofánem a uložím do špajzu. Kvasí to asi 4 týdny, když se mi to zdá akorát, přeliji tekutinu do druhé láhve a dávám pozor, aby s sebou nešlo moc kalného ode dna. Nechám opět 4 týdny v klidu. Potom už lze hadičkou přelévat čirou tekutinu do láhví a po libosti konzumovat. U nás v tom vyniká zejména naše bohabojná a jinak střídmá babička.
Salát
Vážení, jestipak už jste postřehli, že já vlastně klasicky vůbec vařit neumím? No ano, asi je to tím, že doma jsme mívali kuchňku malinkatou jako klícku. Když mne tam moje ne příliš malá matka vehnala, vždycky jsem si tam hned o něco narazila nohu a udeřila se do boku. No a z pohledu na syrové maso mi vždycky přišlo špatně. Od těch časů ale umím připravit svým milým dobroty!Dnes to bylo kuře nadívané rýží se žampióny, přesný návod snad nemusím uvádět, tam vládne každý podle své chuti! K tomu kuřeti jsem servírovala zeleninový salát z rajčat a čínského zelí!
Grilování venku
Tak jsem měla delší výpadek ve sdělování svých kulinářských poznatků, než jsem měla v úmyslu. O Velikonocích jsem ovšem musela navštívit druhou domácnost - chalupářskou - a jako jediná ženská na place jsem se tam nehnula od plotny a od dřezu s nádobím, čímž mne mé nadšení poněkud zamrzlo. Proč nemůže čert vzít všechno špinavé nádobí světa! No ale dobrot jsem si tam také užila. Povím vám, jak jsme poslední den grilovali k obědu krůtí prsa! Hned ráno jsem je nakrájela šikmo na silné stejky, hustě posypala gyrosem a nechala odležet. Jo, to bylo všechno! V poledne si chlapi vyfasovali mísu masa, silikonový štětec a hrnek s přepuštěným máslem (nějak mi nechtěně zbylo od pečení slaného závinu). Ani jako obvykle nefrfňali, že mají něco dělat, jako první jsem totiž strategicky vynesla ven orosené láhve zeleného Veltlínu a skleničky. Grilované maso doplňovala kupa zeleninového salátu a čerstvě pečený domácí chléb. Ale po tom asi mým mužským oči tak nezářily!
Kulajda
Když si chci u rodiny hodně šplhnout, vařím kulajdu. Asi do 1 litru vody dám pět středně velkých oloupaných a pokrájených brambor, 1 střední cibuli (nadrobno), malou hrst krupek, 2-3 ks. bobkového listu, 3-4 kiličky nového koření. Všechno to osolím, přiklopím, vařím. Když jsou brambory skoro měkké, přidám houby. Mohou to být i kupované žampióny, ale nejlepší je kulajda z čerstvě nasbíraných lesních. POZOR - s houbami to chce vařit do konce max. 5-6 minut. Proto mám s předstihem připravené zahuštění: 1 kysanou smetanu a 1 šlehačku rozkvedlám s troškou soli a dvěma polévkovými lžícemi hladké mouky. Toto se má vařit asi 3 minuty. Naši zbožňují, když jim nandám na talíře hromádky čerstvě usekaného kopru a ještě vroucí polévku si nalévají na ně. Já pach kopru nesnáším, taktak že nevrhnu, když ten kopr sekám. Rychle si nalévám do pohodlné misky a odkrádám se s ní do ústraní jako zpráskaný pes.
Houbové závitky
Rodině se zavděčím vždycky, kdykoli se mi zachce patlat s houbovými závitky. Příprava i samotné vaření trvá přibližně stejně tak dlouho jako u tradičních španělských ptáčků, takže tato krmě bývá u nás na talíři jen zřídka, většinou se snažím uchylovat k rychlokuchtění, ale občas přece jen... na 4 plátky hovězího masa vezmu 15 dkg hub (mohou být i nakládané, ale já dávám raději čertstvé žampióny), 1 větší cibuli, 1 - 2 jablka, máslo, pepř sůl, zelenou petrželku či pažitku. Plátky naklepu, osolím a opepřím, cibuli nakrájím a dám podusit na pánev, na to pak na chvíli houby (nadrobno), konzervované předtím propláchnu, syrové dochutím. Směsí naplním maso, zavinu jako klasické ptáčky (někdo spíná párátky či různými udělátky, já ale sázím na řádné zamotání do nitě, aby nic neuteklo). Ranečky dám na máslo, dochutím, maličko podliji a doměkka dusím. Cca v polovině přidám ještě čtvrtky očištěných a oloupanách jablek. Je to ideální bašta na přípravu v remosce, nemusí se moc hlídat. K tomu podávám pečené prambory zdobené pažitkou a všichni se olizujeme!
Bábovka
Tuhle jsem tady naslibovala nějaké recepty. Nechci být za každou cenu originální, ale začnu netradičně sladkostí. Uvedená BÁBOVKA je moc dobrá ( pochvalovala si ji i moje zesnulá tchýně) a rychlá! Doba upečení a vymazání formy se samosebou ukrátit nedá, ale samotné zadělání je doopravdy dílem jedné minuty, to pro ten jednoduchý měrný systém na starodávné hořčičné sklenky. (dodnes si jednu tu tlustostěnnou pietně uchovávám jako odměrku). Přísahám, že i coby začínající kuchta jsem to kdysi trefila napoprvé - takže to chce: vymazat bábovkovou formu tukem a vysypat hrubou moukou nebo jemnou strouhankou. Do mísy dát: 3 (hořčičné sklenky) hrubé mouky, 2 cukru - písek nebo krupice,1 oleje. K tomu 1 pytlík prášeku do pečiva, 1 vanikového cukru a 2 celá vejce. Míchat až když je odděleně připravené vlahé mlého k zadělání (klíďo to jde i ze sušeného). Většinu hmoty odlít do formy, do zbytku přidat 1 lžíci kakaa, rozmíchat a nacancat nahoru. Mramorování bábovky prý dávné hospodyně docílily, když obojí těsto střídavě lily do formy ze dvou hrnků. Jo, budu já mýt ještě dva hrnky, když to stačí obráceným plochým koncem stěrky opatrně promíchat kolem dokola směrem ke středu!
Nejen jídlem živ jest člověk
Praví jedno staré pořekadlo. Člověk nemá žít aby jedl, nýbrž jíst aby žil, praví jiné moudro. Jíst se prostě musí. Ale jak se stalo, že já, která ještě ani po svatbě nedovedla vzít vařečku do ruky mám najednou kuchň zavalenou vlastnoručně sepsanými sešity receptů a nejrůznějšími výstřižky v mnoha šanonech? No jo, vždyť od té doby uteklo dobrých třicet roků, to se mnoho změní. Jen klasickou kuchařskou knihu u mne nikdo nenajde ani jedinou, těm jsem se přece jen vždycky ubránila. Ono je v každé takové knize něco fajn a něco rodině nejede - a není divu, takové knihy také sestavují jen lidé a jak je známo (abych zůstala u přísloví), nenarodil se člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. A víte, co já udělám? Přiřadím se k těm masám a vezmu to pokrokově. Recepty na taková jídla, která šmakují u nás doma, budu namátkou uvádět na těchto stránkách. Dobrou chuť!
