Vánoce se blíží
Nechci bušit na poplach, ale za chvilečku jsou tu Vánoce! To, pravda, v dnešní době na mnoho žen nemá takový dopad, jak tomu bývaklo dřív. V některých rodinách se už nepeče vánoční cukroví, protože je jednodušší je koupit hotové, někde vůbec nejsou na sladké a vyskytují se také vegetariáni - to ženské zase vůbec nemusí shánět maso. Ale buď jak buď, vánoční svátky svým způsobem slaví každý, snad až na Svědky Jehovovy, kteří je neuznávají. Takže mi dovolte, vážené dámy, pár rad! V první řadě mějte na paměti, že svátky se mají prožívat v klidu a v pohodě. Jestliže zvládnete vygruntvat celý byt, napéct dvacet druhů cukroví a jaknáleží navařit, ale o svátcích budete podklesávat únavou a šířit kolem sebe špatnou náladu, rodina vám nepoděkuje, ba právě naopak! Věřte mi, také mám tyto omyly za sebou! Proto ať se vám to líbí nebo ne, v příštích dnech budu a budu radit, jak na to ( i když sem tam také utrousím návod na nějaké dobré cukroví z babiččina receptáře! )
Zapečené brambory s uzeným
Už jsem se tu zmiňovala, že moji mužští víceméně ochotně zbaští cokoli, jen když je to aspoň trochu cítit masem. Dost mi tím připomínají psa, kterého měla kdysi moje babička. V jídle měl své libůstky, ale stačilo, aby babička ukrojila kousek chleba, sežmoulala v dlani střídu a důkladně o ten kousek otřela nějakou uzeninu. V tu chvíli pes podezíravě okouněl jen malou chviličku - a kousek chleba zbaštil. S mými mužskými je to zrovna tak. Nezneužívám toho, ale díky této jejich přirozenosti mohu občas uvařit leccos, co by bez toho masitého přídavku vůbec neuznali. Například zapečené brambory s uzeným masem. Na tři porce stačí 1 kg vařených brambor, 30 dkg vařeného uzeného, 3 celá vejce, asi 5 dkg sýra na strouhání, lžíce sádla, 1/4 l. mléka, sůl a pepř. Oloupané vařené brambory nakrájím na tenké plátky, kladu je do vymaštěné zapékací formy, trochu pokapu rozpuštěným sádlem, osolím, opepřím a stejnoměrně prosypávám nadrobnou pokrájeným uzeným. Navrch mi musí vyjít vrstva brambor. Toto v předehřáté troubě peču asi 20 minut. Ve vhodné nádobě potom rozšlehám v mléce 3 vejce a rozstouhaný sýr. Tím hmotu v misce zaliji a dopeču ještě asi 30 minut. Já tuto krmi vždycky podávám s nějakou domácí nakládanou zeleninou či kyselými okurkami (jo, to mi připomíná, že vám také jednou musím pár svých osvedčených receptíků popsat), ale stejně tak poslouží třeba obloha z pokrájeného rajčeta, papriky, okurky - nebo prostě jen na směs nasypte rozsekanou kadeřavou petrželku a ať vám rodina pro ten večer vleze na záda, každý den se nehoduje, protože není každý den posvícení!
Pár rad na zimu
Jako začínající mladá hospodyňka jsem si myslela, že není třeba umět vařit, že až na to dojde, stačí mi jedna dobrá kuchařka a pár osvědčených receptů a je to. Jenomže velmi brzo se ukázalo, že tak snadné to není a že vaření je spojedné s celkovým úspěšným vedením domácnosti a že kdysi vůbec nebylo od věci, když všechno to okolo se kdysi dívky učily několik let v klášteře pod vedením jeptišek nebo v rodinné škole. Však to snažení bylo na konci také korunováno osvědčením, po jehož předložení si méně šťastné dívky mohly najít docela slušné zaměstnání v lepších rodinách jako kuchařky nebo hospodyně. Nu, za mého mládí už klášterní nebo rodinné školy neexistovaly a těch pár hodin "vaření" na základce bylo spíš k vzteku než k užitku. Teprve s vlastní domácností na krku jsem byla nucena zjišťovat co a jak a lapat moudra od starých bábrlinek v práci a z různých výstřižků v babských časopisech. Počítejte s tím, vážení, že místo konkrétního receptu na něco tu občas utrousím nějaké to "moudro", aby nastupující generace kuchyňských galejnic nebyla odkázána pouze sama na sebe. Dnes, protože se blíží zima, povím, jak si udržet něco čerstvě zeleného v kuchyni i přes nejhorší měsíce. Středně velké cibule (samozřejmě i se slupkou a zbytky kořínků na špici) posaďte na malé nádobky, které naplníte asi do poloviny vodou. Vody musí být jen tolik, aby se cibule nanamáčela. Však ona si "potáhne" z dálky a brzo začne nahoře vytvářet zelenou nať, která je nasekaná výborná jak na chléb, tak na dozdobení různých polévek těsně před podáváním. Podobně celou zimu poslouží česneková nať - jednotlivé dílky česneku napíchejte přiměřeně blízko vedle sebe do misky naplněné zeminou. Miska by měla být přinejměnším 5 - 7 centimetrů hluboká. Zeminu udržujte stále vlhkou! Při troše snahy můžete mít v zimě stále po ruce i petrželovou a celerovou nať. Petržel či celer seřízněte tak, aby pod místem, z něhož nať vybíhá, zůstal ještě asi centimetr kořene. Zbytek použijte podle vašeho gusta, ale ten kousek s náznaky natěí dejte do přiměřeně velkého květináčku či misky se zemí a zalévejte! Tuhle jednoduchou zimní zahrádku si zařizuji už hezkou řádku let. Prosperuje dobře i v docela tmavé kuchyni, kde se vaří na plynu. Samozřejmě, nečekejte, že tu sklidíte množství, jaké by se uplatnilo ve školní kuchyni! Ale nikdy neupadnete do rozpaků, čím ozdobit polévku, omáčku, minutku na talíři manžela, jehož je třeba uchlácholit, či tác s jednohubkami, když se zjeví nečekaná návštěva! A na rozdíl od různých bramborových lupínků a pražených oříšků, tahle zelená zahrádka je tak trochu i lékárnou a nositelkou vitamínů!
Kapustové karbanátky
Zeleninu ti moji mužští ani nemusí. Dá to práce je nachytat a nalákat, aby občas také nějakou zblajzli. A je pravda, že většinou to musí být v úpravě, která už svoji podstatou naprosto vylučuje, aby původní ingredience zůstaly zdravé a také čkověku něco přinesly. Například kapustové čevabčičí. To ti moji zbaští bez říkání skoro vždy. Vezmu velkou kapustu, rozdělím ji na listy a Aty trochu ovařím. Potom nastane fuška, je třeba je nadrobno nakrájet. Hrubější kousky žeber nastrouhám, aby vznikla hmota ještě jemnější. Samozřejmě by bylo lepší je umlít, ale kdo by kvůli takové trošce myl mašinku na maso. A umlít všechno - to z toho vznikne drť jako špenátový protlak a špatně se s tím pracuje. Tedy: Kapustu nakrájenou, silnější kousky rozemleté hodím do mísy, osolím, opepřím, přidám dva stroužky rozmačkaného česneku a dvě vejce, špetku majoránky a asi 10 deka vyškvařené anglické slaniny nebo špeku (tuk ne!), podle potřeby strouhanku. Tvořím malé prstíky v podobě klasického čevabčičí a smažím na oleji. Chlapi z toho cítí to masové, jedí a neremcají, i když čevabčátka servíruji s bramborovou kaší. Dokonce chválí, když přidám nykládané okurky nebo kyselou zeleninu okolo.
Kuře s hlívou a rýží
"Poslechněte, poslechněte, co jsem měl dnes k obědu..." zpíval kdysi Jiří Suchý a potom začal vyjmenovávat všechno možné, čímž pádem před celým národem veřejně přiznává, že jako jeden z prvních zakládá na obezitu. Ale přesně v jeho duchu bych dnes mohla začít provolávat "poslyšte, co budeme mít dnes k večeři." Ti mí chlapi se rádi občas nechají překvapit nějakým mým vynálezem, tak se jim toho dnes dostane. Na sporáku už vařím rýži (doufám, že než vám všem stačím sdělit dnešní recept, nepřekypí mi na plotnu a nespálí se.) Když mám náladu, rýži napřed po bolivijském způsobu opražím na trošce oleje, než ji zaliji vodou, dnes jsem to oblafla a bez pražení olej nalila přímo do vody. Až bude rýže hotová, vyklopím ji do mísy, na pánvi podusím trochu pekingského zelí s hlívou ústřičnou (tu je dobré pokrájet na malé kousky, jinak se musí dusit déle, což je ztráta nejen času, ale i cenných živin z té houby), ochutím zeleninovou vegetou a přihodím k tomu. Naposled zprudka opeču kuřecí prsní řízky (pokud je hlívy i zelí dost, stačí na tři osoby dva kusy), hustě posypané grilovacím kořením. Nechám je na skleněném "prkénku" ochladnout a teprve potom pokrájím na kostičky asi 1 cm. velké a přimíchám do mísy. Dochutím solí - a než se okolo běžící manžel stačí tradičně zeptat: "Co to bude, až to zahodíš?" zavane mu do chřípí lahodná vůně kuřecího masíčka a on šlechetně přehlédne, že v míse je zase vedle masa a rýže i hodně něčeho "zdravého". Takto upravený pokrm může mít bezpočet variací, rýže může být jen s masem nebo jen se zeleninou, v létě se hodí dokonce s ovocem - čerstvá nektarinka, kompotovaný ananas, prostě cokoli. Nazývám jej jednoduše "rýže s něčím" a dokonce ani nezáleží na tom, zda jej podávat teplý či studený. Dodržuji jedině to, že k "rýži s něčím" patří sklenka lehkého bílého vína, samozřejmě správně vychlazeného.
Ohřívaná kuřecí "čína"
Někdy se ženská musí zbavit nějakých zbytků, to jinak nejde. Někde na vesnici to často pěkně po starodávnu vyřeší tak, že zbytky pohodí slepicím nebo praseti. Ve městech ale slepice ani prasata k dispozici nejsou a občas dokonce zůstane něco takového, co by zvířata buď nežrala nebo by toho pro ně bylo škoda. A členové rodiny by se na to přitom ksichtili, kdyby to hospodyně jen tak beze všeho položila na talíř. Inu, lidé jsou zpovykaní, s tím já nic nenadělám. Mám doma také dva takové... chlapy. V neděli jsme museli na práci k babičce, abych neztrácela čas přípravou jídla na místě, upekla jsem den předtím plný pekáč nádherně okořeněných kuřecích stehen. Jenomže zbylo. Dnes je na mně, jak se s tím vyrovnám. Kdyby šlo jen o mne, nakrájela bych maso mezi trochu těstovin, rajčat a okurek a vyrobila tak studený salát. Ale moji mužští by se - nevím proč - ke studenému kuřecímu ani nepřiblížili. Takže se vzápětí zvednu od počítače, uvařím rýži natural, mezitím pokrájím na drobné kousky velkou cibuli, nechám jí zesklovatět na pánvi, přidám nakrájené kuřecí maso, podle chuti sojovou omáčku, v míse to smíchám s uvařenou rýží a zbytková večeře je na světě. Když navrším na hluboké talíře pěkné porce a ozdobím je dokola domácí pikantní zeleninou a nakládanými okurčičkami nakrájenými na úhledné kousky, ještě budu chválená!
kysely z ruské kuchyně
Když byl synek malý (to už je hodně dávno) připravovala jsem kvůli němu často dezertík, který jsem nevím už od koho vyzískala s názvem "kysely z ruské kuchyně". Co to má společného s ruskou kuchyné netuším, podle mne jsou ruským pokrmem tak pirohy, bliny nebo polévka ucha, ale budiž. Příprava dezertíku je ohromně jednoduchá a na rozdíl od něčeho pečeného je to málo kalorické. Kysely se dají připravit z ovoce čerstvého, kompotovaného i mraženého. V zásadě potřebujete na 1/4 vody 1/4 l ovocné šťávy nebo hmoty. Šťávu můžete vylisovat, ale stačí i ovoce rozmixovat a přepasírovat. Vcelku je jedno, jaké ovoce zvolíte - v zimě jsem například často jsem používala šťávu z čerstvých pomerančů, v létě rozmačkané jahody, rozmixované vypeckované třešně nebo meruňky, broskve, prostě fakt jakékoli ovoce, které vám chutná. Vodu se šťávou nebo rozmixovanou hmotou dejte do kastrolku, podle chuti přislaďte, uveďte do varu a zahustěte rozpuštěnou škrobovou moučkou nebo pudingovým práškem. Další postup je jako u pudingu - nalít do mističek, nechat ztuhnout, vyklopit, podle fantazie zdobit. Synáček tohle miloval, akorát jednou uvedl do stavu konsternovanosti sousedku na venově, když nad mísou jahod prohlásil:"Maminko, uvaříš z toho zase kyselo?"
